NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 1

Čís. 8282.

Povolena-li po odevzdání pozůstalosti mobilární exekuce proti pozůstalosti, nelze bez dědicova přivolení zabavovati věci, jež jsou v jeho moci, třebaže pocházejí z pozůstalosti.
(Rozh. ze dne 7. září 1928, R II 271/28.)
V exekuční věci vymáhající firmy proti pozůstalosti po Františku F-ovi, zastoupené přihlásivší se dědičkou Marií F-ovou, nevyhověl soud prvé stolice stížnosti Marie F-ové do výkonu zabavení. Důvody: Okresní soud povolil usnesením ze dne 30. dubna 1928 zajišťovací exekuci proti straně povinné »pozůstalosti Františka F-а«, kterážto exekuce byla dne 11. května 1928 vykonána tím, že byly zabaveny věci pod pol. 1—3 zájemního protokolu. Marie F-ová, vdova po Františku F-ovi, které byla pozůstalost po Františku F-ovi podle odevzdací listiny ze dne 20. dubna 1928 odevzdána, když se byla k dědictví přihlásila s dobrodiním inventáře, pokládá se za stiženou postupem při výkonu exekuce proto, že výkonný orgán vykonal zabavení přes to, že Marie F-ová prohlásila, že není dlužnicí, že vymáhanou pohledávku platiti nemůže, že pozůstalost Františka F-a jest skončena, více nepozůstává a že obchod a veškeré movitosti v něm a v jejím bytě jsou jejím vlastnictvím a že nepřipustí zabavení věcí nejen v jejím uschování, ale i v jejím vlastnictví se nacházejících. Výkonný orgán však přes to zabavení vykonal, aniž alespoň poznačil, že věci byly zabaveny v obchodě Marie F-ové a že jsou v jejím uschování a že zájem nepřipustila. Proto navrhla Marie F-ová, dovolávajíc se ustanovení §§ 253, 262 ex. ř., by výkon zabavení podle protokolu ze dne 11. května 1928 byl zrušen. Marie F-ová dovolává se ustanovení § 253, 262 ex. ř. neprávem a její žádost prýští z mylného právního názoru, že jest třetí osobou. Marie F-ová jest dědičkou, která se přihlásila k dědictví s dobrodiním inventáře, která nežádala svolání věřitelů a které byla pozůstalost odevzdána. Jest tu případ universálního nástupnictví (§ 9 ex. ř.). Marie F-ová ručí po odevzdání pozůstalosti i svým jměním (§ 802 obč. zák.) ovšem s omezením, pokud pozůstalost stačí. Leč tato okolnost, zda a pokud pozůstalost stačí, nemůže býti zjišťována exekučním soudem, tím méně pak výkonným orgánem, který zabavil věci Marie F-ové přes to, že jsouc mylného právního názoru, prohlašovala, že jsou to věci její a nikoliv pozůstalosti a že je drží a chová ona, nikoliv pozůstalost a prohlášení — Čís. 8282 —
Marie F-ové nedbal. Jednal správně a případné jeho poznámky postrádaly by věcného oprávnění. Míní-li Marie F-ová, že pozůstalostní jmění nestačí, jest se jí brániti jinak. Ustanovení §§ 35, 36 ex. ř. dávají jí k tomu dosti možnosti. Rekursní soud změnil napadené usnesení a zrušil zabavení. Důvody: Návrh stěžovatelky na zrušení výkonu zájmu jest pokládati za stížnost proti výkonu exekuce ve smyslu § 68 ex. ř. Soud prvé stolice usnesením jí nevyhověl, jest proto přípustným rekurs do tohoto zamítavého usnesení. Rekurs jest důvodným. Soud prvé stolice vychází, jak má za to rekursní soud, z nesprávného názoru. Jest arci pravda, že, ana se stěžovatelka přihlásila k pozůstalosti dlužníka Františka F-a podmínečně a pozůstalost jí byla odevzdána, může býti exekuce povolena a vykonána na její jmění jako dědičky bez obmezení § 802 obč. zák., poněvadž je věcí takovéhoto dědice, by sporem uplatnil námitku, že pozůstalostní jmění jest již vyčerpáno nebo že již nestačí. Ale vždy je předpokladem, že vymáhající