Čís. 5263.

Nedostatek svolení vojenských úřadů nečiní manželství neplatným.
(Rozh. ze dne 10. září 1925, Rv I 571 25.)
Na podnět ministerstva Národní obrany bylo zahájeno soudní řízení o tom, zda jest neplatným manželství rotmistra Josefa K-a, jež uzavřel, nemaje k tomu svolení vojenských úřadů, dne 30. září 1919 s Růženou po rodu T-ovou, či manželství, jež uzavřel dne 15. dubna 1922 s Žofií po rodu B-ovou. Procesní soud prvé stolice uznal manželství s Růženou po rodu T-ovou platným, a v důsledku toho manželství s Žofií po rodu B-ovou neplatným. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Platnost manželství Josefa K-a — později zemřelého, —které uzavřel dne 15. dubna 1922 se Žofií po rodu B-ovou, závisí dle spisů a obsahu dovolání na zodpovědění otázky, zda manželství téhož Josefa K-a s Ruženou po rodu T-ovou, uzavřené dne 30. září 1919, bylo platným manželstvím, ačkoliv Josef K., konavší tehda činnou službu vojenskou, neměl k tomu povolení příslušného vojenského úřadu ve smyslu §u 54 obč. zák. Nejvyšší soud, přezkoumav k dovolání, opírajícímu se o důvod čís. 4 §u 503 c. ř. s., spisy se všemi přílohami z moci úřední, nemůže než souhlasiti s kladnou odpovědí, danou v souhlasu s prvým soudem na otázku soudem odvolacím. Jak již uvedeno, jest zřetelem k obsahu spisu a dovolání jedině sporno, zda ustanovení §u 54 obč. zák. a v dovoláni citované vojenské sňatkové normale (Militärheiratsnormale) z roku 1812 jest dosud v platnosti, takže by bez svolení příslušného vojenského úřadu nebyl Josef K. mohl dne 30. září 1919 uzavříti platné manželství. Dovolání, jež, poukazujíc k tomu, že ani § 54 obč. zák. ani citované normale nebyly nikdy zrušeny, hájí názor, že nedostatek povolení příslušného vojenského úřadu jest překážkou platnosti manželství osoby vojenské, nelze přiznati úspěchu. Dle sňatkového normale, jež zřejme jest v souvislosti s ustanovením §u 54 obč. zák., byla manželství proti jeho předpisům uzavřená neplatná, a ve smyslu nařízení dvorní válečné rady (Hofkriegsratsverordnung) ze dne 30. srpna 1837 (str. 532 sb. pol. zák.) byly vojenské úřady oprávněny žádati, by platnost takových manželství byla vyšetřena. Než předpisy o sňatcích v c. k. pozemní armádě (Landesarmee) ze dne 14. září 1861, čís. 3851 C. K. min. války vydanými na základě nejvyššího rozhodnutí ze dne 30. srpna 1861 byla zrušena nicotnost (Nullität) manželství osob vojenských, která byla uzavřena bez povolení vojenských úřadů, všechny dřívější předpisy v tomto směru vydané — tedy i normale i citované nařízení z roku 1837 byly zrušeny a bylo pouze vysloveno, že vojenské osoby, které bez povolení příslušného vojenského úřadu vstoupí v manželství, propadnou vojenským trestům. Tento právní stav nebyl změněn žádným z pozdějších branných zákonů, počínajíc zákonem ze dne 5. prosince 1868, čís. 151 ř. zák. až do zákona ze dne 5. července 1912, čís. 128 ř. zák., pokud se týče zákona ze dne 19. března 1920, čís. 193 sb. z. a n. Z toho plyne, že předpis §u 54 obč. zák., který formálně zrušen nebyl, tím, že již není vojenského předpisu, prohlašujícího manželství osoby vojenské, uzavřené bez povolení příslušného vojenského úřadu, za neplatné, na takovéto předpisy poukazuje § 54 obč. zák. — pozbyl svého dřívějšího právního významu, a omezení vojenských osob při uzavírání manželství má nyní jen povahu administrativního zákazu, není však již překážkou platnosti takovýchto manželství ve smyslu práva civilního (srovnej Mayerhofer Handbuch fur den politischen Verwaltungsdienst V. str. 78 a 79). Dle toho manželství Josefa K-a s Růženou T-ovou bylo dne 30. září 1919 — hledíc k tehdy platnému brannému zákonu ze dne 5. července 1912, čís. 128 ř. zák. a prováděcímu nařízení ze dne 27. července 1912, čís. 153 ř. zák. (viz po této stránce § 67 zákona ze dne 19. března 1920, čís. 193 sb. z. a n.) platně uzavřeno a jest opačný názor dovolání právně mylným. Důsledkem toho odvolací soud právem manželství Josefa K-a s Žofií B-ovou uzavřené dne 15. dubna 1922 pro překážku §u 62 obč. zák. prohlásil za neplatné (§ 28 zákona ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n.), a bylo proto dovolání zamítnuto jako neodůvodněné.

Citace:

Čís. 5263. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 287-289.