NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 1

Čís. 10601.

I smíšené darovací smlouvy lze odvolati pro hrubý nevděk. Lze se domáhati vrácení postoupených nemovitosti, nikoliv jen rozdílu mezi cenou postoupených nemovitostí a úplatou, byla-li smlouva částí daleko převažující smlouvou neúplatnou.
(Rozh. ze dne 6. března 1931, Rv I 278/30). Žalobkyně postoupila žalované za 5600 Kč nemovitosti, mající cenu přes 30000 Kč. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně na žalované pro hrubý nevděk zrušení postupní smlouvy proti vrácení zaplacených 5600 Kč. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Po právní stránce, vychází-li se, jak nutno, ze zjištění nižších soudů, posoudil odvolací soud věc správně (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Podle zjištění nižších soudů mají nemovitosti, které žalobkyně žalované své snaše postoupila, po srážce ceny bytu a výměnku čistou hodnotu 32989 Kč a úplata, kterou žalovaná za to dala, činí jen 5600 Kč. Odstupní smlouvy, třebaže nejsou smlouvami ryze darovacími, jsou darovacími smlouvami smíšenými (§§ 935 a 942 obč. zák.). Tvrzení dovolatelky, že prý při smlouvách nešlo o darování, nemá ve zjištěních nižších soudů a hledíc k hodnotě vzájemného plnění opodstatnění. Není sporu o tom (srovnej nález čís. 6 Gl. U. 4659, 9847, 13871, sb. n. s. 1982, 2765, 3725), že i smíšené darovací smlouvy lze pro hrubý nevděk odvolati (§§ 948, 949 obč. zák.). Jest zjištěno, že dovolatelka žalobkyni, své tchýni, nadávala, že s ní zle nakládala a ji i bila, takže žalobkyně měla na těle viditelné známky a následky. Tím se dovolatelka dopustila proti žalobkyni jednání, pro která mohla býti na žádost žalobkyně a i z úřadu trestně stíhána. Dovolatelka dopustila se tudíž po rozumu § 948 obč. zák. hrubého nevděku. Nebylo zjištěno, že žalobkyně dovolatelku k řečeným činům vyprovokovala, a, co se týče odpuštění, nelze k této námitce dovolatelky již proto přihlížeti, že se tímto tvrzením hájí teprve v opravném řízení, kde nová tvrzení a nové námitky nejsou přípustné (§§ 482, 513 c. ř. s.). Pokud jde o stanovisko dovolatelky, že se žalobkyně může domáhati jen rozdílu mezi cenou postoupených nemovitostí a úplatou 5600 Kč, kterou od dovolatelky dostala, nelze v souzeném případě dovolatelce přisvědčiti a jest uznati, že rozhodnutí nižších soudů, by dovolatelka proti náhradě 5600 Kč s příslušenstvím vrátila žalobkyni postoupené nemovitosti, odpovídá stavu věci, neboť bylo zjištěno, že dovolatelka obdržela nemovitosti v ceně 32989 Kč, kdežto navzájem dala jen 5600 Kč, takže smlouva byla v tomto případě částí daleko převažující smlouvou neúplatnou.

Citace:

Čís. 10601. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 342-343.