NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3740.

Školství. — Administrativní řízení. — Řízení před nss-em: I. školní výbor živnostenské školy pokračovací není legitimován k stížnosti na nss do rozhodnutí ministerstva školství, kterým podle § 7 zák. č. 189/1919 vysloven byl nucený nájem místnosti, která leží v budově školy obecné a slouží účelům živnost, školy pokračovací. — II. Ve stížnosti na nss do takového rozhodnutí podané neni místní školní rada oprávněna k námitce, že nuceným nájmem jest ohromena živnost, škola pokračovací.
(Nález ze dne 14. června 1924 č. 19740/23.)
Prejudikatura: Boh. 1711 adm.
Věc: Místní školní rada v B. a školní výbor německé živnostenské Školy pokračovací v B. (adv. Dr. B. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o nucený nájem místností pro českou školu v B.
Výrok. Stížnost školního výboru německé živnostenské školy pokračovací v B. odmítá se jako nepřípustná; stížnost místní školní rady v B. zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím bylo vysloveno, že trojtřídní česká škola v B., převzatá od 1. ledna 1921 do správy žal. úřadu, nemá dosud školní kanceláře a že kabinet školy nemůže býti k tomuto účelu upotřeben, poněvadž jest tmavý a přeplněn. Aby se zabezpečilo umístění kanceláře této školy, vyslovil žal. úřad podle § 7 zák. z 3. dubna 1919 č. 189 a 9. dubna 1920 č. 295 Sb., pak podle § 2 zák. z 9. dubna 1920 č. 292 ve smyslu protokolu z 8. června 1922 nucený nájem jedné místnosti v budově německých škol v B., jež dosud slouží jako kancelář a kabinet némecké živnostenské školy pokračovací. K tomu vedla úvaha, že kancelář a kabinet německé živnostenské školy mohou býti umístěny v jiných místnostech, jež naznačeny byly v protokolu výše uvedeném. . Rozhoduje o stížnostech podaných do tohoto rozhodnutí jednak školním výborem německé živnostenské školy pokračovací, jednak místní školní radou v B., musil se nss zabývati nejprve otázkou, zda uvedené sbory (korporace) k podání stížnosti jsou legitimovány.
V tomto směru jest uvážiti toto:
a.) Jde tu o nucený nájem místnosti v budově německé školy obecni v B. K budově této jest podle knihovního výtahu z 22. února 1924 v pozemkové knize vloženo vlastnické právo pro městskou obec B. Nebylo by tedy pochybnosti o tom, že městská obec B. byla by legitimována ke stížnosti proti rozhodnutí, kterým se zasahuje do iejiho vlastnického práva co do disposice s uvedenou budovou.
Městská obec B. však stížnost nepodala, naopak jest podána stížnost toliko jednak místní školní radou, jednak výborem živnostenské školy pokračovací; na tomto stavu věci — že totiž vlastník budovy stížnost nepodal — nemůže nic měniti ta okolnost, že starosta města B. jest zároveň předsedou školního výboru živnostenské školy pokračovací a místní školní rady, a že v těchto svých vlastnostech jménem uvedených, od městské obce B. zcela rozličných činitelů stížnosti podal.
b) Místní školní rada jest podle zákona z 9. dubna 1920 č. 292 Sb. § 25 bod 3 »oprávněna a povinna .... pečovati o budovu . . školní . .« a jest podle zákona o zřizování škol (z 24. ledna 1870 č. 17 z. z. ve znění zákonů pozdějších, zejména zák. ze 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. z roku 1906, § 41) zástupcem školní obce a školy.
Legitimaci místní školní rady ke stížnosti lze tedy v daném případě uznati jen potud, pokud by šlo o porušení práv školní obce nebo školy resp. o porušení práva místní školní rady na to, aby pečovala o budovu školní.
c) Pokud konečně jde o školní výbor živnostenské školy pokračovací, tedy zakládá se organisace této školy zejména na min. nař. z 24. února 1883 č. 3676 a min. výn. z 5. dubna 1883 č. 6495 resp. na zvláštních stanovách schválených — podle opisu stanov předložených žal. úřadem — výnosem býv. min. kultu a vyučování z 8. července 1905.
Podle prv uvedeného nařízení (Věstník býv. min. kultu a vyuč. z roku 1883 č. 3) odst. 4. vyhrazena je nejvyšší správa živnost, škol pokračovacích a dozor nad nimi min. kultu a vyuč.; tato pravomoc přešla podle § 1 zák. z 9. dubna 1920 č. 292 Sb. na min. škol.
Podle uvedeného nařízení zřídí se za účelem bezprostředního dozoru a hospodářské správy každé jednotlivé živnost, školy pokračovací školní výbor, skládající se vedle zástupce vyučovací správy ministerstvem (resp. zemským úřadem) jmenovaného, ze starosty obce jako předsedy a ze zástupců činitelů přispívajících na školu (země, obchodní komora a pod.).
