NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 10826.

Věci podvodně vylákané nejsou věcmi svěřenými ve smyslu § 367 obč. zák. a lze je vindikovati i proti bezelstnému nabyvateli.
(Rozh. ze dne 28. května 1931, Rv I 719/31.)
Žalobce prodal Marii B-ové jízdní kolo za 800 Kč s výhradou vlastnictví a vydal jí je, když mu zaplatila 200 Kč, ana mu předstírala, že jest rolnicí. Marie B-ová dala kolo do komise Ch-ovi, by je prodal za 800 Kč a Ch. je prodal za 800 Kč žalovanému. Žalobu o uznání vlastnictví ke kolu a o jeho vydání procesní soud prvé stolice zamítl, dospěv k závěru, že žalovaný nabyl kola bezelstně a úplatně od druhého důvěrníka a že tudíž nabyl ke kolu vlastnictví podle § 367 obč. zák. Odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: § 367 obč. zák. ustanovuje, že vlastnická žaloba nemůže býti vznesena na bezelstného držitele věci movité, dokáže-li, že věci nabyl buď ve veřejné dražbě neb od živnostníka k prodeji oprávněného nebo za plat od toho, komu ji žalobce svěřil. V souzeném případě jest tudíž řešiti otázku, zda Richard Ch., od něhož žalovaný kolo koupil, měl kolo svěřeno ve smyslu onoho zákonného ustanovení od Marie B-ové, a zda mu tato kolo mohla svěřiti. — Nejprve jest se zabývati poměrem, který vznikl prodejem kola mezi žalobcem a Marií B-ovou. Soud odvolací sdílí názor odvolatelova odpůrce, že svěření věci předpokládá, by vindikovaná věc přešla do držby s vůlí, a to zcela svobodnou vůlí vlastníkovou, je zkoumati, zda se tak stalo i v souzeném případě. Rozsudkem trestního soudu byla odsouzena Marie B-ová pro podvodné vylákání kola na žalobci; poněvadž rozhodnutí této právní rozepře závisí podle názoru odvolacího soudu na důkazu a připočtení trestného činu právě zmíněného, jest soud právoplatným trestním rozsudkem, jeho obsahem podle § 268 c. ř. s. vázán. — Vzhledem k tomu osvojuje si odvolací soud právní názor odvolatelův, že se v souzeném případě svěření kola žalobcem Marii B-ové nestalo; žalobce totiž jen proto B-ové kolo vydal, že se mu vydávala za rolnici, jeho vůle k převodu držby kola na B-ovou nebyla svobodná, nýbrž byla ovlivněna lstivým jednáním B-ové, prokázaným trestním řízením, skončivším také jejím odsouzením pro podvod. Toto její lstivé jednání začalo hned tehdy, když vyjednávala se žalobcem o koupi a o odevzdání kola, takže již v té době byla žalobcova vůle ovlivněna — a nelze proto právem tvrditi, že žalobce, odevzdav tehdy Marii B-ové kolo do vlastnictví, kolo to jí ve smyslu zákona svěřil. Neměla-li však B-ová kolo svěřeno, ježto je podvodně vylákala, nemohla je ani sama svěřiti Richardu Ch-ovi; správně v tom směru poukazuje odvolatel k ustanovení § 442 obč. zák., že nikdo nemůže více práva postoupiti než má sám (viz též § 1394 obč. zák.). — Kolo odevzdané B-ovou Ch-ovi k prodeji nebylo tudíž Ch-ovi svěřeno ve smyslu zákona — a nemůže proto žalovaný, který kolo od Ch-a koupil, právem dovolávati se ústa- novení § 367 obč. zák., neboť jde o případ, na který se ustanovení to nehodí.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání, opřené jen o dovolací důvod podle čís. 4 § 503 c. ř. s., není oprávněné. K rozhodnutí sporu stačí zjištění napadeného rozsudku, že Marie B-ová kolo, o které jde, na žalobci vylákala lstivým předstíráním, že je rolnice, a že toto její lstivé předstírání začalo hned tehdy, když se žalobcem vyjednávala o koupi a o odevzdání kola. Ze zjištění toho plyne, že žalobce nesvěřil B-ové kolo, neboť věci podvodně vylákané nelze pokládati za svěřené ve smyslu ustanovení § 367 obč. zák. B-ová nebyla důvěrnicí vlastníka, neboť na něm kolo podvodně vylákala, a, dala-li je do komise Ch-ovi, nestal se tento důvěrníkem vlastníka, neboť nebyl k němu v právním poměru, žalobce mu je nesvěřil a nelze o něm mluviti jako o důvěrníku důvěrníka vlastníka, ano je zjištěno, že B-ová kolo vylákala. Nejsou-li však věci podvodně vylákané svěřenými věcmi ve smyslu § 367 obč. zák., lze je vindikovati i proti bezelstnému nabyvateli, jenž se nemůže s úspěchem dovolávati obrany podle § 367 obč. zák. Zásada zde vyslovená je převládajícím míněním nauky (srovnej Ehrenzweig: »Sachenrecht«, stránka 203 a Klang: »Kommentar zum allgemeinen bürgerlichen Gesetzbuch«, sešit 30—31, stránka 81).

Citace:

Čís. 10826. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 767-768.