NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 2

Čís. 16229.

Bylo-li mezi dodavatelem suroviny a jejím zpracovatelem ujednáno, že právo nakládati s penězi, došlými za odprodané zpracované zboží na poštovní šekový účet zpracovatele, náleží dodavateli, jemuž zpracovatel dojití těch kterých peněžitých částek oznamuje, má dodavatel nárok nedopouštějící výkon exekuce (§ 37 ex. ř.).
(Rozh. ze dne 25. června 1937, Rv I 1402/37.)
Srv. rozh. č. 6470 Sb. n. s.
Žalující firma ujednala s firmou H. a syn, že žalující firma bude posílati uvedené firmě H. a syn surové kůže k zpracování na podrážkovou kůži, z níž část zpracované kůže odprodávala i firma H. a syn. Peníze za takto odprodanou kůži docházely od zákazníků na účet posléz dotčené firmy (H. a syn) u poštovní spořitelny v P. Firma H. a syn oznamovala dojití peněz na uvedený účet žalobkyni a ta s došlými penězi disponovala. Podle uvedené úmluvy náležely peněžité částky, došlé za odprodanou zpracovanou kůži, žalobkyni. Dne 17. srpna 1936 zabavil berní úřad v Š. berní exekucí pohledávku firmy H. a syn na šekovém účtě č. ... u poštovní spořitelny v P. ve výši 7434 Kč 65 h. Tvrdíc, že na částku 7116 Kč 50 h přísluší jí práva nedopouštějící výkon dotčené exekuce, domáhá se žalující firma žalobou exscindační nepřípustnosti exekuce. Soud prvé stolice zamítl žalobu, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl odvolání.
Důvody:
Nejvyšší soud dovodil v rozhodnutí č. 6470 Sb. n. s., že peníze složené u poštovního šekového úřadu přecházejí smísením s jeho penězi do jeho vlastnictví, že však jest řečený úřad povinen vydati oprávněnému stejné množství peněz. Tomu tak jest, ať se pokládá uložení peněz u poštovního šekového úřadu za zápůjčku, či za úschovu (depositum irregulare), a je s hlediska souzeného případu rozhodující, komu přísluší nárok na vydání peněz tam složených. Exekuce postihuje totiž jen majetek dlužníkův a majetková práva osob třetích nemohou jí býti zkrácena, ale ani práva dlužníkova na újmu osob třetích rozmnožena. Kdyby se tak stalo a vymáhaný nárok byl uspokojen z majetku a na újmu třetích osob, byl by vymáhající věřiteli podle pravidel hmotného práva povinen vydati své obohacení poškozenému. Nemůže proto ani exekuce vedená na pohledávku na poštovním šekovém účtu, která je v zásadě podle § 13 pravidel poštovní spořitelny právně možná, býti na újmu práv třetími osobami dříve nabytých. Odvolací soud zjistil, že jest mezi žalující firmou a firmou H. a syn obchodní spojení toho druhu, že žalující firma posílá firmě H. a syn surové kůže k zpracování na podrážkovou kůži, kterou částečně odprodává i firma H. a syn. Peníze za takto odprodanou kůži jdou na účet poštovní spořitelny firmy H. a syn., která dojití peněz oznamuje žalující firmě, a ta s penězi těmi disponuje. Podle úmluvy náleží peněžité částky, došlé za prodané kůže, žalující firmě, takže i částky 560 Kč, 1000 Kč a 5556 Kč 50 h, celkem 7116 Kč 50 h patří vlastnicky žalobkyni. Toto zjištění je pro dovolací soud závazné. Ježto k uvedené úmluvě došlo v době předcházející k exekuci, o jejíž nepřípustnost jde, byla věc na zjištěném podkladě po právní stránce odvolacím soudem správně posouzena.

Citace:

Čís. 16229. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 39-40.