NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 9698.

Zaměstnanci veřejní. — Zdravotnictví: * Předpis § 1 odst. 2 zák. č. 237/22 o přezkoumání důvodů, pro které bylo provedeno přeložení obvodního lékaře na trvalý odpočinek státní správou, předpokládá, že jde o obvodního lékaře, který byl před účinností zák. č. 237/22 přeložen na trvalý odpočinek s výslužným.
(Nález ze dne 22. února 1932 č. 18261/31.)
Věc: MUDr. Samuel K. v Č. proti ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o výslužné podle zák. č. 237/22.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-1 byl od 1. ledna 1893 provisorním, od 1. ledna 1895 definitviním obvodním lékařem v K. Od srpna 1914 konal službu vojenskou za války se služebním přidělením v Č. Když st-1 podáním z 15. března 1919 oznámil osk-i v Č., že nehodlá se do K. jako obvodní lékař vrátiti, čímž by se toto místo uprázdnilo a žádal o přidělení obvodu č-ského, na kterémžto podání setrval st-1 i v dalším podání z 26. ledna 1920 s tím, že bude místo v K. zastávati, dokud místo to nebude jinak obsazeno, obsadila osk v Č. podle výn. z 30. března 1921 místo obvodního lékaře pro zdravotní obvod v K. lékařem jiným a zastavila cit. výnosem od 1. dubna 1921 st-li plat, který dosud jako substitut za vykonávání zdravotní služby v tomto okrese dostával. Žádostí z 1. května 1921 domáhal se st-1 toho, aby byl přeložen do výslužby, ježto stářím a neduhem byl přinucen přesídliti do Č., nejsa již tak schopen obtížnou službu obvodního lékaře na venkově zastávati.
Žádost ta byla na základě usnesení osk v Č. z 18. října 1921 zamítnuta výměrem téhož úřadu ze 16. listopadu 1921 v podstatě z toho důvodu, že st-1 podle § 2 č. 1 zák. ze 17. dubna 1906 č. 34 z. z. česk. pozbyl nároku na výslužné, ježto svým podáním de pres. 24. dubna 1919 na místo obvodního lékaře resignoval a tuto resignaci kromě toho svým dopisem z 26. ledna 1920 opakoval, nezmíniv se o tom, že místo své opouští následkem neschopnosti ke službě a naopak až do nového obsazení místa obvodního lékaře v K. zastupoval. Obvodním lékařem přestal st-1 býti již svojí resignací a jejím vzetím na vědomí a ve své žádosti ostatně neschopnost ke službě ani netvrdí a vzhledem ke své soukromé praksi ani tvrditi nemůže.
Stížnost, kterou do tohoto rozhodnutí podal, byla rozhodnutím zsv-u v Praze z 15. března 1922 zamítnuta jako bezdůvodná, ježto ze správních spisů a zejména z podání st-lova je nepochybně patrno, že přípisy z 15. března 1919 a 26. ledna 1920 nežádal na základě průkazu o neschopnosti fysické o přeložení na odpočinek, nýbrž osk-i prostě sdělil své rozhodnutí, že nehodlá službu obvodního lékaře v K. dále zastávati, čímž zřejmě řečeného místa se vzdal a tudíž ve smyslu ustanovení § 2 zák. ze 17. dubna 1906 č. 34 z. z. nároku na výslužné pozbyl. Dodatečné zjištění fysického stavu st-lova — nehledíc ani k tomu, že nemůže býti rozhodným stav nynější — není věcí úřadu, ježto opatřiti si a podati průkazy tělesné nezpůsobilosti náleželo st-li samému, když seznal, že není s to, místo obvodního lékaře v K. dále zastávati.
Podáním z 1. února 1924, řízeným na min. zdrav. domáhal se st-1 poukazem na předpis § 1 zák. č. 237/22 toho, aby důvody jeho propuštění byly státní správou přezkoušeny a aby mu vyměřena byla pense z prostředků státních.
Nař. rozhodnutím nebylo žádosti této vyhověno.
Nss neshledal stížnost důvodnou. St-1 uplatňuje právní názor, že § 1 odst. 2 zák. č. 237/22 nelze vykládati tak úzce, že by státní správa byla oprávněna přezkoumávati jenom takové důvody propuštění obvodních lékařů z aktivní služby, jež vedly k tomu, že lékařům těm je pense vyplácena, že by však nemohla zkoumati odůvodněnost pensijních nároků obvodních lékařů, bylo-li jim vyplácení pense odepřeno. Propuštění ze služby jest prý totéž co pensionování s tím toliko rozdílem, že pensijní požitky jsou při něm odepřeny, a má proto státní správa přezkoumati i důvody propuštění obvodního lékaře. Podle toho považuje st-1 předpis § 1 odst. 2 zák. č. 237/22 za předpis, který umožňuje státní správě, aby podrobila právní revisi i taková opatření služebních úřadů býv. obecních a obvodních lékařů, která se týkala změny, resp. zrušení služebního poměru jejich. Leč v tom se stížnost mýlí.
Podle § 1 odst. 1 zák. č. 237/22 bude výslužné lékařů obecních a obvodních, přeložených na trvalý odpočinek před účinností zák. č. 236/ 22 . . . ., hrazeno z prostředků státních až do určité výše. Podle § 1 odst. 2 cit. zák. je státní správa oprávněna přezkoumati důvody, pro které bylo přeložení na trvalý odpočinek provedeno, a shledá-li, že se stalo proti předpisům pro toto přeložení závazným, naložiti s lékaři nesprávně na odpočinek přeloženými dle předpisů platných pro zaměstnance státní.
