Č. 4922.
Obecní rozpočet: * I. Ustanovení §§ 1—5 ob. fin. novely nebrání použíti příjmu rozpočtu řádného k úhradě vydání rozpočtu mimořádného. — II. O mezích oprávnění nadřízených samosprávných úřadů co do stanovení obecních přirážek.
(Nález ze dne 21. září 1925 č. 8910.) Prejudikatura: Boh. 2482, 2499 adm. a j.
Věc: Firma Porzellanfabrik A. G. ve St. spolu s továrnou na porculán »Viktoria« Sch. & Comp. ve St. proti zemskému správnímu výboru v Praze o obecní rozpočet.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ob. zastupitelstvo obce St. schválilo ve schůzi z 23. května 1923 ob. rozpočet na rok 1923 a usneslo se vybírati k uhrazeni schodku rozpočtového vedle obecních dávek a poplatků 115% obecní a 92% školní přirážky k dani činžovní a 416% obecní a 126% školní přirážky k ostatním daním přirážkám podléhajícím. Připomínkám st-lů bylo vyhověno v tom smyslu, že položka ve výši 30700 Kč týkající se náhrady školních přirážek byla z rozpočtu vyloučena, ostatně byly připomínky zamítnuty. Pro výpočet přirážek byl vzat za základ pravděpodobný předpis všech daní částkou 155920 K, z níž 40812 K připadá na daň činžovní. Tato pravděpodobná číslice zakládá se na informaci podané berní správou v K., dle níž vlivem hospodásřkých poměrů v roce 1922 bude předepsáno méně na všeob. dani výd. o 18860 K a na zvláštní dani výd. o 116200 K, tedy celkem o 135000 K, než bylo předpsáno koncem roku 1921, ve kteréžto době byl daňový předpis všech daní podle sdělení uvedené berní správy z 18. listopadu 1922 vykázán částkou 290920 K 30 h.
Z tohoto usnesení odvolali se st-lé a vytýkali, že daňový základ činil podle sdělení berního úřadu v K. z 18. listopadu 1922 vyjma daň činžovní 250109 K, kdežto obec vzala pro výpočet obecních přirážek za základ pouze částku 115108 K, dále, že jednotlivé položky vydání neměly vůbec býti zařazeny do rozpočtu nebo že měly býti zařazeny částkou menší a že určité položky nepatří do řádného, nýbrž do mimořádného rozpočtu.
Osk. v K. vyhověla tomuto odvolání rozhodnutím ze 4. prosince 1923 potud, že položku obsaženou ve vydání rozpočtu pod Kap. VII odd. 12 ke zřízení lidových lázní v částce 30000 K jest z řádného rozpočtu přeřaditi do rozpočtu mimořádného, a že jest ji hraditi nikoli přirážkami, nýbrž zápůjčkou, takže by stačily ob. přirážky ve výší 115% k dani činžovní a 390% k daním ostatním, jichž povolení osk doporučila zsv-u. V ostatních bodech zamítla osk odvolání a prohlásila, že vzhledem ke všeob. hospodářským poměrům nutno očekávati během roku četné odpisy a snížení daní, jak vyplývá z novějšího výkazu berní správy, podle kterého činí daňový předpis včítaje daň činžovní toho času pouze 275316 K 61 h a jak dále plyne ze sdělení berní správy z 8. listopadu 1923, podle něhož bude zvláštní daň výdělková činiti celkem jen 28000 K, pročež nelze při opatrném hospodaření vzíti pro výpočet přirážek za základ částku 290920 K.
V dalším pořadu instančním namítali st-lé, že obec nesměla daňový základ určiti podle svého volného uvážení, vázána jsouc na sděleni berní správy, takže měla pro výpočet přirážek vzíti za základ částku 275316 K 61 h. St-lé mimo to opakovali své dřívější námitky ohledně jednotlivých položek rozpočtových.
