Č. 1055.

Pozemková reforma: * Státní pozemkový úřad nemůže odmítnouti souhlas s propachtováním zabrané nemovitosti dle § 7 zák. zábor.
jen proto, že dotčené pozemky jsou pojaty do pracovního plánu za příčinou definitivního provedení pozemkové reformy.
(Nález ze dne 13. prosince 1921 č. 16768.)
Věc: Josef K. a Eduš G. v D. proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze stran neschválení pachtovních smluv. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Naříkaným rozhodnutím neschválil žalovaný úřad pachtovní smlouvy uzavřené mezi majitelem velkostatků D. a F. a stěžovateli stran pozemků cd těchto velkostatků s odůvodněním, že pozemky ty pojaty jsou do pracovního plánu za příčinou definitivního provedení pozemkové reformy.
O stížnosti podané proti tomuto rozhodnutí uvažoval nejvyšší správní soud takto:
Nejvyšší správní soud vyslovil již opětně v nálezech svých (srovnej nález ze dne 21. října 1920 č. 8338, Boh. č. 557) právní názor, že udělení úředního souhlasu k právní disposici se zabraným majetkem nemovitým jest výkonem úřední moci, jež pohybovati se může toliko v mezích daných účelem zákona, který soukromé vlasnictví jen potud omezuje, pokud toho je potřebí k provedení zamýšlené reformy pozemkové, určené svým obsahem již v §§ 1 a 10 zábor. zák.
Žalovaný úřad odepřel svůj souhlas k pachtovní smlouvě o pozemcích od zabraných velkostatků jedině z toho důvodu, že pozemky ty pojaty jsou do pracovního plánu za příčinou definitivního provedení pozemkové reformy.
Právem vidí v tom stížnost překročení mezí, jež žalovanému úřadu při volné jeho úvaze jsou dány.
Mluvit § 7 zábor. zák. o úředním souhlasu s pronájmem zabraného majetku. Již z toho je patrno, že zákon sám nepokládá propachtování zabraného majetku za úkon, který by stál v nesmiřitelné protivě k účelům pozemkové reformy. Podrobil-li zákon i smlouvy pachtovní dozoru státního pozemkového úřadu, učinil tak jen ve snaze, aby úřad ten při uzavírání těchto smluv v principu přípustných bděl nad tím, aby v ně nebylo pojato ustanovení ohrožující budoucí provádění reformy pozemkové. Pacht sám však nijak nestojí v cestě pozemkové reformě, zejména akci přídělové, nýbrž naopak pachtýř právě tak jako propachtovatel musí se podrobiti všem obmezením a akcím podle zákonů o pozemkové reformě prováděným.
Jde tedy přes meze zákony o pozemkové reformě vytčené, odepřel-li žalovaný úřad souhlas svůj k pachtovní smlouvě stěžovateli jako pachtýři uzavřené jen z toho důvodu, že pachtované pozemky pojaty jsou do pracovního plánu za příčinou definitivního provedení pozemkové reformy.
Jeví se proto naříkané rozhodnutí v rozporu se zněním i intencí zákona a muselo dle § 7 zák. o správ. soudě býti zrušeno.

Citace:

č. 1055. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 1034-1035.