Č. 10942.

Vojenské věci: I. * Pro určení pensijní základny vojenského důstojníka podle zák. č. 70/1930 Sb. není rozhodnou platová stupnice, ve které bylo systemisováno podle zák. č. 103/1926 Sb. služební místo, jež co do hodnosti odpovídá služebnímu postavení, které měl vojenský důstojník, pensionovaný před účinností zák. č. 103/1926 Sb., v den skončení činné služby.
(Nález ze dne 16. prosince 1933 č. 19.606/31.)
Prejudikatura: Boh. A 10.484/33, 10.591/33.
Věc: František J. v P. proti ministerstvu národní obrany o úpravu zaopatřovacích platů.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-l byl jako rada nejvyššího vojenského soudu z Praze v hodnosti plukovníka justiční služby přeložen výnosem mno z 22. srpna 1925 k žádosti své podle § 5 zák. č. 76/1922 Sb. do výslužby dnem 1. září 1925 a přiznáno mu výslužné podle cit. zák. ročních 24.210 Kč, t. j. 100% pensijní základny zjištěné podle započítatelné služební doby 38 roků 8 měsíců 23 dnů a poule platu 4 stupně VI. hodn. třídy, který st-l měl od 1. ledna 1920.
Ke st-lově přihlášce z 8. srpna 1930 o úpravu zaopatřovacích platů podle zák. č. 70/1930 Sb. přiznal žal. úřad st-li výnosem z 30. října 1930 podle cit. zák. vzhledem k pensijní základně 39.000 Kč, určené podle §§ 12 až 16 vl. nař. č. 96/1930 Sb., místo dosavadních zaopatřovacích platů od 1. ledna 1930 trvalé výslužné 39.000 Kč ročně, t. j. vzhledem k jeho pro výměru výslužného započítatelné služební době 38 roků 8 měsíců 23 dnů (okrouhle 39 let) 100% nové pensijní základny 39.000 Kč podle služného stupně d) 4. platové stupnice 39.000 Kč.
Námitky st-lovy (označené jako »odvolání«) z 19. listopadu 1930 zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím jako neodůvodněné z těchto důvodů: »Služební doba byla Vám již propočtena podle zák. č. 152/1923 Sb. a vl. nař. č. 10/1924 Sb. na podkladě osobního výkazu, pořízeného podle V. V. 1924 č. 32 čl. 283. — Opis tohoto osobního výkazu byl Vám podle V. V. 1925 č. 11 čl. 126 str. 15, doplňky k bodu 10, odevzdán jako osobní doklad příslušnou hospodářskou správou (účtárnou). — Podle konečné rozvahy zmíněného výkazu dosáhl jste (k 1. lednu 1921) platů VI. hodn. tř. 4. stupně na podkladě započítatelné doby 30 roků 6 měsíců a 27 dní. — Až do vystoupení z činné služby se připočítává doba od 1. ledna 1921 do 31. srpna 1925, 4 roky 8 měsíců 27 dní. Celková započitatelná doba do postupu činí tedy 35 roků 2 měsíce 27 dní. Máte sice pravdu, tvrdíte-li v námitce, že na výslužné 39.000 Kč byste měl nárok už po 27 létech služební doby v I postupové skupině, ale neodpovídá pravdě tvrzení, že Vám nebyla započtena přesloužená doba pro zvýšení výslužného podle § 15 vl. nař. č. 96/1930 Sb., poněvadž: K dosažení 1. stupně platů VI. hodn. tř. v bývalé I. postupové skupině v mezích časového postupu podle zák. č. 195/1920 Sb. a zák. č. 152/1923 Sb. jest třeba 18 roků. — Kdybyste měl po odečtení 1 čekatelského roku podle § 23 vl. nař. č. 10/1924 Sb. pouze 27 let služební doby, činila by přesloužená doba s požitky 1. stupně VI. hodn. tř.: 27—18=9 roků. Tato doba 9 roků byla by rozhodnou pro určení nové pensijní základny podle ustanovení § 15 vl. nař. č. 96/1930 Sb. a to u důstojníků jmenovaných do VI. hodn. tř. ve 4. platová stupnici, stanovené § 103 odst. 1 plat. zák. č. 103/1926 Sb. Doba 9 let by odpovídala zařazení do stupně d) 4. platové stupnice. Skutečná služební do postupu započitatelná doba nečiní však 27 let, nýbrž, jak shora uvedeno, 35 roků 2 měsíce 27 dní. Po odečtení 18 let zbývá přesloužená doba 17 roků 2 měsíců 27 dní. a je rozhodnou pro určení pensijní základny podle § 15 vl. nař. č. 96/1930 Sb. Doba tato odpovídá zase jenom zařádění do stupně d) 4. platové stupnice, poněvadž více stupňů v této platové stupnici není a propočtení rozhodné doby ve vyšší platové stupnici, t. j. 3, by odporovalo ustanovení § 15 vl. nař. č. 96/1930 Sb. Je tedy vypočtená nová pensijní základna částkou 39.000 Kč. správná. Až do přeložení do výslužby byl jste ve funkci (nikoli, jak v námitkách uvedeno, v hodnosti) rady nejvyššího vojenského soudu v Praze. Tato funkce skončila dnem přeložení do výslužby a nebyly a nejsou s ní spojeny žádné výhody, pokud jde o výměr výslužného a zařádění do nových platů«.