Zsv smluviv se se zem. fin. ředitelstvím povolil nař. rozhodnutím obci, aby vybírala 115% přirážky k dani činžovní a 415% k ostatním přímým daním přirážkám podrobeným, a zamítl současně odvolání st-lů. Jednotlivé námitky, obsažené v odvolání, vyřídil žal. úřad takto: 1. Z výkazu berní správy v K. z 28. července 1924 je patrno, že jako očekávatelný předpis jest vzíti za základ pro stanovení obecních přirážek na rok 1923 nikoliv částku 275316,61 Kč, nýbrž ca 83935 Kč, tedy ještě menší částku, než s jakou počítalo obecní zastupitelstvo. 2. Položku 30700 Kč školního rozpočtu, »nedoplatky školních přirážek z let 1920 a 1921« vyloučilo z rozpočtu již ob. zastupitelstvo samo a jest tudíž námitka stížnosti proti této položce bezpředmětná. 3. Položky v kap. A a) řádného rozpočtu »pasivní nedoplatky z roku 1922 za platby na mimořádné stavby« nepatří sice podle své povahy do řádné potřeby. Avšak názor st-lů, že k úhradě těchto položek nelze použíti přirážek, nýbrž jen mimořádných příjmů, jako výtěžku z prodeje ob. jmění nebo výpůjčky, nemá v zákoně podkladu, neboť § 5 al. 1 fin. nov. zakazuje toliko uhrazovati příjmy mimořádnými výdaje rozpočtu řádného, avšak není zák. ustanovení, dle něhož by mimořádná vydání nesměla býti hrazena řádnými příjmy, tedy i přirážkami. Hledí-li se na výši žádaných přirážek, která poplatní síle poplatníků jest přiměřena, a na špatné hospodářské poměry obce, sluší uhrazení naříkaných položek přirážkami uznati za odůvodněné. 4. Položky na obecní dům č. p. — týkají se jednak každoročního umořování a úrokování dluhu, váznoucího na této budově, jednak pravidelného udržování budovy v náležitém stavu. Vložení těchto položek do potřeby rozpočtu dlužno považovati za úplně odůvodněné, ježto podnik, jehož společnicí jest obec, platí obci z pronajaté části budovy nájemné (preliminováno je částkou 17180 Kč) a jest podle smlouvy povinen nésti pouze opravy této části budovy se týkající, kdežto ostatní opravy povinna jest opatřiti obec svým nákladem.
O stížnosti k nss podané bylo uváženo toto:
Stížnost spatřuje vadu řízení v tom, že žal. úřad změnil oproti rozhodnutí osk výši přirážek a že pro tuto změnu neuvedl žádných důvodů. Pokud st-lé chtějí touto námitkou říci, že žal. úřad nebyl oprávněn zrušiti výrok osk ohledně výše přirážky, jest poukázati k tomu, že osk vůbec výši přirážek nestanovila, nýbrž pouze se usnesla, doporučiti zsv-u, by povolil přirážky ve výši 115% pokud se týče 390%. Soud neshledal však námitku ani věcně odůvodněnou. Osk počítala, doporučujíc povolení přirážky ve výši 115%, pokud se týče 390% stejně jako ob. zastupitelstvo s daňovým základem 115108 K. Žal. úřad vyslovil v pořadu instančním, že očekávaný daňový základ činí pouze 83935 K a že přirážky činí 115%, pokud se týče 416%, aniž jinak na rozpočtu něco měnil. Když tedy při nezměněném schodku rozpočtovém stanovil přirážku ve vyšší míře, než by podle výpočtu osk stačila k jeho hrazení, muselo st-lům z nař. rozhodnutí býti zřejmo, že se tak stalo jen vzhledem k výši daňového základu žal. úřadem zjištěného. Pokud jde o tento daňový základ stížnost vytýká, že žal. úřad nemohl při výpočtu přirážky položiti za základ částku 83935 K, na kterou byl daňový předpis pro rok 1923 berní správou odhadnut, nýbrž že měl vycházeti od posledního známého daňového předpisu, který byl berní správou udán částkou 275316 K 61 h. Stížnost snaží se svou námitku odůvodniti ustanovením odst. 1 §u 3 zák. ze 16. března 1921 č. 116 Sb. Jest sice pravda, že podle tohoto ustanovení zákona jest poplatník povinen daně a přirážky zapraviti podle posledního předpisu, dokud nejsou pro běžný rok předepsány. Avšak takovéto zapravení přirážek není def. určením povinnosti poplatníkovy, neboť poplatník může žádati za vrácení částky, kterou podle uvedeného ustanovení zákona přeplatil následkem toho, že mu pro běžný rok bylo předepsáno méně na dani a přirážkách, než činil jeho poslední předpis. Ustanovení toto jen potvrzuje zásadu, že základ pro výpočet přirážek jest dán berním předpisem roku rozpočtového, na který se přirážky vybírají, nikoliv však daněmi roku předchozího. Nemůže tedy obec při výpočtu přirážky přihlížeti prostě k daním předepsaným v předchozích letech, nýbrž musí, jestliže zjištění skutečného předpisu dotyčného rozpočtového roku v době sdělání rozpočtu není ještě možné, což vzhledem k ustanovení § 6 odst. 1 ob. fin. novely bude pravidlem, při stanovení přirážkového procenta hleděti k pravděpodobnému výnosu přirážek v roce rozpočtovém. Při tom ovšem sluší, jak nss vyslovil již ve svých nál. Boh. 2482 a 2499 adm., také přihlížeti k daním z předchozích let, jest však nutno hleděti také ke změnám poměrů daňových a hospodářských v obci, pokud mohou míti vliv na předpis té které daně v roce rozpočtovém.
