NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 1

Čís. 11182.

Má-li byt nebo dům jen manželka, může manžel podle § 92 obč. zák. žádati jen, by ho manželka do svého bytu přijala.
Oddělené bydliště lze tu přivoditi jen příkazem manželi, by opustil manželčin byt. Tohoto opatření může se domáhati i manželka, jež ze svého bytu před povolením prozatímního bydliště odešla.
Tvrdí-li manžel, že mu přísluší právo bydleti v bytě dosud společném z jiného právního důvodu než jen na základě ustanovení § 92 obč. zák., není toto právo dotčeno povolením odděleného bydliště a nelze o něm rozhodovati v rámci prozatímního opatření povolením odděleného bydliště, a to ani prozatímně.
(Rozh. ze dne 21. listopadu 1931, R II 326/31.)
K návrhu manželky, jíž bylo již povoleno prozatímní opatření odděleným bydlištěm, doplnil soud prvé stolice prozatímní opatření v tom směru, že nařídil manželi, by do čtrnácti dnů opustil a vyklidil podsedek čís. 68. Rekursní soud zamítl návrh manželky na doplnění prozatímního opatření. Důvody: Není pochybnosti o tom, že lze uložiti manželi, by opustil společnou domácnost ohrožené své manželky, je-li byt její, a to prozatímním opatřením. Takovéto prozatímní opatření však předpokládá, že manželé bydlí ve společné domácnosti, kdežto v případě, o nějž jde, manželka společnou domácnost již před povolením prozatímního opatření, jímž jí bylo povoleno oddělené bydliště, opustila. Nelze proto říci, že žalovaný obývá společný byt, ana žalovaná již dříve tento byt opustila. Napadené usnesení přesahuje rámec prozatímního opatření podle § 382 čís. 8 ex. ř. nejen v tom, že ukládá žalovanému, by opustil byt, jenž není bytem společným, nýbrž i v tom, že mu také ukládá, by opustil a vyklidil celý podsedek. Byť i tento podsedek byl jen vlastnictvím žalobkyně, žalovaný tvrdí, že má právo doživotně v tomto podsedku bydliti a proto může otázka, zda žalovaný je povinen podsedek opustiti a vykliditi, býti vyřízena jen sporem.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Ustanovení § 92 obč. zák., podle něhož manželka jest povinna následovati manžela do jeho bydliště, rozuměti jest tak, že manžel může žádati, by manželka s ním žila v jeho bytě nebo domě, má-li jaký. Má-li však byt nebo dům jen manželka, může manžel po rozumu citovaného zákonného předpisu žádati jen, by ho manželka přijala do svého bytu. Povolením odděleného bydliště jednomu z obou manželů podle § 107 ob. zák. obč. a § 382 čís. 8 ex. ř. zaniká nárok manželův na přijetí do bytu malželčina a jest proto přípustné oddělené bydliště přivoditi příkazem manželi, by byt manželčin opustil (čís. 2183 sb. n. s.). Nelze souhlasiti s názorem rekursního soudu, že toto prozatímní opatření předpokládá, že manželé dosud bydlí ve společné domácnosti a že se ho nemůže domáhati manželka majitelka bytu, jež z bytu svého před povolením prozatímního bydliště již odešla, neboť kdyby se příkazu, by manžel opustil byt, nemohla domáhati manželka i po faktickém opuštění svého bytu, byla by na tom hůře manželka, jež, jsouc ohrožována nebezpečnější měrou svým manželem, nemohla soudní rozhodnutí o odděleném bydlišti vyčkávati ve společné manželské domácnosti, nýbrž musila ji pro svou bezpečnost opustiti co nejrychleji, než manželka méně ohrožovaná, ježto by jí připadlo postarati se o nový byt a ve výhodě by byl manžel, jenž manželku nebezpečněji ohrožoval, proti manželu, jenž manželku neohrožoval takovou měrou jako onen, ježto by v dosavadním bytě zůstal. K takovým zvráceným důsledkům výklad zákona vésti nemůže. Než jinak jest tomu, tvrdí-li manžel, že mu přísluší právo bydleti v bytě dosud společném z jiného právního důvodu než jen na základě ustanovení § 92 obč. zák., jako v souzeném případě tvrdí žalovaný, jenž právo to dovozuje z dohody stran, podle níž postoupil žalobkyni svou polovici domu a ona mu slíbila, že ho tam nechá doživotně bezplatně bydleti. Toto právo povolením odděleného bydliště ovšem není nijak dotčeno a o něm v rámci prozatímního opatření povolením odděleného bydliště rozhodováno býti nemůže, a to ani prozatímně na dobu platnosti prozatímního opatření. V tom smyslu vyslovil se i bývalý nejvyšší soud ve Vídni v rozhodnutí Gl. U. n. ř. čís. 2062. Otázku manželova oprávnění k bydlení v domě manželčině jest tedy řešiti sporem.

Citace:

Č. 11182. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 507-508.