NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 13128.

Poukaz, aby poukázaný plnil třetí osobě, může poukazatel uděliti osobně nebo prostřednictvím osoby třetí, zejména zmocněnce. Není zákonné překážky, by poukazatel nezmocnil příjemce poukazu k udělení poukazu poukázanému.
Policejním úředním zákazem poukázané bance, by prozatím nevyplácela peněžní vklady poukazatele, nebylo poukázané bance znemožněno právně účinné prohlášeni, že poukaz poukazatele přijímá.
(Rozh. ze dne 21. prosince 1933, Rv 1 706/32.)
Žalobce konal právnické práce pro firmu L., jež napotom upadla do konkursu. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na správci konkursní podstaty firmy L., by bylo zjištěno, že žalobci přísluší oddělné právo ke 20000 Kč z 58000 Kč složených k soudu a by žalovaný byl uznán povinným svoliti k vydání 20000 Kč žalobci. V žalobě uvedl žalobce mimo jiné, že Arnošt L. dal žalobci poukaz, by si vybral ke krytí a zajištění svých palmárních pohledávek 20000 Kč ze vkladu u bankovního domu M. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Údaj žalobcův v žalobě: »konečně dal mi Arnošt L. poukaz, abych si vybral ze vkladu 20000 Kč« — neznamená poukaz na bankovní dům M., nýbrž jen zmocnění žalobce Arnoštem L-em, aby vyzvedl 20000 Kč u bankovního domu M. Soud prvé stolice má tudíž právem za to, že nejde o poukaz ve smyslu § 1400 obč. zák., nýbrž jen o zmocnění, jímž však nelze nabýti oddělných práv ani práv na přednostní uspokojení podle § 258 ex. ř.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by ve věci dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Žalobce tvrdí, že byl majitelem bankovního vkladu Arnoštem L-em poukázán, pokud se týče zmocněn, aby z dotyčného vkladu uloženého v bankovním domě M. vybral částku 20000 Kč, ke krytí a zajištění svých palmárních pohledávek, a že banka tento poukaz přijala. Nižší soudy nespatřuji v tomto skutkovém ději poukaz podle § 1400 obč. zák. proto, že příjemce poukazu nemůže býti současně zmocněncem poukazatelovým, že žalobce netvrdil, že plná moc udělená mu Arnoštem L-em ho zmocňovala, by jeho jménem poukázal banku k vyplaceni 20000 Kč k vlastním rukám jako příjemce poukazu a že poukázaná banka poukaz nepřijala a pro úřední zákaz vyplacení vkladu ani přijmouti nemohla. Poukaz, by, poukázaný plnil třetí osobě, může poukazatel uděliti osobně nebo prostřednictvím osoby třetí, zejména zmocněnce (§§ 1002, 1017 obč. zák.). Není zákonité překážky, by poukazatel nezmocnil příjemce poukazu k udělení poukazu poukázanému. V souzeném případě jest tvrzení takovéhoto zmocnění obsaženo v žalobcově přednesu, že mu Arnošt L. vydal depositní lístek, týkající se bankovního vkladu, za současného sdělení hesla a že měl od něho plnou moc. Nebylo třeba, by žalobce výslovně tvrdil, že podle této plné moci byl oprávněn, by poukázal banku k výplatě 20000 Kč z vkladu Arnošta L-a do svých rukou; to plyne ze skutkového přednesu žalobcova, uvažuje-li se o něm po stránce právní. Tím, že byl Arnošt L. v době udělení sporného poukazu ve vyšetřovací vazbě, nepozbyl osobní způsobilosti k tomuto právnímu jednání, neboť ji jest posuzovati výhradně podle občanského práva, jež ne- obmezuje právní způsobilost osob pro vyšetřovací vazbu. Policejním úředním zákazem, uděleným různým peněžním ústavům, mezi nimi též bankovnímu domu M., by prozatím nevyplácely peněžní vklady Arnošta L-a, nebylo bance znemožněno prohlášení, že poukaz Arnošta L-a přijímá, znemožněno mohlo jí býti jen vyplacení peněz podle poukazu. Neprávem prohlašují proto nižší soudy prohlášení bankovního domu M., jak je obsaženo v dopisu ze dne 24. dubna 1929 za neplatné a neprávem doličují, že v tomto prohlášení nelze spatřiti přijetí poukazu Arnošta L-a, neboť v prohlášeni uznává bankovní dům žalobcův nárok na 20000 Kč ze vkladu Arnošta L-a a zavazuje se, tento nárok splniti, až bude moci vkladem volně, t. j. ne proti soudnímu nebo policejnímu zá¬ kazu disponovati. Doslov tohoto prohlášení nevylučuje proto, že šlo o přijetí poukazu ve smyslu § 1400 obč. zák., jež podle stavu věci arciť mohlo býti jen podmíněné, ježto realisaci poukazu překážel policejní zákaz výplaty vkladu Arnošta L-a. Důsledkem svého nesprávného právního stanoviska nezjistily nižší soudy skutkové okolnosti, které by umožňovaly rozhodnutí této rozepře, zejména opomenuly vyšetřiti a zjistiti, jaký poukaz pokud se týče jaké zmocnění udělil žalobci Arnošt L. co do vybrání 20000 Kč ze svého bankovního vkladu (§ 496 čís. 2 c. ř. s.). Teprve na základě tohoto zjištění bude možno posouditi, o jaký právní poměr mezi žalobcem a Arnoštem L-em skutečně šlo, a zabývati se dalšími námitkami, které žalovaná strana proti žalobnímu nároku uplatňovala.

Citace:

Čís. 13128. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 671-672.