Čís. 2093.

Uznal-li sice nemanželský otec otcovství, zdráhá se však platiti výživné, dlužno usnesení poručenského soudu, udělující zmocnění k žalobě, doručiti nejen poručníku, nýbrž i nemanželskému otci. Nestalo-li se tak, jest řízení o žalobě zmatečným (§ 477 čís. 6 c. ř. s.).
(Rozh. ze dne 12. prosince 1922, Rv I 714/22.)
Nemanželský otec uznal sice na soudě otcovství k dítěti, ale zdráhal se platiti výživné, ježto prý ho nemanželská matka nechce pojati za manžela. Poručenský soud poukázal poručníka na pořad práva usnesením, jež sice doručil poručníku, ale nikoliv nemanželskému otci. O žalobě dítěte proti nemanželskému otci o placení výživného rozhodly oba nižší soudy věcně.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů i s předchozím řízením, a odmítl žalobu.
Důvody:
Dovolacímu důvodu zmatečnosti řízení nelze upříti oprávnění. Dle § 16 I. dílčí novely k obč. zák. (cís. nař. ze dne 12. října 1914, čís. 276 ř. zák.) má soud, bylo-li otcovství k děcku nemanželským otcem uznáno, určiti sám od sebe v řízení nesporném výměru vyživovacích dávek, otce dle zákona postihujících. Раk-li by však rozhodnutí bylo závislým na vyšetření sporných okolností, jež nelze zjistiti prostředky řízení nesporného, má soud poručníka poukázati k podání žaloby. Vysloviti se o tom, zda jsou zde předpoklady, by věc byla odkázána na pořad práva, přikazuje § 16 I. dílčí novely k obč. zák. soudu poručenskému. Tomuto náleží však, aby učinil formální usnesení po rozumu § 16 téže novely, aby je řádné odůvodnil a je i nemanželskému otci doručil, by tento opravným prostředkem mohl se brániti přesunu věci na pole řízení sporného. Poukázán-li poručník, by žaloval, formelně bezvadným a pravoplatným usnesením poručenského soudu, jest zjednán nezvratný podklad pro řízení sporné a nelze pak procesnímu soudu přiznati oprávnění, by zkoumal, zda usnesení poručenského soudu je věcně opodstatněno. Není-li zde formelního podkladu pro přípustnost pořadu práva, jest sporné řízení nepřípustným. Ze spisu okresního soudu vychází, že nynější žalovaný již protokolárně dne 27. července 1921 seznal, že jest nemanželským otcem nezletilého žalobce, že však odepřel poskytovati mu výživné, pakli ho matka děcka nepojme za manžela a později dodal, že by jinak byl s matkou děcka nesouložil, a že když matka bezdůvodně sňatek s ním uzavříti nechce, musí se sama o dítě starati. Poté poukázal soud poručenský usnesením ze dne 22. února 1922 poručníka děcka, by podal na nemanželského otce žalobu o výživné, a odůvodnil toto usnesení tím, že výživné nelze určiti cestou nespornou, poněvadž otec děcka tvrdí, že matka dítěte bezdůvodně ve svazek manželský s ním vejíti se zdráhá a tudíž sama musí na se vzíti výživu děcka, o kteréžto námitce dlužno podrobněji jednati v cestě sporné, poněvadž prostředky řízení nesporného k tomu nestačí. Toto usnesení dal soud poručenský doručiti pouze poručníku, nikoli však otci děcka. Není tedy usnesení to formelním podkladem pro přípustnost pořadu práva a řízení sporné není přípustným. Poněvadž nebylo takto vyhověno podmínkám § 16 první dílčí novely, platí pravidlo, že vyživovací povinnost a výše příspěvků se má zásadně určiti v řízení nesporném, neboť podmínka pro řízení sporné nebyla formelně správně utvořena. Měl tudíž již soudce procesní dle §§ 239, 240 odst. 3 a 261 c. ř. s. odmítnouti žalobu pro nepřípustnost pořadu práva. Když tak neučinil, jest zde důvod zmatečnosti dle § 477 čís. 6 a 503 čís. 1 a 513 c. ř. s. a bylo proto nutno dovolání vyhověti, rozsudky nižších soudu s předchozím řízením zrušiti a žalobu odmítnouti jako nepřípustnou (§ 478 a 503 čís. 1 c. ř. s.).

Citace:

č. 2093. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1185-1186.