Authors:
= Boh. adm., 7 (1925), sv. 2
PDF

Č. 5073.


Bytová péče. — Vojenské věci. O poměru předpisů o ubytování vojska a předpisů a zajištění bytů pro státní zaměstnance.
(Nález ze dne 31. října 1925 č. 17445.)
Věc: Irma B. v Šahách proti župnímu úřadu ve Zvoleni o zábor bytu pro vojenského gážistu.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost. Důvody: Městská rada v Lučenci zrekvirovala a přidělila vojenskému gážistovi Mikuláši M. k jeho žádosti na základě zák. č. 118/1924 a nař. č. 119/1924 byt po Idě K. v domě st-lky, poněvadž byt ten jest prázdný. Okresní úřad zamítl st-lčino odvolání proti tomuto zabezpečení bytu podle cit. zák. č. 118/24, poněvadž prý st-lka neměla povolení podle §u 9 zák. č. 225/22 byt ten pronajmouti; žal. úřad potvrdil nař. rozhodnutím zabírací usnesení městské rady, jímž prý onen byt byl pro zmíněného vojenského gážistu na základě zák. č. 118/24 zabezpečen, dovolav se pouze důvodu druhé instance a sdíleje tedy patrně skutkové i právní stanovisko, z něhož úřad nižší instance vycházel.
Jak se podává z článku I. zákona z 13. května 1924 č. 118 Sb. a vl. nař. z 30. května 1924 č. 119 Sb., jest jeho účelem opatřiti vojenským gážistům nutné a vhodné byty v mezích zákonných předpisů o ubytování vojska a vyslovují normy ty za tím cílem povinnost obce přiděliti osobám těm byt za určitých předpokladů a podmínek, k nimž náleží zejména též, že o příděl ten zakročí příslušný místní vojenský úřad a že přiděliti jest byty uvedené ve výkazu o obsazovacím prostoru. Naproti tomu jest s hlediska těchto předpisů, totiž zákona č. 118 a vl. nař. č. 119/24 naprosto lhostejno, zda jde o byt pronajatý nebo prázdný a nejsou předpisy ty v nižádné spojitosti s opatřeními sledovanými zákonem č. 225/22 resp. 87/23.
Dle svrchu vylíčeného nezakročil o příděl dotčeného bytu místni vojenský úřad, nýbrž vojenský gážista sám; z celého řízení není patrno, že by šlo o byt uvedený ve výkazu o obsazovacím prostoru, naproti tomu však ze spisů a výroků orgánů v této záležitosti zakročivších se podává, že pohnutkou a důvodem k záboru onoho bytu bylo právě jen, že jde o byt po názoru úřadů prázdný nebo s hlediska zákona č. 225/22 neprávem pronajatý.
Žal. úřad v souhlase s nižšími instancemi, smísiv tedy neprávem právní normy, jež spolu v nižádné spojitosti a závislosti se nenalézají, vyslovil opatření sledované zákonem č. 118/24, vycházeje při tom ze skutkového i právního základu otázce té naprosto cizího, založeného v zákoně č. 225/22, naproti čemuž ke skutkovému a právnímu základu, jenž by odpovídal rozhodné jedině formě, totiž zákonu č. 118/24, vůbec zřetele nevzal a jím se nezabýval.
Následkem tohoto vnitřního, logického rozporu postrádá nař. rozhodnutí opory v zákoně, pročež bylo zrušiti je podle § 7 zák. o ss.
Citace:
č. 5073. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 429-430.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).