Authors:
= Váž. civ., 16 (1934), sv. 2
PDF

Čís. 14059.


Služebnost užívání nelze postoupiti.
Služebnost požíváni lze postoupitt a na základě postupní listiny knihovně převésti.
(Rozh. ze dne 20. prosince 1934, R II 647/34.)
Knihovní soud povolil na základě postupního prohlášení ze dne 14. června 1934 vklad převodu doživotního bezplatného a nedílného užívání a požívání zapsaného pro manžele Josefa a Julií H-ovy na nastupující Františka Š-a, Engelberta K-a a Adolfa Z-a, avšak jen po dobu života manželů Josefa a Julie H-ových. Rekursní soud k rekursu Josefa a Julie H-ových knihovní žádost zamítl. Důvody: Právo doživotního, bezplatného a nedílného užívání a požívání nemovitosti nelze o sobě, jako právo jinému postoupiti, což plyne jasně z ustanovení §§ 485 a 1393 obč. zák. Není proto právní jednání, o němž bylo sepsáno postupní prohlášení ze dne 14. června 1934, platným postupem práva služebnosti ve smyslu zákona, nemohlo způsobiti právní účinky nepřípustné podle cit. zákonného ustanovení a může býti nejvýše považováno za platné potud, pokud se jím žadatelům přenechává výkon tohoto práva, čímž ovšem může mezi stranami býti založen nejvýše poměr závazkový. Ježto žadatelé věcného práva nenabyli, nelze převod zapsati do pozemkové knihy.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu, pokud jím byl povolen vklad převodu práva doživotního bezplatného a nedílného požívání, nevyhověl však dovolacímu rekursu, pokud šlo o vklad převodu právo doživotního bezplatného a nedílného užívání.
Důvody:
Stížnost jest jen částečně odůvodněna. Soud druhé stolice zastává právní názor, že postupní prohlášeni ze dne 14. června 1934 není platným postupem práva služebnosti ve smyslu zákona, poněvadž to podle §§ 485 a 1393 obč. zák. není možné. Leč jest rozeznávati mezi služebností užívání (§ 504 obč. zák.) a služebností požívání (§ 509 obč. zák.). Pokud se týče prvé jest právní názor druhé stolice správný, neboť tu jde o právo služebnosti ryze osobní, pro které jest směrodatnou jen osobní potřeba oprávněného a které proto ani co do výkonu není přenosné (§ 507 obč. zák. a rozhodnutí nejvyššího soudu čís. 6606, 6325 a 11565 sb.). Naproti tomu služebnost požívání (§ 509 obč. zák.) nemá tohoto charakteru. Starší spisovatelé připouštěli aspoň přenechání výkonu služebnosti té osobě třetí, novější učení však jde dále. Klang v komentáři k obč. zák. z r. 1931 — I. díl str. 383, Ehrenzweig, Wolf, Geller a Schey vidí již možnost přenesení práva. § 485 obč. zák. zakazuje také jen svémocné přenesení služebnosti na jinou osobu. Není proto právní překážky i při doslovu § 1393 obč. zák., aby nemohli stěžovatelé ha základě postupního prohlášení shora citovaného nabýti pro právo jim postoupené ochrany věcné, a jest proto zápis tohoto práva v knize pozemkové nejen přípustným, ale k nabytí práva nutným (Bartsch ve svém díle: Das oester. Grundbuchgesetz z r. 1928 str. 311 § 45 uvádí dokonce příklad pro převod takové služebnosti požívání v knize pozemkové). Že takový převod zásadně jest přípustný, tomu svědčí i rozhodnutí čís. 4271 G. U. Neue Folge. Přenosnosti svědčí i historický vývoj redakce občanského zákona týkající se služebnosti požívání (red. Zeiller ca Martini). Též rozhodnutí nejvyššího soudu čís. 7939 sb. n. s. v důvodech na str. 531 řádek 11 z dola jen zdůrazňuje, že se převod nemůže státi svémocně. Tím, že vlastník služebné nemovitosti postupní prohlášení ve formě ověřené podepsal, dal souhlas k postupu služebnosti a nejde proto o svémocný postup osob ze služebnosti oprávněných. Nemohl proto vlastník nemovitosti napadati právem usnesení prvého soudu, vklad převodu práva služebnosti požívání na stěžovatele povolující. Tím méně tak mohli učiniti postupující. První soud také nepochybil, že k povolujícímu usnesení připojil slova: »avšak pouze po dobu života manželů Josefa a Julie H-ových«, poněvadž služebnost vtělena byla na dobu života těchto manželů a tedy, byla-li převedena na stěžovatele, uváděla tato slova jen v patrnost to, co se rozumělo samo sebou (zásada §§ 442 a 1394 obč. zák.).
Citace:
Čís. 14059. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 534-536.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).