věřitel navrhl, by na základě exekučního titulu, znějícího proti zůstaviteli jako dlužníku, byla povolena nebo vykonána exekuce proti dědici a že způsobem uvedeným v § 9 ex. ř. byl přechod závazku prokázán. V tomto případě však vymáhající věřitelka navrhla na základě posud nevykonatelného rozsudku exekuci k zajištění proti pozůstalosti Františka F-a, zastoupené přihlášenou dědičkou Marií F-ovou zabavením movitých věcí, jež jsou v uschování povinné strany. Podle toho nežádala vymáhající věřitelka povolení a výkon exekuce ve smyslu § 9 ex. ř. a podle toho musil se též říditi výkon povolené exekuce. Podle § 253 ex. ř. jest přípustné zabavení jen těch movitých věcí, kteréž jsou v držení dlužníkově. Bylo-li již pozůstalostní jmění Františka F-a, jak zjištěno, odevzdáno stěžovatelce, čímž podle § 797 obč. zák. nastal převod tohoto jmění v právní držbu dědičky, mohl exekuční zájem věcí pozůstalosti, jež přešly odevzdáním do držby dědičky, předsevzat býti podle § 262 ex. ř. jen v tom případě, že dědička, kteráž je tu osobou různou od vymáhajícího věřitele a povinné strany, byla k jich vydání ochotna. Již ve stížnosti, kterou podle § 68 ex. ř. podala, tvrdila Marie F-ová, že pozůstalost Františka F-a již nepozůstává a že obchod a veškeré místnosti v něm a v jejím bytě jsou jejím vlastnictvím a v jejím uschování a že zabavení jejich nepřipustí. Že tomu tak skutečně bylo, dosvědčil i výkonný orgán, jenž potvrdil, že Marie F-ová prohlásila, že si nedá nic zabaviti, odvolávajíc se na to, že celý obchod jest její. Přes to však zabavení provedl, popsav předměty pod pol. 1—3 zájemního protokolu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Vývody dovolacího rekursu nejsou způsobilé, by seslabily nebo dokonce vyvrátily správnost důvodů uvedených pro názor soudu rekursního, že zajišťovací exekuce ve smyslu návrhu vymáhající věřitelky povolená proti pozůstalosti po Františku F-ovi nemůže proti dědičce Marii F-ové, které pozůstalost ta mezi tím již byla odevzdána, býti vykonána, ježto Marie F-ová není podmětem, proti němuž exekuční titul zní a proti kterému povolená exekuce má býti vykonána, jen za předpokladů § 262 ex. ř. Na tom nic nemění okolnost, že snad vymáhající věřitelka nevěděla v době podání exekučního návrhu o tom, že pozůstalost po Františku F-ovi v té době již byla odevzdána universální dědičce Marii F-ové, neboť bylo věcí vymáhající věřitelky, by se bezprostředně před podáním exekučního návrhu přesvědčila o stavu řízení pozůstalostního po Františku F-ovi a podle toho exekuční návrh uzpůsobila. Neučinivši tak, musí následky tohoto opomenutí sama nésti, třebaže stěžovatelka Marie F-ová jako dědička ručí po odevzdání pozůstalosti Františka F-a za dluhy pozůstalostní svým jměním, ovšem jen pokud pozůstalost stačí, ježto se přihlásila s dobrodiním inventáře. Podle obsahu exekučního návrhu byla vymáhající věřitelce povolena exekuce výslovně proti pozůstalosti po Františku F-ovi a nemohla proto proti Marii F-ové býti vykonána, neboť v době výkonu exekuce zde již pozůstalostního jmění nebylo, nýbrž bylo zde již jen jmění dědičky Marie F-ové, proti které exekuce nebyla povolena. Nebyla proto v době výkonu exekuce proti pozůstalosti po Františku F-ovi Marie F-ová osobou, proti které exekuční titul zněl a nemohly tudíž věci v její držbě jsoucí bez jejího souhlasu pro pohledávku vymáhající věřitelky býti zabaveny.

Citace:

č. 9863. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 646-647.