Stížnost, vznesená do tohoto rozhodnutí, spatřuje nezákonnost především v tom, že žal. úřad nestanovil st-lovy zaopatřovací platy podle 3. platové stupnice zák. č. 103/1926 Sb., jehož § 98 prý stanoví zařazení systemisovaných plukovníků do 3. platové stupnice. St-l náležel až do svého přeložení do výslužby v hodnosti plukovníka justiční služby jako rada a člen senátu nejv. voj. soudu do počtu systemisovaných soudců téhož soudu, pensionováním nároky jeho z tohoto poměru vyplývající prý nepřestaly, ježto podle vl. nař. č. 96/1930 Sb. rozhoduje o úpravě odpočivných platů služební poměr (kategorie a hodnostní třída) zaměstnance v den skončení činné služby. Stížnost stojí tedy na právním stanovisku, že pro určení pensijní základny podle zák. č. 70/1930 Sb. jest u vojenského gážisty rozhodnou ona platová stupnice plat. zák. č. 103/ 1926 Sb., ve které jest od účinnosti tohoto zák., t. j. od 1. ledna 1926 systemisováno služební místo odpovídající hodnosti, kterou měl gážista v den skončení činné služby.
Stanovisko toto však nemá v zákoně opory. Zákon č. 70/1930 Sb. stanovil v § 1, že pro státní zaměstnance uvedené v §§ 1 a 2 plat. zák. č. 103/1926 Sb. (a tedy i pro vojenské gážisty důstojníky), na něž by se zákon ten vztahoval, kdyby nebyli bývali přeloženi do výslužby před jeho účinností, platí ode dne určeného v § 10 ustanovení §§ 153 až 156 a §§ 158 až 160 a §§ 162 až 164 plat. zák. č. 103/1926 Sb., mají-li podle platných předpisů na odpočivné platy nárok. Vztáhl tedy zák. č. 70/1930 Sb. na t. zv. staropensisty jen v § 1 taxativně vypočtené předpisy části VI. plat. zák., jednající o odpočivných a zaopatřovacích platech. Leč v předpisech těch nelze nalézti podklad pro určení číselné výše pensijní základny pro nové odpočivné platy, jak bylo vysloveno již nálezem Boh. A 10.484/33. Zmocnil proto zákon č. 70/1930 Sb. v § 5 vládu, aby sama stanovila předpisy pro určení pensijní základny a přenesl tak na ni svou normotvornou činnost v tomto směru, stanoviv současně pro rozsah dotčených abstraktních norem směrnice dvojího druhu: určil jednak, že má vláda při vydání norem těch vžiti zřetel k služebnímu poměru zaměstnancovu v den skončení činné služby, jednak že normy ty nemají přesahovati míru stanovenou převodovými předpisy platového zák. č. 103/1926 Sb. V tomto druhém směru tvořila tedy převodová ustanovení plat. zák. horní hranici číselného rozsahu úpravy ponechané v § 5 zák. č. 70/1930 Sb. vládě. Tím bylo však zákonodárcem jasně vysloveno, že pro zmíněnou úpravu pensijních základen nemají platiti všechna požitková ustanovení plat. zák., nýbrž toliko ta, o nichž mluví část převodová. Bylo proto povinností vlády, aby přihlédla, vydávajíc předpisy o určení pensijních základen mimo jiné k převodovým ustanovením plat. zák. a podle nich úpravu tu provedla. Tato ustanovení jsou, pokud jde o vojenské důstojníky, obsažena v §§ 184 až 189 plat. zák. a stanoví tu specielně § 189 výslovně, že důstojníci jmenovaní do VI. hodn. tř. (tedy i plukovníci) obdrží při převodu služné 4. platové stupnice.
