Authors:
= Váž. civ., 3 (1921)
PDF

Čís. 1201.


Zahájil-li kupitel spor o jedno z trojího práva čl. 355 obch. zák., jest volbu jeho považovati za konečnou. Výjimka platí pouze v případě, že kupitelem zvolené plnění smlouvy stalo se pro kupitete prodavatelovým prodlením zhola bezcenným, nikoli však pouze méněcenným. V případě posléz dotčeném zachován však kupiteli nárok na náhradu škody pro opožděné plnění.
(Rozh. ze dne 27. září 1921, Rv I 354/21.)
Žalobce domáhal se žalobou splnění smlouvy, za ústního líčení změnil však žalobní prosbu na žádost o náhradu škody. Takto změněná žaloba byla soudy všech tří stolic zamítnuta, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Otálí-li prodatel, zboží předati, má kupitel na výběr mezi trojím právem, naznačeným v čl. 355 obch. zák. Poměr mezi tímto trojím právem jest ten, že jedno zásadně vylučuje druhé, takže kupitel, rozhodnuv se pro jedno z trojího práva, nemůže více uplatňovati žádného z obou zbývajících dvou práv. Otázku, zda kupitelovu volbu lze považovati za konečnou, čili nic, dlužno ovšem posuzovati dle okolností případu. Přisvědčiti dlužno k této otázce tehda, byl-li kupitelem o jedno z trojího práva zahájen spor. Jím dovolává se kupitel pomocí státem zřízeného soudu, by právo, pro něž se podáním žaloby rozhodl, bylo rozsudkem nezvratitelně formalisováno a, bude-li třeba, bylo proti prodatelovu odporu státní donucovací mocí uskutečněno. Věda, čí pomoci a za jakým účelem se jí dovolává, dává kupitel způsobem, veškeru pochybnost vylučujícím, na srozuměnou, že v otázce výběru promluvil slovo poslední, že chce jen to a žádné jiné právo, než o které právě žaluje. Tím zříká se zároveň práv, pro něž se nerozhodl. Zcela ve shodě se zákonem vyslovil tudíž odvolací soud, že žalující banka žalobou o plnění zřekla se práva, požadovati na žalovaném náhrady škody pro nesplnění. Poněvadž tento důsledek plyne již o sobě ze správného výkladu zákona, jest lhostejno, zda v tomto případě mimo to utvrzen jest obsahem dopisu ze dne 10. července 1920, čili nic, a jest proto pro rozhodnutí této rozepře bez významu, zdali pravost onoho dopisu jest zjištěna a zdali odvolací soud byl oprávněn, dopisu si povšimnouti. Ze shora vytčené zásady o neodvolatelnosti výběru dlužno ovšem, jak právem vyslovil již soud odvolací, připustiti úchylku pro případ, že kupitelova volba padla na primérní právo smluvní, splnění dle smlouvy stalo se však prodatelovým prodlením pro kupitele hospodářsky bezcenným. Právem však vyloučil odvolací soud z tohoto výjimečného posuzování případy méněcennosti plnění, aniž by na tom záleželo, zda tato méněcennost je většího, či menšího dosahu. Kupitel je pro případy, že cena zboží v mezičasí valně poklesla a že jeho stihne závaznost vůči jeho zákazníkům, náležitě chráněn nárokem na náhradu škody pro opožděné plnění, kterýžto nárok uplatňováním nároku na splnění zůstává dle zákona nedotčen. Že ostatně žalující banka sama nepovažuje plnění dle smlouvy za bezcenné, plyne z výhrady jejího přípravného spisu, dle níž pro ten případ, že by změna žaloby právoplatně byla uznána za nepřípustnou neb právoplatně zamítnuta byla, trvá na původní prosbě žalobní. Dle řečeného, jest věc zralou k rozhodnutí beze všech dalších důkazů a sice k rozhodnutí, jak stalo se nižšími stolicemi.
Citace:
č. 1201. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 625-626.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).