NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Čís. 15968.

Důkazní břímě ve sporu o zápůrčí žalobě (§ 523 obč. zák.).
Bezelstnost nabyvatele knihovního práva se sice v pochybnosti předpokládá (§ 328 obč. zák.), pročež není povinností žalobce, aby ji prokazoval, nýbrž jest na žalovaném, aby prokázal konkrétní skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že žalobce v době nabytí knihovního práva až do podání knihovní žádosti věděl anebo musel věděti o tom, že se knihovní stav neshoduje se skutečným stavem. Zdaří-li se mu důkaz, že nabyvatel musil míti pochybnosti a neomezenosti vlastnictví, jest bezelstnost nabyvatelova vyloučena.
(Rozh. ze dne 24. března 1937, Rv II 187/37.)
Žalobci, vlastníci pozemkové parcely 1086/1 kat. území Z., se na žalované domáhali zápůrčí žalobou (§ 523 obč. zák.) zjištění, že jejich vlastnictví k uvedenému pozemku není zatíženo služebností odtoku vody do příkopu zřízeného na tomto pozemku ve prospěch žalované, že se jí zapovídá nadále vypouštěti vody do onoho příkopu a vůbec na dotčený pozemek a že se jí ukládá, aby zamezila jakýkoliv odtok na něj z jejího pozemku. Soud prvé stolice vyhověl žalobě. Odvolací soud zamítl žalobu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Jde o to, zdali tu jsou předpoklady bezelstného nabytí vlastnictví žalobců ve smyslu § 1500 obč. zák., poněvadž tomu, kdo nabývá knihovního práva, důvěřuje bezelstně veřejné knize, nemůže býti namítáno, že se knihovní stav neshoduje se skutečným stavem věci. Bezelstnost nabyvatelova se sice v pochybnosti podle § 328 obč. zák., předpokládá, pročež nebylo povinností žalobců, aby ji prokázali, nýbrž věcí žalované, aby nejen tvrdila, ale i uvedla a prokázala konkrétní skutečnosti, z nichž by plynulo, že žalobci v době nabytí knihovního práva až do podání knihovní žádosti věděli anebo při náležité bedlivosti a opatrnosti musili věděti o nesrovnalosti mezi knihovním a skutečným stavem věci. Nabyvatel knihovního práva nemá arci povinnosti, aby konal obsáhlé vyšetřování, nevzbuzují-li konkretní okolnosti pochybnosti o správnosti knihovního stavu, ale nelze jej již pokládati za bezelstného, musilo-li mu při náležité pozornosti býti nápadné, že skutečný stav v rozhodující době svědčí odchylkám od knihovního stavu. Po té stránce však bylo odvolacím soudem zjištěno, že odpadní stružka, kterou odváděna byla odpadová voda z usedlosti žalované do příkopu žalobců, byla zřejmá a že končila u příkopu žalobců uměle zřízenou prohlubní, kterou voda do ní stékala, dále že stružka bývala čištěna a rýčem prohlubována až po plot u příkopu žalovanou po případě jejími předchůdci a za plotem matkou žalobcovou, a že tento stav trval i v době, kdy usedlosti nabyli žalobci. Odvolací soud zjistil tedy, jaký byl stav na sporném místě v rozhodující době, a tento stav je skutečně takový, že žalobci musili míti pochybnosti o neomezenosti vlastnictví k nemovitosti, které tehdy chtěli nabýti. Tím je však bezelstnost žalobců vyloučena.

Citace:

Čís. 15854. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 230-231.