Vláda plníc příkaz uložený jí § 5 zák. č. 70/1930 Sb. stanovila v souhlasu s těmito předpisy v § 12 odst. 1 vl. nař. č. 96/1930 Sb., že pro určení základny jest u vojenských důstojníků rozhodnou služební třída odpovídající té z postuoových skupin I.-—VI., stanovených §em 5 zák. č. 195/1920 Sb., pokud se týče čl. I zák. č. 152/1923 Sb. a § 5 odst. 1, § 21 odst. 1 až 3 vl. nař. č. 10/1924 Sb., ke které důstojník v den skončení činné služby příslušel, při čemž odpovídá postupová skupina I. vojenských důstojníků služební třídě I. zřízené § 97 plat. zák. Dále stanoveno v § 15 vl. nař. č. 96/1930 Sb., že vojenským důstojníkům postupové skupiny I. až V. jmenovaným do VI. hodn. třídy určí se pensijní základny podle 4. platové stupnice.
Z cit. předpisů se podává, že pro určení pensijní základny vojenského důstojníka není rozhodnou platová stupnice, ve které jest systemisováno podle zák. plat. č. 103/1926 Sb. služební místo, jež co do hodnosti odpovídá služebnímu postavení, které měl vojenský důstojník, pensionovaný před účinností plat. zák. v den skončení činné služby, nýbrž ona platová stupnice, do které byl aktivní vojenský důstojník téže hodnosti jako onen pensionovaný při převodu do platů podle zák. č. 103/1926 Sb. skutečně převeden. Nelze se tudíž pro určení pensijní základny dovolávati ustanovení § 98 plat. zák. nejen proto, že cit. § není zahrnut ani v předpisech části VI. (o odpočivných a zaopatřovacích platech), ani v převodových ustanoveních části VII. plat. zák., které jedině podle §§ 1 a 5 zák. č. 70/1930 Sb. mohou býti vzaty v úvahu, ale i z toho důvodu, že ustanovení to normuje pouze, ve kterých platových stupnicích budou za účinnosti plat. zák. služební místa důstojnická podle hodností systemisována. Předpis ten však nestanoví, jaké požitky mají obdržeti vojenští důstojníci podle dosavadních svých hodností.
Jestliže tedy žal. úřad řídě se předpisy prve zmíněnými určil st-li jako důstojníku I. postupové skupiny § 5 zák. č. 195/1920 Sb. v hodnosti plukovníka, t. j. v VI. hodn. třídě, pensijní základnu ve služební třídě I. ve 4. platové stupnici § 103 zák. č. 103/1926 Sb., jest postup jeho v souhlasu se zákonem a jest výtka stížnosti bezdůvodnou.
Stížnost jde však ještě dále namítajíc, že ř kdyby převod st-lův podle 4. platové stupnice byl správným, měla býti st-li podle § 15 vl. nař. č. 96/1930 Sb. započítána přesloužená doba 8 let 2 měsíců 27 dní vyplývající z rozdílu mezi celkovou započitatelnou služební dobou st-lovou 35 roků 2 měsíce 27 dnů a dobou 27 let potřebnou k dosažení platu VI. hodn. třídy 4. stupně časovým postupem podle zák. č. 195/1920 Sb. Připočtení mělo se státi podle názoru stížnosti do 3. platové stupnice, neboť není prý zákonného předpisu, který by zhodnocení této přesloužené doby v 3. platové stupnici vylučoval a u st-le by to neznamenalo postup do vyšší hodnosti (povýšením či jmenováním), protože při odchodu do výslužby byl již dávno plukovníkem. Nepřipočtení doby té prý znamená přeskupení stěžovatele ze skupiny postupové I. do skupiny II., což se příčí pojmovým zásadám o výslužbě.
Ani této výtce nelze dáti za pravdu.