Jak plyne ze souvislosti předpisu 2. odstavce s ustanovením odstavce prvního téhož paragrafu předpokládá onen předpis, že jde o obecního (obvodního) lékaře, přeloženého do výslužby s výslužným před účinností zák. č. 237/22. Jen na takto kvalifikované správní akty týkající se služebního poměru býv. obecních a obvodních lékařů, vztahuje se přezkoušecí oprávnění státní správy. Na přezkoumání jiných aktů, týkajících se služebního poměru lékařů těch, zákon nepomýšlí a nerozšiřuje zejména uvedené právo státní správy na případy, kdy obecnímu a obvodnímu lékaři bylo odepřeno výslužné, resp. kdy služební poměr jeho zanikl vzdáním či propuštěním.
Správnost názoru toho nepodporuje jen souvislost uvedených dvou odstavců cit. § 1, nýbrž i znění odst. 2, který mluví o provedeném přeložení na trvalý odpočinek, a má tedy na mysli případy, kdy byl aktivní služební poměr obecního či obvodního lékaře změněn v poměr trvalé výslužby. A konečně i z účelu ustanovení toho vysvítá, že je předeslaný výklad ve shodě se zákonem. Předpis § 1 cit. zák. přejímá na státní pokladnu pensijní břímě určitě kvalifikovaných lékařů a je proto na snadě závěr, že chtěl dáti státní správě možnost, aby vstupujíc v závazek platiti pensionovanému (obvodnímu) lékaři výslužné z peněz státních, podrobila svému přezkoumání oprávněnost nároku na toto výslužné, tedy zejména i přezkoumati, zda přeložení obecního (obvodního) lékaře do výslužby nebylo v rozporu s předpisy pro toto pensionování tehdy závaznými. Z předeslaného vysvítá, že stížnost vykládá předpis 2. odst. § 1 zák. č. 237/22 nesprávně.
Jak je nesporno, nebyl st-1 jako obvodní lékař přeložen do výslužby s výslužným vůbec, a scházel tu proto jeden z předpokladů, za nichž podle předpisu § 1 odst. 2 cit. zák. má státní správa možnost přezkoumati důvody, pro které bylo provedeno přeložení obecního (obvodního) lékaře na trvalý odpočinek. Nelze tedy shledati nezákonnost ani vadu řízení v tom, odepřel-li žal. úřad zkoumati, došlo-li k propuštění st-le z činné služby obvodního lékaře, resp. vzdal-li se místa toho, jakož i bylo-li mu výslužné odepřeno právem či nikoli.
Leč nař. rozhodnutí neodporuje zákonu, ani pokud vyslovilo, že nelze st-li vyměřiti podle § 1 odst. 1 zák. č. 237/22 výslužné z prostředků státních. Zamítavý výrok svůj odůvodnil žal. úřad v podstatě tím, že podle § 1 odst. 1 leg. cit. má býti hrazeno z prostředků státních jen výslužné obecních a obvodních lékařů přeložených na trvalý odpočinek před účinností zákona toho (tedy v Čechách před 1. lednem 1923), a že proto nelze pojmouti do tohoto zákonného ustanovení i st-le, jemuž bylo před touto dobou výslužné odepřeno. — Stížnost má naproti tomu za to, že pod normu § 1 cit. zák. spadají i obvodní lékaři, jimž bylo výslužné před 1. lednem 1923 odepřeno a odůvodňuje své stanovisko v podstatě tím, že zákon nerozeznává, zda bylo výslužné přiznáno či nikoli. — Ani tato výtka není důvodnou.
Ze znění § 1 odst. 1 cit. zák., jak bylo uvedeno shora, plyne, že předpokladem převzetí výslužného obecních a obvodních lékařů státem je mimo jiné, aby lékaři ti byli přeloženi na trvalý odpočinek s nárokem na výslužné, ježto se právě jedná jen o hrazení, tedy o skutečnou výplatu výslužného státem. Že tomu tak je, tomu svědčí i analogické ustanovení § 2 zák. č. 237/22 o hrazení zaopatřovacích platů pozůstalých po lékařích obecních a obvodních, a konečně i předpis § 3 cit. zák., který jedná o lékařích v § 1 uvedených, kteří byli přeloženi na odpočinek bez nároku na výslužné, jakož i o pozůstalých po nich (§ 2), kterým nárok na požitky zaopatřovací nebyl přiznán. Mohou se proto domáhati převzetí výslužného na účet státní pokladny jen ti obecní a obvodní lékaři v Čechách, kteří byli dáni na trvalý odpočinek před 1. lednem 1923 s výslužným a nemá stížnost pravdu, tvrdí-li, že nárok ten přísluší i těm obecním (obvodním) lékařům, jimž výslužné bylo odepřeno. Tvrdí-li stížnost v této souvislosti dále, že nař. výrok nezjistil, že bylo st-li odepřeno přeložení na odpočinek, sluší k tomu poznamenati, že tvrzení to odporuje obsahu nař. rozhodnutí. Jak patrno ze správních spisů, uvádí nař. výnos velmi podrobně celý skutkový stav a konstatuje výslovně, že bylo v pořadu stolic zsv-em pravomocně odepřeno přeložiti st-le na trvalý odpočinek s výslužným. Zjistil tedy žal. úřad uvedenou skutečnost a je opačné tvrzení stížnosti bezpodstatné.

Citace:

č. 9698. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 442-445.