Čís. 17414.

Domáhá-li se žaloba nejen uznání práva služebnosti, nýbrž i jejího knihovního zajištění (§ 1498 obč. zák.), jde o žalobu na plnění, s níž jest spojen určovací návrh a není třeba podmínek § 228 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 13. října 1939 Rv I 245/39.)
Prvý soud vyhověl žalobě, pokud se jí žalobci domáhali výroku, že jim jako vlastníkům domu čp. 29 v D. K. (statku panujícího) přísluší služebnost otvírati okno na stavební parcelu čís. 36 a že je žalovaná povinna svoliti k tomu, aby na tuto parcelu jako statek služební byla knihovně vložena tato služebnost. Naproti tomu nevyhověl prvý soud žalobě, pokud se jí žalobci domáhali výroku, že jim jako vlastníkům domu čp. 29 přísluší právo služebnosti míti okno z domu čp. 29 na stavební plochu čp. 36 a bráti z této stavební plochy světlo a vzduch, jakož i vstupovati na stavební plochu za účelem čištění a opravování okna a opravování budovy a svoliti ke vkladu těchto služebností na stavební plochu č. 36 jako statek služební, případně trpěti, aby zápisy těchto služebností byly vykonány podle rozsudku vyhovujícího žalobě a, aby byla žalovaná povinna uznati, že nepřísluší jí právo zříditi na stavební ploše budovu do vzdálenosti 3 m od hranic jejich domu a zdržeti se stavby v tomto prostranství. Odvolací soud vyhověl žalobě i pokud se jí žalobci domáhali výroku, že žalobcům jako vlastníkům domu čp. 29 v D. K. jako statku panujícího přísluší i služebnost vstupovati na stavební plochu č. parc. 36 za účelem čištění okna z domu čp. 29 v D. K. vedoucího na prostranství stavební parcely čp. 36 a, že žalovaná strana jest povinna svoliti k tomu, aby tato služebnost byla vložena na stav. parcelu čp. 36 ve vložce 30 poz. knihy kat. území D. K. jako statek služební.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalované a v otázce, o niž jde, uvedl v důvodech:
Právní názor žalovaného, že v souzeném případě nejde o žalobu na plnění, není správný, protože se žalobci nedomáhají jen uznání práva služebnosti, nýbrž i jejího knihovního zajištění podle § 1498 obč. zák. Tím však spojili návrh určovací s návrhem na plnění a poněvadž výrok o onom návrhu má předurčující význam pro výrok o druhém návrhu, jde ve skutečnosti o žalobu na plnění. Proto tu není třeba podmínek stanovených § 228 c. ř. s. pro určovací žalobu (Sb. n. s. č. 7328 v důvodech.) Nelze však přisvědčiti žalovanému ani v tom, že v souzeném případě nešlo o výkon nějaké služebnosti, nýbrž, že šlo jen o sousedskou ochotu. Vždyť z toho, že zaměstnanci žalobců a jejich předchůdců po více než 30 let vstupovali k vůli čištění oken na pozemek patřící nyní žalovanému, aniž si k tomu vyžadovali svolení, mohl každý usuzovat, že šlo o výkon práva ve smyslu § 309 obč. zák., zejména když není prokázána žádná skutečnost, která by nasvědčovala opaku.

Citace:

č. 17414. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 511-512.