Authors:
= Váž. civ., 10 (1928), sv. 1
PDF

Čís. 7966.


Povinnost prodatele postarati se o výmaz zástavního práva, jež bylo na prodaném domě zaznamenáno pro dávku z majetku a přírůstku na majetku, předepsanou dřívějšímu majiteli domu, plyne ze zákona (§ 928, poslední věta, obč. zák.), leč že by byl kupitel převzal dluh na sebe. Lhostejno, že zástavní právo na domě bylo zaznamenáno teprve po jeho knihovním odevzdání kupiteli. Ve sporu kupitele proti prodateli o depuraci pohledávky nemá významu okolnost, že kupitel nepodal proti výměru dávky mimořádný opravný prostředek k nejvyššímu správnímu soudu, pokud se týče, že neoznámil prodateli výsledek stížnosti proti výměru berní správy.
(Rozh. ze dne 14. dubna 1928, Rv I 1431/27.)
Trhovou smlouvou ze dne 14. dubna 1924 prodali žalovaní žalobcům dům. Žalobci převzali na srážku kupní ceny hypotekární pohledávky, nepřevzaté dluhy a závazky zavázali se žalovaní vymazati. O zaplacení dávky z majetku a z přírůstku na majetku nebylo ve smlouvě zmínky. Berní správa vyměřila napotom předchůdcům žalovaných dávku z majetku a z přírůstku na majetku a doručila platební příkaz ohledně dávky, připadající na nemovitost, žalobcům. Dne 11. dubna 1925 byl povolen záznam zástavního práva pro pohledávku na dávce z majetku a přírůstku na majetku. Žalobě, jíž domáhali se kupitelé na prodatelích splnění výmazné povinnosti ohledně dávky z majetku a přírůstku na majetku, bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Povinnost žalovaných, by se postarali o výmaz práva zástavního, jež na domě žalobců bylo zaznamenáno pro dávku z majetku, předepsanou původnímu majiteli tohoto domu, plyne z ustanovení § 928 poslední věta obč. zák., podle něhož prodatel jest vždy práv z dluhů a nedoplatků, jež váznou na věci. O takovýto dluh na věci váznoucí tu jde, třebaže bylo zástavní právo na domě zaznamenáno až po jeho knihovním odevzdání žalobcům, poněvadž záznamem zástavního práva bylo jen uplatněno zákonné zástavní právo pro dávku, kterým podle rozhodnutí berní správy ze dne 31. ledna 1925 dům žalobců jest zatížen a byl zatížen již, než dům byl žalobcům knihovně odevzdán. Jelikož tento závazek k depuraci plyne ze zákona, nezáleží na tom, zda se žalovaní výslovně k depuraci tohoto dluhu zavázali; byli by prosti této povinnosti jen tehdy, kdyby žalobci byli převzali dluh na sebe. To se však podle kupní smlouvy nestalo. Takový závazek žalobců nevyplývá ani z ustanovení odstavce II. bodu 4 smlouvy, podle něhož žalobci byli oprávněni zaplatiti pohledávku Marie S-ové, již převzali na srážku kupní ceny, jen se svolením žalovaného Dr. S-a. Z přednesu žalovaných o účelu tohoto ustanovení, který jest ostatně nepřípustnou novotou, plyne spíše opak. Neboť z něho jest zřejmo, že zmíněné ustanovení mělo sloužiti spíše k zajištění náhradního nároku Dr. S-a proti Marii S-ové, kdyby musil on zaplatiti dávku z majetku, nikoliv však k zajištění žalobců, kdyby tuto dávku musili zaplatiti oni. Jestliže žalobci nepodali proti výměru berní správy mimořádný opravný prostředek k nejvyššímu správnímu soudu, pokud se týče neoznámili žalovaným výsledek stížnosti proti výměru tohoto úřadu, nemá to významu ve sporu o depuraci pohledávky, poněvadž to nemění nic na depurační povinnosti žalovaných. Míní-li žalovaní, že jim žalobci svým zaviněním způsobili škodu, jest jim volno, domáhati se náhrady této škody.
Citace:
č. 7966. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 606-607.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).