NPD documents search: Váž. civ., 20 (1938)

Čís. 118.

K obhajobě svéprávnosti proti odporovatelnému ještě soudnímu usnesení o uvalení opatrovnictví může si opatrovanec zříditi právního zástupce a vzíti tím na sebe platný závazek k náhradě útrat zastupování.
(Rozh. ze dne 1. dubna 1919, Rv II 86/19.)
Usnesením okresního soudu v Hranicích ze dne 20. července 1914 dán žalovaný Zdeněk B. pro slabomyslrost v opatrovnictví a Raimund С. ustanoven jeho opatrovníkem. Plnou mocí ze dne 27. července 1914 pověřil Zdeněk B. advokáta A. svým zastupováním a zavázal se, že nahradí mu útraty zastupování. Právní zástupce A. podal pak proti uisnesení ze dne 20. července 1914 rekurs a proti potvrzujícímu usnesení dovolací rekurs, jenž rovněž minul se s úspěchem. Právoplatným usnesením opatrovnického soudu upraveny k návrhu advokáta A. proti opatrovanci B-ovi útraty řečeného zastupování na 204 K 15 h. Žalobu A-ovu na В. o zaplacení těchto útrat procesní soud prvé stolice (okresní soud v Hranicích) zamítl, poněvadž uvalení opatrovnictví má ráz deklatorní, zjišťující pouze, že opatrovanec již před tím postrádal způsobilosti k právním činům. Odvolací soud (krajský soud v Novém Jičíně (uznal dle prosby žalobní, uváživ, že dne 27. července 1914 usnesení opatrovnického soudu o uvalení opatrovnictví nenabylo ještě moci práva, žalovaný tudíž v této době nebyl zbaven svéprávnosti a ve sporu tvrzeno nebylo, že by tehda nebyl býval si vědom dosahu toho, co činí, a s to následky svého jednání postřehnouti (§ 21 obč. zák.). Ostatně ponechává řád o zbavení svéprávnosti výslovně tomu, jehož se týče, by za řízení ustanovil si na své útraty zástupce (§§ 29 a 62).
Nejvyšší soud dovolání žalovaného nevyhověl.
Důvody:
Dovolání dlužno upříti oprávnění. Žalovaná strana uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle § 503 č. 4 c. ř. s. a shledává tento v tom, že soud odvolací uznal, že žalovaný mohl dne 27. července 1914 žalobce právoplatně zplnomocniti za příčinou tou, by odpíral usnesení ze dne 20. července 1914, dle kterého byl dán pod opatrovnictví, a se zavázati ku placení útrat na základě tohoto mandátu povstalých. Soud dovolací sdílí právní názor soudu odvolacího. V době, kdy Žalovaný žalobce zplnomocnil, by ho v příčině obhajoby svéprávnosti zastupoval, při čemž se zavázal, že mu útraty z tohoto mandátu plynoucí zaplatí, nenabylo usnesení ze dne 20. července 1914 ještě právní moci. Žalovaný byl tehdy oprávněn za příčinou obhajoby svéprávnosti se nechati zastupovati, zříditi si plnomocníka, tudiž smlouvu dle § 1002 obč. zák. s ním uzavříti. Žalobce ovšem tehdy věděl, že soudem první stolice bylo vysloveno, že žalovaný se dává pod opatrovnictví, avšak opatrovník žalovaného v tomto sporu ani netvrdil, že žalobce tehdy, když převzal zastupování Zdeňka B. ihned na něm poznati musel, že jedná s člověkem nepříčetným. Žalobce mohl proto od žalovaného zastupování převzíti, neb nebylo tu předpokladů, za kterých dle § 865 obč. zák. smlouva uzavřená býti nemůže. Z ustanovení § 273 obč. zák., na který se opatrovník žalovaného odvolává, nikterak nelze usuzovati na to, že počíná působnost dání pod opatrovnictví i ohledně zastupování opatrovance od okamžiku veřejného prohlášení soudního usnesení, dle kterého se vyslovuje, že někdo byl dán pod opatrovnictví. Uvedené místo zákona pouze stanoví, že soudní usnesení veřejně prohlásiti jest. i z ustanovení zákona ze dne 28. června 1916 č. 207 ř. z. o odejmutí svéprávnosti jest zřejmo, že nárok žalobní jest odůvodněn. Dle §§ 29 a 30 tohoto zákona, může si osoba, která má dána býti pod opatrovnictví, zříditi zástupce a může i tento dle § 49 do usnesení, kterým se vyslovuje, že se osoba, kterou zastupuje, zbavuje svéprávnosti, podati stížnost. Dle § 62 má zastoupený útraty sám nésti. Z toho jest zřejmo, že v případě tomto ustanovení § 67 č. 1 uvoz. zák., dle kterého usnesení o pozbytí svéprávnosti nabude působnosti počátkem dne, kterého bylo doručeno, použíti nelze. Žalovaný jest tudiž dle § 1014 obč. zák. povinen, by útraty soudem ustanovené, jejichžto účelnost byla uznána, žalobci zaplatil.

Citace:

č. 118. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 249-250.