Jak bylo již shora uvedeno, bylo § 5 zák. č. 70/1930 Sb. vládě uloženo, aby vydávajíc předpisy o určení pensijní základny přihlížela k služebnímu poměru zaměstnancovu v den skončení činné služby. Bylo totiž úmyslem zákonodárce, jak dovodil nss již v nál. Boh. A 10.591/33, vžiti zřetel na různé odchylné předpisy, platné v různých časových obdobích, ve kterých jednotliví zaměstnanci skončili činnou službu, aby — jak uvádí důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona č. tisku 165/1930 senátu Národního Shromáždění k § 5 zák. pod č. 1 str. 8. — »neutrpěli ve vzájemném poměru újmy«. Tyto časové různosti měly býti podle úmyslu zákonodárcova vyrovnány tím, že »pro zjištění započitatelné případně započtené služební doby v poměru, v němž zaměstnanec byl v den skončení činné služby, mělo býti přihlíženo ke skutečné delší služební době, než jaké by bylo třeba k dosažení platového stupně hodn. třídy, v nichž zaměstnanec v tu dobu byl, podle lhůt časového postupu určených zákonem č. 541/1919 Sb. a obdobnými předpisy«. Tento úmysl zákonodárcův vtělila vláda, pokud jde o vojenské důstojníky I. až V. postupové skupiny jmenované do VI. hodn. třídy, do ustanovení § 15 odst. 1 vl. nař. č. 96/1930 Sb. stanovivší, že nová pensijní základna těchto důstojníků určí se »ve 4. platové stupnici služným, kterého by dosáhli tříletými postupy při době vypočtené podle ustanovení odst. 1, 4 a 5 tím způsobem, že se zjistí v mezích časového postupu doba, kterou by museli ztráviti s požitky této hodnostní třídy, aby podle zák. č. 195/1920 Sb. a č. 152/1923 Sb. dosáhli platového stupně, v němž byli v den skončení činné služby; dosáhli-li však těchto požitků za delší započitatelnou (započtenou) služební dobu (§ 50), než odpovídá lhůtám časového postupu podle zákonů uvedených v předcházející větě, přihlíží se k této době zmenšené o dobu potřebnou k dosažení prvního stupně VI. hodn. třídy časovým postupem v mezích ustanovení § 32 vl. nař. č. 10/1924 Sb.«. K době takto zjištěné připočte se pak podle odst. 4 cit. § započitatelná (započtená) doba ztrávená v posledním platovém stupni a doba tato jest podle odst. 5 téhož § dobou rozhodnou pro určení pensijní základny.
Žal. úřad určuje st-lovu pensijní základnu postupoval, jak z obsahu nař. rozhodnutí zřejmo, podle poslední věty 1. odst. § 15 vl. nař. č. 96/1930 Sb., t. j. přihlížel ke skutečné delší st-lově započitatelné služební době 35 roků 2 měsíců 27 dnů, než jest doba potřebná k dosažení platu VI. hodn. třídy 1. stupně podle lhůt časového postupu určených § 5 zák. č. 195/1920 Sb. (18 let) a zjistil rozdílem obou dobu rozhodnou pro určení pensijní základny v rozsahu 17 let 2 měsíců 27 dní. Že toto zjištění jest nesprávné, stížnost netvrdí. Jestliže tedy žal. úřad se zřetelem k této rozhodné době stanovil st-li podle 1. věty odst. 1 § 15 cit. vl. nař. pensijní základnu ve 4. platové stupnici § 103 plat. zák. č. 103/1926 Sb. platovým stupněm d) částkou 39.000 Kč, t. j. stupněm nejvyšším v této platové stupnici dosažitelným, nedotkl se a nemohl se dotknouti žádného subj. práva st-lova.
Spatřuje-li st-l poškození svého práva v tom, že platový stupeň d) jest při tříletém postupu dosažitelný v 9 letech, že tedy ze st-lovy rozhodné doby 17 let 2 měsíců 27 dnů zůstala část 8 roků 2 měsíců a 27 dnů nezhodnocena a měla býti jako doba přesloužená zhodnocena st-li ve 3. platové stupnici, přehlíží, že takové započítání přesloužené doby ve vyšší platové stupnici odporovalo by celé struktuře plat. zák. č. 103/1926 Sb., který zná automatický postup platový pouze v mezích téže platové stupnice (§ 107), kdežto postup do vyšší platové stupnice jest možným jen povýšením (§ 109). Dále sluší uvážiti, že není normy, která by poskytovala nárok, aby takto nevyužitá část doby rozhodné ve 4. platové stupnici byla sfruktifikována vojenskému důstojníku I. postupové skupiny, jmenovanému do VI. hodn. třídy, v platové stupnici 3. Naopak zařádění st-le jako plukovníka do 3. platové stupnice přesahovalo by míru stanovenou převodovými předpisy plat. zák. č. 103/1926 Sb., pro převod do platů podle tohoto zákona a příčilo by se tedy zásadě vyslovené v § 5 zák. č. 70/1930 Sb. a § 15 vl. nař. č. 96/1930 Sb. Vždyť i aktivní plukovník VI. hodn. tř. mohl býti podle § 189 plat. zák. převeden pouze do platu 4. platové stupnice a mohl po účinnosti platového zákona č. 103/1926, t. j. po 1. lednu 1926 dosáhnouti platu 3. platové stupnice teprve povýšením, t. j. podle § 109 plat. zák. propůjčením systemisovaného důstojnického místa služebního ve vyšší platové stupnici, než do které byl převeden. U st-le však takové povýšení nastati nemohlo, protože odešel do výslužby již před účinností plat. zák.

Citace:

Č. 10942. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 860-865.