NPD documents search: Váž. tr., 17 (1935)

Čís. 5187.

Urážka na cti.
Pojem, povaha a meze kritiky netrestné.
Výklad označení »snůška variant«.
(Rozh. ze dne 14. ledna 1935, Zm I 384/33.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost soukromého žalobce do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 6. března 1933, jímž obžalovaní byli podle § 259 č. 2 tr. ř. zproštěni obžaloby pro přečin proti bezpečnosti cti podle §§ 487, 488, 491 tr. z. a § 1 zák. čís. 124/24 sb. z. a n., pokud se týče přestupek podle § 6 zák. čís. 124/24 sb. z. a n. — Čís. 5187 —
Z důvodů:
S hlediska zmatku č. 9 a) § 281 tr. ř. snaží se stížnost především dolíčiti, že pozastavený článek není kritikou literárního díla soukromého obžalobce, ježto kritikou je jen úsudek náležitě argumentovaný, t. j. opírající se o vážné důvody, nýbrž že je psán takovou formou, že má konkrétní způsobilost, porušiti úsudek společnosti o osobní a mravní hodnotě soukromého obžalobce. Leč nelze vážně pochybovati o tom, že pozastavená část článku je úsudkem o díle soukromého obžalobce, posuzováním toho díla, neboť se zabývá jen dílem tím a uvádí co obsahuje, jakým způsobem je psáno a jaký činí dojem. Úsudek takový je v obecném slova smyslu kritikou. Okolnost, zda úsudek ten se opírá o vážné důvody, byla by přišla v úvahu při důkazu pravdy nebo pravděpodobnosti podle § 4 tisk. nov., kdyby v pozastavené stati byla bývala shledána skutková podstata urážky na cti. Kmetský soud pojal do své úvahy obsah celého článku i nezažalovanou část jeho a dospěl, vykládaje význam, smysl a dosah pozastavené stati, k závěru, že soukromý obžalobce se v zažalované stati neviní z literární krádeže, podléhající sankcím autorského práva, a že kritika je sice nepříznivá, že se však nedotýká osobní hodnoty a mravní kvality soukromého obžalobce, ani svou formou nenabývá takového rázu zesměšňujícího, že se tím soukromý obžalobce snižuje v úctě a vážnosti spoluobčanů, naopak se v článku uznává, že dílo stálo soukromého obžalobce mnoho práce.
Správný je úsudek kmetského soudu, že soukromý obžalobce není v pozastavené větě »snůška variant jednotlivých otevření, opsaných neodborně z děl různých autorů« obviněn z literární krádeže. Slovo »snůška variant« znamená v případě tomto jen to, co soukromý obžalobce sám na prvním listě svého díla »Desatero hry šachové a přehled zahájení« za obsah jeho uvedl: »Varianty světových mistrů. Nejlepší tahy útočné, obranné a protiútočné«, totiž, že varianty, což přirozeno, byly sneseny z děl různých autorů. Odpovídá tedy slovo »snůška« v případě tomto podle celé souvislosti článku slovu »kompilace«, »sbírka«, jak správně usoudil kmetský soud. Nelze proto přisvědčiti vývodům stížnosti, že obžalovaný pozastavenou částí článku vinil soukromého obžalobce z deliktů §§ 22, 23 a 44—47 aut. zákona, vždyť článek neuvádí nic, co by poukazovalo k tomu, že soukromý obžalobce beze svolení oprávněného vydal výtah díla »varianty jednotlivých otevření«, nebo že jeho zpracování nemá ráz nového díla původního a že, cituje jednotlivá místa nebo části vydaného díla, neudal původce neb určitý pramen, tím méně, že soukromý obžalobce porušil původské právo vědomým zásahem.
I v ostatním posoudil kmetský soud správně význam pozastavené stati. »Opsání« variant jednotlivých otevření (světových mistrů hry šachové) je nutným předpokladem díla soukromého obžalobce »desatero hry šachové a přehled zahájení«, které má sloužiti »začátečníkům ke studiu, pokročilým k opakování« a které obsahuje »moderní theorii a mistrovskou kritiku«. Ani slovy »neodborně opsaných« (variant jednotlivých otevření) »s mnohými chybami«, ani slovy »na sešitu jsou na prvý pohled patrny stopy toho, že byl psán šachovým laikem, třebaže stál autora mnoho práce«, nepřekročuje kritika, zajisté nepříznivá, meze věcného posuzování vědeckého díla a nedotýká se ještě svým obsahem lidské hodnoty způsobem, jímž je soukromý obžalobce uváděn v nebezpečí, že v očích jiných lidí ztratí na předpokladu vážnosti a úcty, na níž má nárok podle své osobnosti. Nelze přisvědčiti stížnosti, že obžalovaný uvedenými projevy vytýká soukromému obžalobci naprostý nedostatek primitivního vzdělání a duševní méněcennost a že útok směřuje proti intelektu soukromého obžalobce. To nelze vyvozovati ani ze slov »neodborně opsaných . . . . . s mnohými chybami«, ani z ostatních slov pozastavené stati. Že nezažalovaná část pozastaveného článku soukromého obžalobce snižuje, kmetský soud uznal. Tato část nezabývá se již kritikou obsahu díla soukromého obžalobce, nýbrž jen okolností, že soukromý obžalobce zneužil jména mistra Flohra tím, že dal o své újmě pod titul (díla) vytisknouti, že »sešit revidoval mistr Flohr«. Nemůže proto tato část býti důkazem o celé tendenci článku. Naopak možno právě z toho, že soukromý obžalobce dal, jak sám připouští, pod titul svého díla — ať již právem či nikoliv — vytisknouti »Revidoval Salo Flohr, mistr Prahy«, souditi, že soukromý obžalobce sám se nepovažoval za takového odborníka (hry šachové), že by v jeho díle se nemohlo vyskytnouti nic neodborného, zvláště ne neodborně opsané varianty jednotlivých otevření, nebo že použil jména mistra Flohra z důvodů reklamních. Soukromý obžalobce sám netvrdí, že by byl šachovým mistrem neb obecně uznaným odborníkem; je šachovým amatérem, který ovšem byl spisovatelsky činným, a nebyla proto snížena jeho mravní a osobní hodnota v očích šachistů a jeho spoluobčanů vůbec, pokud se v kritice jeho díla uvádí, že bylo psáno »šachovým laikem« a »neodborně«.

Citace:

č. 5187. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 46-48.