Čís. 16142.

Jest vadou odvolacího řízení (§ 503 č. 2 c. ř. s.), spokojil-li se odvolací soud ve věcech pracovních přečtením protokolů o výslechu svědků, které prvý soud přímo vyslechl, třebaže to strany samy navrhly.
(Rozh. ze dne 29. května 1937, Rv II 75/37.)
Srv. rozh. č. 11357, 12176, 12951, 13865 Sb. n. s. Žalobě podané u pracovního soudu v B. soud prvé stolice zčásti vyhověl, zčásti ji zamítl. Na odvolání žalobcovo odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvé stolice, opakovav důkazy svědky, které procesní soud přímo vyslechl, a to za souhlasu stran přečtením svědeckých protokolů.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a uložil odvolacímu soudu další jednání a nové rozhodnutí.
Důvody:
Strany samy navrhly v odvolacím řízení o svých tvrzeních důkaz místo výslechem svědků, které soud prvé stolice přímo vyslechl, jen přečtením jejich protokolů v prvé stolici sepsaných, načež odvolací soud prohlásil průvodní usnesení jako v prvé stolici, avšak přečtením svědeckých protokolů, které byly poté přečteny. Takový postup se příčí zásadě ústnosti a přímosti, která platí v odvolacím řízení ve sporech pracovních, v nichž se věc podle § 33, odst. 1, zákona č. 131/1931 Sb. z. a n. projednává znova podle předpisů o řízení před sborovými soudy prvé stolice jako soudy procesními (srv. č. 11357, 12176, 13865 Sb. n.) a nikoli podle předpisů §§ 461 a násl. c. ř. s. (Sb. n. s. č. 12951). Ale i ve sporech pracovních jest odvolací soud přezkumnou stolicí a musí tedy provésti přezkoumání sporu zpravidla na rovnocenném podkladě, z něhož usuzoval soud prvé stolice. Odvolací řízení trpí tedy, co se týká svědků, které soud prvé stolice vyslechl přímo a jichž svědecké protokoly byly v odvolacím řízení přečteny, vadou, která byla s to zabrániti úplnému probrání a důkladnému posouzení sporné věci (§ 503 č. 2 c. ř. s.). Bylo proto vyhověti již z toho důvodu dovolání, rozsudek odvolacího soudu, pokud byl napaden, podle § 35, odst. 2, zákona č. 131/1931 Sb. z. a n. zrušiti a věc vrátiti odvolacímu soudu, aby dále jednal a znovu rozhodl o odvolání v mezích odvolacího návrhu, ale i tu jen v mezích zrušení, ponechávaje nedotčeny pravoplatné části rozsudku soudu prvé stolice i svého rozsudku ze dne 17. listopadu 1936.

Citace:

č. 16142. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 733-734.