Práva a povinnosti tohoto školního výboru stanoví schválené stanovy školy.
Podle normální osnovy, vydané týmž nař. (§ 4) jest školní výbor pověřen dozorem a hospodářskou správou školy; podle § 8 jmenuje výbor s výhradou schválení ministerstvem členy učitelského sboru, opatřuje pomůcky vyučovací (§ 10) a vyřizuje návrhy učitelského sboru, pokud nepodléhají schválení školního úřadu (§ 9). Konečně mají členové školního výboru právo navštěvovati vyučování (§ 6). Podstatně stejné předpisy obsahuje i výnos min. kultu a vyuč. z 5. dubna 1883 č. 6495 Věstník č. 11, jakož i shora uvedené stanovy zmíněné školy, podle nichž (§ 4) školní výbor jest »pověřen dozorem nad školou a její hospodářskou správou«.
Z těchto předpisů jest — jak ostatně nss vyslovil již obdobně v jiném případě nál. Boh. 1711 adm. — zjevno, že stěžující si školní výbor jest pouhým pomocným, poradním a výkonným orgánem státní správy školské, nikoliv však nositelem samostatných práv, od práv vyučovací správy odlišných nebo zástupcem samostatného nositele takovýchto práv; není tudíž nadán podobnou povahou, jakou zákon č. 292/20 a dřívější zákonodárství školské propůjčuje místní školní radě jako zákonnému zástupci školní obce a veřejné školy národní.
Jsa tedy pouhým orgánem státní správy školské, nemůže školní v bor živnostenské školy pokračovací rozhodnutím nebo opatřením nejvyššího úřadu školského býti ve svých právech dotčen, a není proto legitimován k tomu, aby se proti rozhodnutím nebo opatřením min. škol., vydaným ve věcech živnost, školy pokračovací, dovolával kognice nss-u.
II. Z těchto úvah bylo tedy stížnost podanou výborem německé živnost. školy pokrač. v B. odmítnouti jako nepřípustnou, aniž nss měl příčinu zkoumati, zda by jednotliví vydržovatelé školy a kdo by jejich jménem byl ke stížnosti do nař. rozhodnutí oprávněn.
III. Zbývá tedy zabývati se meritorně stížností podanou místní školní radou.
Stížnost místní školní rady, dovolávajíc se nál. nss-u z 28. května 1921 č. 6400, vytýká nezákonnost vysloveného nuceného nájmu vzhledem na výhradu § 7 zák. z 3. dubna 1919 č. 189 Sb. především v tom směru, že místnost zabíraná slouží účelům německé živnost, školy pokrač., která trvajíc dále, místností těch potřebuje.
Stížnost místní školní rady vytýká tedy v tomto směru v podstatě porušení práv a potřeb německé živnost, školy pokrač. K tomu však dle toho, co shora řečeno, místní školní rada, nejsouc právním zástupcem živnost, školy pokrač., oprávněna není.
Stížnost mšr-y tvrdí ovšem též porušení práva místní školní rady jako správce budovy školní v tom směru, že nesvolila k jinému umístěni kabinetu živnost školy pokrač., a porušení práv školy (měštanské), jejímž zástupcem místní školní rada jest, v tom směru, že žal. úřad jednostranně vyslovil umístění tohoto kabinetu v kabinetě školy měšťanské.
Námitky ty však nejsou důvodné. Pokud jde o námitku prvou, tedy jest ovšem — jak shora uvedeno — pravda, že mšr má právo a povinnost (§25 č. 3 zák. č. 292/1920) pečovati o budovu školní a její nářadí a pomůcky učebné.
Z toho však nelze dovoditi, že vyšší úřad školní nemohl o místnostech v budově školní naříditi disposici jinou, odchylně od disposic učiněných mšr-ou, pokud ovšem práva školní obce a potřeby školy tím nejsou ohroženy.
V příčině námitky druhé uvádí nař. rozhodnutí, že kancelář i kabinet německé živnost, školy pokrač. mohou býti umístěny v jiných místno stech, jež naznačeny byly v protokole ze dne 8. června 1922, tedy — jak stížnost uvádí — částečně v místnostech občanské školy.
Opatřením tím mohou ovšem práva a potřeby této školy býti dotčena a jest proto také v tomto směru legitimaci místní škol. rady ke stížnosti uznati. Námitka uvedená mohla by však býti uznána za důvodnou jediné, kdyby oním opatřením byla ohrožena existence nebo aspoň pravidelný provoz školy občanské.
Stížnost takovýto důsledek však ani netvrdí, naopak odvolává se toliko na to, že zástupci místní škol. rady při místním šetření poukazovali na nemožnost takového opatření.
Jest tedy tato námitka ve smyslu § 18 zák. o ss nedostatečně konkretisována.
Vzhledem k tomu bylo rozhodnouti, jak shora uvedeno.

Citace:

č. 3740. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 81-84.