NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 587.

Nepřípustnost prozatímního opatření k zajištění nároku, vadícího dle údajů ohrožené strany právům, jež vznešla by odpůrci, kdyby jeho dílo, jakž o to zažádal, prohlášeno bylo za stavbu, požívající výhod po rozumu cís. nařízení ze dne 16. října 1914, čís. 284 ř. zák.
(Rozh. ze dne 13. července 1920, R I 389/20.)
Těžařstvo B. zažádalo u ministerstva veřejných prací, by zamýšlené jím rozšíření povrchového dolování na uhlí na prostor, zabírající z části též stavební obvod města F., bylo prohlášeno ve smyslu cís. nařízení za stavbu, výhod požívající. Městská obec F., zvěděvši o této žádosti těžařstva, navrhla na okresním soudě, by prozatímním opatřením zakázáno bylo těžařstvu, by nepodjalo se dolování v části, patřící k stavebnímu obvodu města, dokud město sporem neprokáže, že má právo zakázati těžařstvu dolování v řečené části. Nárok na tento zákaz osvědčilo město smlouvou, jež v roce 1914 byla mezi městem a těžařstvem uzavřena, ohrožení nároku shora uvedenou žádostí těžařstva osvědčilo město potvrzením ministerstva, že žádost tvrzeného obsahu byla na ministerstvu podána. Okresní soud nařídil prozatímní opatření. Rekursní soud návrh zamítl, poněvadž prozatímní opatření jest ve své podstatě zákrokem ku zajištění úspěchu soudního rozhodnutí. Kde úspěchu toho nelze se již předem nadíti, není místa pro prozatímní opatření. Tak jest tomu v případě, o který se jedná. Neboť, prohlásí-li ministerstvo zamýšlené rozšíření povrchového dolování za stavbu, výhod požívající, neochrání město ani vítězství ve sporu před účinky tohoto výroku, poněvadž dle § 4 nařízení strany, jichž práv stavba se dotýká, nemají práva k námitkám proti provedení stavby, nýbrž jen nárok na odškodnění. Раk-li že však ministerstvo projekt neschválí, odpadá veškeren podnět ku zajištění tvrzeného nároku.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu, poukázav k důvodům rekursního soudu a dodav k nim ještě toto:
Císařským nařízením ze dne 16. října 1914, čís. 284 ř. zák., jest uděleno vládě právo, že může stavby všeho druhu (pozemní, silniční, vodní, železniční stavby a pod.), které mají sloužiti veřejným neb všeužitečným účelům a jichž provedení za mimořádných válkou vyvolaných poměrů jest ve veřejném zájmu nutným, prohlásiti za stavby výhod požívající. Rozhodování o tom, zda o stavbu takovou jde a zda má býti prohlášení vysloveno, není svěřeno, jak z §§ 2 a 4 cit. cís. nařízení na jevo jde, soudům. Ba řádné soudy nejsou ani tenkrát k rozhodování povolány, když pak již jde o nárok na odškodné a jeho výši. Tu rozhodne dle § 6 cit. cís. nařízení zvláštní komise. Soud tedy není také příslušným k tomu, aby to, co podle nařízení toho snad politickými úřady uloženo a provedeno bude, rušil nebo tomu překážel. Bude-li tedy vyhověno návrhu navrhovatelčiny odpůrkyně politickými úřady, není soud povolán, aby na tom a důsledcích toho něco měnil; nebude-li mu vyhověno, nebude tu případu, pro jehož obávané nastoupení jedině za prozatímní opatření se žádá. Ani se stanoviska exekučního řádu posuzováno nelze dojíti k jinému závěru, než že žádanéprozatímní opatření po zákonu přípustným a proveditelným není. § 378 ex. ř. praví, že prozatímní opatření lze povoliti k zajištění práva. Bude-li však vyhověno návrhu odpůrkyně, nemá městská obec F. práva tomu odpírati, jelikož podle § 5 cit. cís. nařízení nález vydaný o předmětu a rozsahu vyvlastnění nepodléhá žádnému odvolání. Stěžovatelka nebude pak míti práva, jež by zajišťovati mohla. Pro jiný případ, než pro případ, že návrhu odpůrkyně politickými úřady vyhověno bude, zajištění se nežádá.

Citace:

č. 587. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 429-430.