Čís. 4337.

Věřitel, jemuž byla přikázána k vybrání pohledávka již zaplacená, nemůže se dovolávati §u 469 obč. zák.
(Rozh. ze dne 5. listopadu 1924, Rv I 580/24.) Pro Marii V-ovou vázla na nemovitosti žalovaných pohledávka 27000 Kč. Dříve ještě, než bylo pro žalobce vloženo na pohledávku onu exekuční zástavní právo, byla pohledávka Marii V-ové zaplacena. Žaloba, domáhající se na žalovaných, by pohledávka byla dle §u 307 ex. ř. složena na soudě, byla oběma nižšími soudy zamítnuta, odvolacím soudem z těchto důvodů: Je-li zjištěno, že pohledávka byla zcela zaplacena dříve, než byla na ni vedena exekuce, nemůže se žalobce odvolávati na § 469 obč. zák., ježto neuplatňuje dle §u 308 ex. ř. svého práva, nýbrž právo Marie V-ové, a nemá proto proti poddlužníku více práv, než Marie V-ová sama. Na tomto stanovisku, hájeném judikátem čís. 188 nebylo 3. dílčí novelou (k § 469) ničeho změněno, jak vyplývá najmě ze srovnání §u 469 a 1446 obč. zák. v jich novém doslovu, ježto tento § uvádí výslovně převod zástavního práva exekucí, kdežto onen v tomto směru mlčí, z čehož plyne, že § 469 obč. zák. neplatí pro exekuční nabytí zástavního práva, pročež věřitel, jemuž byla pohledávka přikázána, nemůže se dovolávati §u 469 obč. zák. (materialie k III. dílčí novele str. 182).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání
Důvody:
Dovolání nemá pravdu v tom, že judikátu bývalého Nejvyššího soudu ve Vídni ze dne 13. ledna 1909 Rv V 2049/8, kniha judikátů 188, nelze se již dovolávati, poněvadž pochází z doby před účinností třetí dílčí novely k obč. zák., neboť, jak správně odůvodnil odvolací soud, nebylo touto novelou v uvedeném směru na věci ničeho změněno. Lze připustiti, že před třetí dílčí novelou nebyla ještě známa tak zv. vlastnická hypotéka, ale dovolání přehlíží, že podle nyní platného práva smí s uvolněnou hypotékou podle §u 469 obč. zák. nakládati jen vlastník sám a že zasahování věřitelů v toto právo vlastníka je nepřípustným, jelikož by mařilo účel tohoto oprávnění nakládati s hypotékou a využiti takto podle potřeby poznovu reálního úvěru. Že exekuční nabytí zástavního práva, ať k zajištění ať k uspokojení nemůže se dovolávati důvěry ve veřejné knihy, bylo ostatně také dovolacím soudem již opětně vysloveno (viz rozhodnutí ze dne 24. února 1920 Rv II 298/19, ze dne 2. října 1923 R II 386/23 čís. sb. 2987 a ze dne 23. dubna 1924 Rv I 320/24).

Citace:

č. 4337. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 568-569.