Č. 3612.Zajištění bytů: Při zajištění bytu pro státního zaměstnance rozhodují jediné předpisy zák. č. 225/1922 a 87/1923, nikoli též zákona o ochraně nájemníků. (Nález ze dne 14. května 1924 č. 8590). Věc: J. M. v Praze (adv. Dr. Jos. Sixta z Prahy) proti zemské správě politické v Praze o zajištění bytu. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Nař. rozhodnutím z 18. října 1923 zajistila zsp na základě § 13 zák z 11. července 1922 č. 225 Sb. ve znění zák. z 28. dubna 1923 č. 87 Sb. v domě . . . . ., jehož správcem a spolumajitelem jest st-l, byt o pokoji a kuchyni, obývaný 19. srpna 1922 prof. J. St., který byl služebně přeložen do obce jiné, pro rotmistra A. Č. V důvodech uvedeno, že bylo konaným šetřením zjištěno, že z bytu dosud nebyla dána výpověď a není zde vylučujících důvodů podle § 20 cit. zák. Stížnost do rozhodnutí toho podanou neshledal nss důvodnou. Naříká rozhodnutí pro nezákonnost, ježto žal. úřad nebéře zřetel k právům zajištěným spolumajitelům domu zákonem o ochraně nájemníků. Námitka ta jest bezdůvodná. Zákon o ochraně nájemníků z 26. dubna 1922 č. 85 Sb. a zák. z 11. července 1922 č. 225 Sb. o mimořádných opatřeních bytové péče, pozměněný zákonem z 26. dubna 1923 č. 87 Sb., byť i sledovaly ve svém účelu totéž, totiž péči bytovou, upravují zcela odlišné materie různým způsobem a stanoví také různé kompetence. Sporný případ nutno posuzovati výlučně s hlediska zák. č. 225/1922 ve znění zák. č. 87/1923. § 13 tohoto zák. váže zajištění bytu jen na 3 podmínky, jednak že jde o byt, obývaný dne 19. srpna 1922 státním nebo železničním zaměstnancem, jednak že byt ten se uvolní tím, že zaměstnanec ten byl služebně přeložen do jiné obce, konečně že vlastníku domu bylo dodáno zajišťovací rozhodnutí dříve, než obdržel výpověď z bytu. Ježto stížnost sama ani netvrdí, že by některý z těchto zákonných předpokladů pro zajištění bytu v daném případě splněn nebyl, slušelo ji jako bezdůvodnou zamítnouti.