NPD documents search: Váž. civ., 21 (1939)

Čís. 9746.

V exekučním návrhu na zabavení nároku dlužníka na vydání vkladní knížky, jež jest v rukou osoby třetí, neochotné ji vydati, a na přikázání tohoto nároku k vybrání, nutno přesně udati, o jakou vkladní knížku jde.
(Rozh. ze dne 15. března 1930, R II 92/30.)
Vymáhající věřitel navrhl, by mu byla povolena na základě směnečného platebního rozkazu pro jeho vykonatelnou peněžitou pohledávku proti povinné straně exekuce zabavením a přikázáním nároku povinné strany proti záložně na vydání vkladní knížky vinkulované za účelem zaplacení dávky z majetku, a jsoucí v uschování záložny. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud k rekursu záložny exekuční návrh zamítl. Důvody: Jde o zabavení nároku na vydání movité věci a o přikázání tohoto nároku k vybrání (§§ 325 a 326 ex. ř.). Prvý soud návrhu vyhověl. Proti tomuto usnesení si stěžuje poddlužnice, ježto návrh není dost jasný a určitý a měl býti zamítnut. Nelze jí ovšem přisvědčiti v tom, že návrh byl neurčitý proto, že se v něm uvádí, že se navrhuje exekuce zabavením nároku a zabavením k vybrání, poněvadž jest z návrhu zřejmo, že jde jen o přepsání a že návrh měl zníti na přikázání k vybrání. Avšak nutno přisvědčiti stěžovatelce v tom, že návrh jest neurčitý a nejasný proto, že movitá věc, která má býti vydána vymáhající straně poddlužníkem, není dostatečně a jasně popsána. Zabavení nároku na vydání movité věci má týž účel jako pravá žaloba vlastnická a je proto povinností vymáhající strany, by tuto movitou věc popsala tak, by od jiných předmětů mohla býti snadno rozeznána (§ 370 obč. zák.). V tomto případě jde o zabavení nároku na vydání vkladní knížky. Vkladní knížka jest jen tehdy řádně individualisována, je-li udáno její číslo a peníz, na který zní. To však vymáhající strana neudala. Údaj vymáhající strany, že jde o vkladní knížku, náležející Marku Sch-ovi, nestačí, poněvadž tento může míti takových knížek více. Ostatně je knížka vinkulována a již z toho důvodu nemůže býti zabaven, nárok na její vydání.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud, vycházeje ze správného předpokladu, že tu jde o exekucí zabavením nároku povinné strany na vydání vkladní knížky jako věci movité a přikázáním tohoto nároku k vybrání, zamítl návrh na povolení exekuce především z důvodu, že vkladní knížka není popsána tak, aby od jiných předmětů téhož druhu mohla býti snadno rozeznána (§ 370 obč. zák.). Správnost tohoto zamítacího důvodu stěžovatelka nevyvrátila a, popírá-li, že v tomto případě jde o exekuci zabavením nároku na vydání movité věci, činí tak v rozporu se svým vlastním návrhem. Stěžovatelka jest na omylu, vyslovujíc názor, že se exekuce prvým soudem povolená neliší ve své podstatě od exekuce, o kterou by musilo býti žádáno, kdyby vkladní knížka nebyla v rukou osoby třetí, nýbrž přímo u povinného. Exekuce na vkladní knížky bank, spořitelen a záložen, jež jsou u povinného, bylo by vésti podle § 296 ex. ř. V souzeném případě jde však podle návrhu o vkladní knížku, která prý jest v uschování záložny jako osoby třetí. Tu mohla by vymáhající strana vésti exekuci podle § 296 ex. ř. jen, kdyby záložna byla ochotna vkladní knížku vydati (§ 262 ex. ř.). O tento způsob exekuce se však vymáhající strana ani nepokusila a navrhla exekuci zabavením nároku povinné strany proti záložně na vydání vkladní knížky vinkulované za účelem zaplacení dávky z majetku, a přikázáním tohoto nároku k vybrání. Na tuto exekuci je použíti předpisů § 325 pokud se týče § 294 ex. ř. Má-li v tomto případě býti dosaženo cíle, k němuž exekuční návrh směřuje, bylo podle § 54 prvý odstavec čís. 3 ex. ř. a ustanovení § 370 obč. zák. nezbytno, by tvrzený nárok povinné strany, který má býti předmětem navrhované exekuce, byl v návrhu označen do té míry, by povolená exekuce zabavením tohoto nároku a přikázáním jeho k vybrání mohla tvořiti bezpečný základ žaloby vymáhající strany proti poddlužníku na vydání vkladní knížky, kterouž žalobu bylo by podati v tom případě, kdyby poddlužník vkladní knížku dobrovolně nevydal. Že záložna není ochotna vkladní knížku vymáhající straně vydati, je zřejmo z jejího rekursu. Požadavku právě naznačenému není zajisté vyhověno, ana vymáhající strana v návrhu na povolení exekuce neuvedla ani ústav, který vkladní knížku vydal, ani na čí jméno a pod jakým číslem byla knížka vydána ani výši vkladu. Není-li tudíž vkladní knížka označena tak, by se dala rozeznati od jiných vkladních knížek v uschování poddlužníka se nalézajících, nemohla by ani případná žaloba na vydání knížky docíliti úspěchu, a bylo by celé exekuční řízení provedeno nadarmo. Zamítl-li tudíž rekursní soud exekuční návrh z důvodu, že vkladní knížka není dostatečně popsána, učinil tak právem. Poněvadž již tento důvod k zamítnutí exekučního návrhu stačil, není třeba zabývati se přezkumem názoru soudu rekursního, že nárok na vydání vkladní knížky nemůže býti zabaven ani proto, že podle návrhu vymáhající strany jde o knížku vinkulovanou.

Citace:

č. 8282. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 159-161.