NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 2

Čís. 9180.

Pozemková reforma.
Byla-li obec v přídělovém řízení činnou z příkazu okresní politické správy, nepatří nároky z poměru mezi obcí a majitelem zabraného majetku na pořad práva.
(Rozh. ze dne 14. září 1929, Rv II 109/29.) Majitel zabraného velkostatku žaloval obec, aby byla jako přijatelka a rozdělovatelka žalující stranou nuceně odevzdaných pozemků a přijatelka pachtovného z těchto pozemků, jí drobným pachtýřům rozdělených, uznána povinnou sděliti a odevzdati žalující straně přesný seznam jmenný drobných pachtýřů, jimž pozemky odňaté žalující straně byly žalovanou obcí přiděleny, s označením, ve které trati a v jaké výměře byly drobným pachtýřům pozemky ty obcí přiděleny, se současným udáním, kolik let každý z pachtýřů pozemků těch užíval a kolik za užívání a za která léta obci zaplatil. Oba nižší soudy žalobu zamítly. Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů jako zmatečné, vyslovil nepřípustnost pořadu práva a odmítl žalobu.
Důvody:
Podle § 63 příděl. zák. provádí vnucený pacht, nevyhoví-li majitel dobrovolně příkazu Státního pozemkového úřadu, tento úřad sám (odst. 4) anebo přenese tento úkol na příslušný politický úřad (6), což se zde bezesporně stalo, neboť, jak obě strany udávají a příslušnými výnosy doloženo, prováděla to okresní politická správa. Obci však provádění nepřísluší. Pokud tedy obec byla činná, mohla by býti činnou buď jen z příkazu okresní politické správy nebo z příkazu majitele půdy (žalobce), anebo ovšem konečně i bez jako příkazu jeho jednatel bez příkazu. Jest zjevno, že jen v obou poslednějších případech může věc v poměru mezi ní a žalobcem náležeti na pořad práva, nikoli však v případě prvém. Neboť, jednala-li z příkazu okresní politické správy, nejednala jako soukromník, nýbrž jako orgán veřejné správy, v t. zv. přenesené působnosti ve smyslu § 28 ob. zřízení mor., při čemž na tom nezáleží, že snad nebyla k úkonům těm povinná, any jí nejsou v zákoně uloženy, neboť stačí, že jednala k příkazu okresní politické správy a příkazu tomu se tedy podrobila, ač nemusila, a lze tu poukázati na obdobný případ vybírání daní, k němuž rovněž nebyla podle nálezů býv. víd. správního soudu povinna, které však nicméně prováděla a které přes to nemohlo býti pokládáno za úkon soukromoprávní, nýbrž za funkci v přenesené působnosti, tedy za úkon veřejné správy. Již v žalobě žalobce tvrdil, že mu bylo nařízeno ve smyslu § 63 příď. zák., by přenechal žalované obci část pozemků do vnuceného pachtu. Již podle toho nemohlo jíti o jinou činnost, než okresní politickou správou, která k ní podle cit. § povolána byla, na ni přenesenou, což jest zřejmo dále i z toho, že důkaz o tom nabídnut výnosem okresní politické správy ze dne 9. dubna 1920. Ještě zřetelněji v přípravném spise praví žalobce, že do jeho poměru ke vnuceným pachtýřům, o němž praví, že byl soukromoprávní, vstoupila podle nařízení (okresní politické správy) žalovaná obec a pozemky mezi uchazeče (drobné pachtýře) rozdělila, a dále, že několika přípisy okresní politické správy mu bylo nařízeno odevzdati žalované obci půdu, která ji rozvrhla mezi drobné pachtýře. Tento přípravný spis soudce sice v jednacím protokole ze dne 6. června 1928 v uvedení, které spisy byly předneseny, pominul, avšak v témž pro- tokole připustil důkaz v něm nabídnutý, i musí tedy spis býti pokládán za přednesený. Obec jest tedy zodpovědná okresní politické správě a, co chce žalobce od ní věděti, musil by se bezpečněji dověděti právě od okresní politické správy, která, kdyby to v jejích spisech posud vykázáno nebylo, má možnost obci podání zprávy přikázati a ji k tomu donutiti, avšak není obec zodpovědná žalobci, jenž ani netvrdí, že jí dal příkaz a že ho přijala. Teprve v dovolání tvrdí žalobce, že jde o jednání nepřikázané, ale to je novotou, k níž nelze hleděti, ježto v prvé stolici žalobu na to nezaložil, a je to ostatně vyvráceno jeho vlastními údaji v žalobě a v procesu a doklady o tom předloženými, t. j. výnosy okresní politické správy obci. To, že žalobce v přípravném spise uvedl, že jeho poměr k pachtýřům byl soukromoprávní a že obec do něho vstoupila, zmátlo odvolací soud, takže i poměr mezi žalobcem a obcí (je-li jaký, což jest otázkou), uznal za soukromoprávní. Odvolací soud přehlédl, že jedním dechem žalobce dokládá, že vstoupila obec do tohoto jeho soukromoprávního poměru k pachtýřům proto a tak, že jí musil pozemky odevzdati »podle nařízení«, roz. okresní politické správy, jak už shora doloženo. Prvý soudce se otázky nepřípustnosti pořadu práva ani nedotkl, druhý nevynesl o ní žádného výroku, nýbrž ji probírá jen v důvodech, kde pořad práva za přípustný uznal, a žalobce v dovolání jeho vývody sem se vztahující napadá, míně ovšem neprávem, že — odvolací soud nezkoumal, jak se věc má v souzeném případě, nýbrž že ji řeší jen v odtažitosti, a žádaje, by otázka byla rozřešena: není tu tedy podle plen. usnesení čís. 3775 sb. n. s. závady, by nejvyšší soud ji neřešil.

Citace:

č. 9180. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 248-250.