NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 3505.

Pro trestnost podněcování k násilnému nastolení diktatury dvou stran (dělníků a rolníků) s hlediska § 15 čís. 3 zákona na ochranu republiky je lhostejno, že pachatel hlásal jen program politické strany; i taková činnost je dovolena jen v mezích platných zákonů trestních).
(Rozh. ze dne 4. června 1929, Zm I 133/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Liberci ze dne 16. ledna 1929, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem podle § 15 čís. 3 zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n., mimo jiné z těchto
důvodů:
Po věcné stránce (čís. 9 a) § 281 tr. ř.) namítá stěžovatel, že ve výroků »ať žije vláda rolníků a dělníků« nelze vůbec spatřovati nic trestného, poněvadž prý je v podstatě jen veřejným hlásáním programu komunistické strany ve státě dovolené; nelze prý takové výroky trestně stihati již pro nedostatek trestného vědomí pachatele, který prý nemůže si býti vědom, že se dopouští něčeho trestného, hlásaje veřejně program politické strany a získávaje jí stoupence. Zmateční stížnost přehlíží jednak, že rozsudek shledává podněcování k páchání zločinu podle § 1 zák. na ochr. rep., t. j. k násilnému nastolení diktatury dvou stran, nejen v závěrečných slovech řečníkových »ať žije vláda rolníků a dělníků« (jež rozsudek vykládá jako projev podněcující k násilnému zavedení diktatury dělníků a rolníků ve státě a důsledkem toho k odstranění nynější státní formy demokraticko-republikánské), nýbrž i v ostatním obsahu řeči, jímž podle přesvědčení soudu obžalovaný podněcoval k odstranění nynější vlády jako představitelky demokraticko-republikánské formy státní a tudíž i této státní formy samé, a to násilím, ježto vyhrožoval, že dělnictvo »pozvedne pěst«, že »použije i jiných prostředků (rozumí se, než mírných a parlamentárních), by dosáhlo tohoto cíle. Vychází-li se z celého obsahu rozsudku a ze zjištěného smyslu výroku, nelze v podřadění řeči obžalovaného pod trestní ustanovení § 15 čís. 3 zák. na ochr. rep. shledati právní omyl. Obžalovaného neomlouvá, že hlásal »jen program strany«, poněvadž i taková činnost jest dovolena jen v mezích platných trestních zákonů, nehledíc ani k tomu, že odstranění demokraticko-republikánské formy státní prostředky násilnými jest sotva doznaným programem strany komunistické. V druhé řadě namítá zmateční stížnost podle čís. 10 § 281 tr. ř., že prý pouhý výrok »ať žije vláda rolníků a dělníků«, lze podřaditi nej- výše pod trestní ustanovení § 14 čís. 1 zák. na ochranu republiky, (přečin rušení obecného míru veřejným pobuřováním proti demokraticko-republikánské formě státní), poněvadž prý z tohoto výroku o sobě nelze ještě souditi, že obžalovaný měl na mysli násilné zavedení diktatury dělníků a rolníků. Zmateční stížnost byla by odůvodněna, kdyby nebyl obžalovaný doporučoval k odstranění demokraticko-republikánské formy státní prostředky násilné; poněvadž tak činil a jeho konečný výrok samozřejmě lze vykládati jen v souvislosti s předcházejícím obsáhlém řeči, v němž se mluví výslovně o »svržení demokracie sevřenou pěstí a jinými (roz. než mírnými a dovolenými) prostředky«, netřeba se příti o to, zda lze zavedení diktatury dosíci i bez násilí, an pro souzený případ soud zjišťuje, že smyslem řeči obžalovaného bylo podněcovati ke změně platné ústavy, zvláště demokraticko-republikánské státní formy cestou násilnou.

Citace:

Čís. 3505.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 348-349.