NPD documents search: Váž. civ., 20 (1938)

Čís. 16772.

Z rozhodování občanského sporu není vyloučen (§ 477 č. 1 c. ř. s.) soudce, který byl v předcházejícím trestním řízení, vedeném proti jedné ze stran rozepře, státním zástupcem, třebas byl výsledek trestního řízení pro rozhodnutí sporu předurčující.
(Rozh. ze dne 2. března 1938, Rv II 335/37.)
Srov. rozh. č. 12116 Sb. n. s. K odvolání proti rozsudku soudu prvé stolice, jímž byli žalovaní odsouzeni zaplatiti žalobci 802920 Kč 60 h s přísl., vytýkali žalovaní zmatečnost podle § 477 č. 1 a 2 c. ř. s., ježto se sporného řízení zúčastnil v. s. r. Dr. Z., který byl v předchozím trestním řízení Tk VI 66/28, jež je pro souzený spor předurčující povahy, státním zástupcem. Odvolací soud zamítl odvolání a v otázce, o niž tu jde, uvedl v důvodech: Žalovaní se na podporu svého názoru dovolávají ustanovení § 20 č. 4 a 5 j. n. a § 529 č. 1 c. ř. s. Odvolatelům nelze však po té stránce přisvědčiti. Z § 20 č. 4 a 5 j. n. nelze vyvoditi, že by v. s. r. Dr. Z. byl vyloučen z účasti a rozhodování v civilní při, ježto byl dříve činný jako státní zástupce v trestním řízení proti žalovaným, třebas by šlo o stejný nárok. Vždyť v. s. r. Dr. Z. nebyl zmocněncem žalovaných (§ 20 č. 4 j. n.) a ustanovení § 20 č. 5 j. n. se vztahuje na soudce opravné stolice, jenž se zúčastnil vydání napadeného rozsudku, a o to tu rovněž nejde. Nelze proto mluviti o zmatečnosti podle § 477 č. 1 c. ř. s. (§ 529 č. 1 c. ř. s.). Že by soud nebyl řádně obsazen, to ani odvolání netvrdí a není tu tudíž ani zmatečnost podle § 477 č. 2 c. ř. s.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání, a to v otázce v právní větě vytčené z těchto
důvodů:
Výklad § 20 j. n., zastávaný odvolacím soudem je správný a vyhovující zákonu a stačí dovolatele odkázati na příslušné důvody a též na rozhodnutí č. 12116 Sb. n. s., podle něhož není z rozhodování ve sporu prvé stolice vyloučen soudce, jenž spolupůsobil jako soudce v trestním řízení, třebaže rozsudek trestního soudu byl závazný pro civilní soud. Tím méně je vyloučen z rozhodování sporu v prvé stolici soudce, jenž v trestním řízení byl státním zástupcem, který tedy vůbec nerozhodoval o činu obžalovaných, nýbrž jeho úkol byl jiný, než má soudce dle § 30 tr. ř. Není proto dovolací důvod č. 1 § 503 c. ř. s. oprávněný.

Citace:

č. 16772. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 392-393.