Nebyl tedy žal. úřad přísně vázán na výkaz o daních předepsaných za předchozí léta, nýbrž byl oprávněn, shledal-li, že se předpisy v rozpočtovém roce nebudou shodovati s předpisy za dřívější léta, při stanovení přirážky od těchto předpisů se uchýliti. Žal. úřad vskutku takto postupoval a opřel svůj odhad očekávaného výnosu přirážek v roce 1923 o výkaz berní správy v K. z 23. srpna 1924, podle kterého byla daň pozemková, všeob. daň výd. a důchodková udána již přímo podle předpisu z roku 1923 a pouze zvláštní daň výd. podle pravděpodobného předpisu částkou 32000 K, takže celkový předpis za rok 1923 (vyjma daň činžovní) činil 83935 K.
Stížnost vytýká dále, že jest nař. rozhodnutí nezákonné, ježto odvolání v příčině položek v kap. A a) řádného rozpočtu bylo jím zamítnuto přes to. že se v něm připouští, že dotyčné položky do řádného rozpočtu nepatří.
Tuto námitku neshledal soud důvodnou.
Jest sice pravda, že ob. fin. novela nařizuje v §§ 1— 4 roztřídění rozpočtu na rozpočet řádný a mimořádný, a že uvedeným vydáním byla žal. úřadem přiznána povaha vydání mimořádných. Avšak toto zařazení položky do rozpočtu řádného místo do rozpočtu mimořádného mohlo by se snad tehdy dotýkati práv poplatníkových, kdyby dotyčné položky rozpočtu mimořádného byly hrazeny jiným způsobem než jakým se hradí v rozpočtu řádném. V daném případě hradí se však schodek řádného rozpočtu, do kterého sporné položky neprávem byly pojaty, přirážkou. Leč i kdyby byly pojaty do rozpočtu mimořádného, zvyšovaly by schodek tohoto rozpočtu o plnou svoji výši, ježto rozpočet tento žádného přebytku nevykazoval, a bylo by tedy bývalo nutno položky tyto v plné jejich výši uhraditi jiným způsobem. Poněvadž pak není zákonné překážky hraditi schodek mimořádného rozpočtu přirážkou, tedy způsobem, jímž se i schodek řádného rozpočtu uhrazuje a v daném případě vskutku byl hrazen, nemělo by přeřazení mimořádných výdajů z rozpočtu řádného do rozpočtu mimořádného pro poplatníka žádných praktických důsledků, z čehož je patrno, že vytýkaným ustanovením rozpočtu nebyly st-lky ve svých právech nijak zkráceny.
Stížnost dovolává se ovšem pro své stanovisko ustanovení odst. 3 § 21 cit. zákona. Leč toto ustanovení týká se pouze výtěžku majetku obce, ústavů, fondů obecních a obcí spravovaných, nelze je tedy vztahovati na úhradu schodku obecního. Že by pak nebylo hospodářsky účelné sporné položky hraditi přirážkami, stížnost ani nevytýká.
Pokud jde o položky týkající se obecního domu č. p. —, vytýkají st-lé, že vydání týkající se kanalisace této reality v částce 10000 K — bylo neprávem pojato do rozpočtu řádného místo do rozpočtu mimo- řádného.
Avšak ani tato námitka není důvodná. Žal. úřad zdůraznil ve svém rozhodnutí, že jde v těchto položkách o »každoroční« umořování a zúročení dluhu na obecním domě a o náklady spojené s pravidelným udržováním tohoto domu, tedy o výdaje, které dle § 4 odst. 1 ob. fin. novely počítati sluší k výdajům řádným. Leč i pokud by snad nešlo o takové výdaje, stačí odkázati k tomu, co bylo svrchu řečeno o úhradě mimořádných výdajů ob. přirážkami.
Ježto tedy žádná z námitek stížnosti nemá podstaty, bylo stížnost zamítnouti pro nedůvodnost.