Č. 4132.

Obecní úředníci: 1. Obecní úředník má nárok toliko na určité služební postavení, jak pro něho vyplývá ze všeobecné úpravy nebo ze zvláštních aktů obce, nemá však nároku na to, aby vykonával určitý úřad. — 2. Nárok na určitý titul?
(Nález ze dne 19. listopadu 1924 č. 20132).
Věc: Rudolf Jar. Č. v Praze proti zemskému správnímu výboru v Praze o úpravu služebního poměru.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, který usnesením měst. zastupitelstva ve V. z 11. listopadu 1918 při nové úpravě poměrů zaměstnanců obecních jmenován byl místoředitelem městského důchodu s požitky systemisovanými při místě ředitele důchodu, podáním z 18. října 1921 oznámil měst. zast., že vzhledem k nastalému pensionování dosavadního ředitele měst. důchodu Š. ve smyslu usnesení z 11. listopadu 1918 a po dohodě s odstupujícím ředitelem přejímá vedení měst. důchodu a žádal — označuje se jako ředitel měst. důchodu — aby zastupitelstvo oznámení jeho vzalo na vědomí. Měst. zast. usnesením z 22. prosince 1921 odepřelo tak učiniti, poněvadž st-le vedením důchodu nepověřilo, naopak usneslo se již na jinakém rozdělení agendy tohoto úřadu, dále pak vyslovilo, že st-li nepřísluší užívati titulu ředitele měst. důchodu. Odvolání st-lovo, v němž se domáhal v podstatě přiznání a zachování titulu resp. hodnosti ředitele měst. důchodu, bylo ve druhé stolici jakož i nař. rozhodnutím zamítnuto, poněvadž usnesením z 11. listopadu 1918 ani nebyl zaveden automatický postup do vyšších hodností, ani nelze z tohoto neb jiného
132* usnesení dovoditi, že by st-li byl býval zaručen nárok na jmenování ředitelem.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil: — — —
Měst. zast. v-cké usnesením z 22. prosince 1921 vyslovilo:
1) že odmítá pověřiti st-le vedením měst. důchodu,
2) že mu nepřísluší titul ředitele měst. důchodu.
Výrokem ad 1) nemůže st-l v nějakém svém právu býti dotčen již proto, že obecní úředník vůbec nemá práva požadovati, aby mu nějaká funkce nebo agenda byla k obstarávání svěřena. Má sice nárok na určité služební postavení, jaké pro něho vyplývá ze všeobecné úpravy nebo zvláštních aktů obce, nikoli však nárok na vykonávání určitého úřadu, a je věcí volné úvahy obce, zda a jaké funkce v oboru, pro který byl ustanoven, chce mu svěřiti.
Ani v druhém bodu však stížnost není důvodnou. Podle regulativu z 11. listopadu 1918, jak je obsažen v zápisu o schůzi měst. zast. z tohoto dne, stanoví se v oboru služby účetní a pokladniční následující »stupnice platů«: ředitel měst. důchodů 3600 K, pokladník 3200 K, kontrolor 2800 K, účetní 2600 K, účetní asistent 2400 K, účetní praktikant 2000 K. Pravidelné zvýšování základního služného děje se vždy po čtyřech letech kvadrienálkami počtem 6, první dvě ve výši 20%, ostatní čtyři ve výši 15% základního služného. Postup úředníků účetních děje se vždy po 4 letech nejnižší třídou počínaje.
Regulativ zřizuje tedy určité »třídy služného« — jak se praví v dalším kontextu jeho — z nichž každá má svoje pevné základní služné; uvnitř každé třídy zaveden je časový postup pravidelným čtyřletým zvyšováním základního služného. Vedle tohoto postupu časového uvnitř téže třídy služného, mluví regulativ ovšem také o »postupu úřednictva do vyšší třídy služného, jenž se děje vždy po čtyřech letech nejnižší třídou počínaje, a má tedy patrně na mysli vedle zmíněného již automatického zvyšování základního služného také automatický postup do vyšší třídy platové. V jakém poměru obojí tento postup vedle sebe je míněn, není z regulativu resp. ze zápisu o sezení obecního zastupitelstva z 11. listopadu 1918 zřejmo. Avšak otázka ta po názoru soudu nemá v dnešním sporu významu. Neboť z dalšího kontextu zápisu, v němž se praví, že »Návrhy referentovy na schválení uvedené stupnice platů na .... pravidelná zvyšování základního služného, na postup úřednictva do vyšší třídy služného bez ohledu na titul, na zvýšení příbytečného atd. jednomyslně přijaty«, je patrno, že tento automatický postup do vyšší třídy služného dával nanejvýše právo jen na požitky dotyčné třídy, a nikoli také na příslušný titul.
St-l usnesením z 11. listopadu 1918 byl sice jmenován jen místoředitelem měst. důchodu, přiznány mu však požitky nejvyšší třídy služného t. j. požitky ředitele měst. důchodu. Tím byl tedy jeho nárok na požitky z onoho regulativu dle jeho tvrzení mu vyplývající, plně uspokojen. Nárok na titul ředitele měst. důchodu z usnesení z 11. listopadu 1918 — o něž jediné se opírá — dovozovati, jak již řečeno, nemůže. Že by rozdělení na třídy služného mělo ještě nějaký jiný obsah a význam, a že by tedy ze zařazení do nejvyšší třídy služného vyplývaly — mimo požitky, které st-li byly již přiznány, a mimo titul, na který nároku nemá — ještě nějaké jiné výhody, není ze znění usnesení z 11. listopadu 1918 patrno, a st-l sám ani to netvrdí.
Jeví se tedy stížnost bezdůvodnou.

Citace:

č. 4132. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 823-825.