NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 2334.

Přivodění určitého výsledku opomenutím (§ 335 tr. zák.) spočívá v tom, že pachatel nebrání příčinné působivosti stavu věcí, poukazujícího ku vznikání onoho výsledku, positivním jednáním, které by bylo výsledek zamezilo, pachateli předsevzíti náleželo a bylo mu možné.
Pokud stačí příkaz osobám (dělníkům) stavem věcí ohroženým, by před započetím práce učinili určitá bezpečnostní opatření (chovali se určitým způsobem).
(Rozh. ze dne 30. března 1926, Zm II 28/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského jako nalézacího soudu v Mor. Ostravě ze dne 5. listopadu 1925, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem proti bezpečnosti života podle §u 335 tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnosti nelze upříti oprávnění, pokud, uplatňujíc důvod zmatečnosti podle čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř., namítá, že ve skutkovém ději rozsudkem zjištěném není ztělesněna příčinná souvislost mezi nehodou Emila В-a a opomenutím obžalovaného. Nehoda stala se sesutím severní stěny jámy. Neuvažujíce o tom, zda k sesutí stěny došlo podkopáváním, či nakopáváním jí B-em, či bez nárazů, s takovou prací spojených, shledávají rozhodovací důvody příčinu sesutí v tom, že stěny jámy nebyly proti sesutí zabezpečeny roubením (pažením) a činí obžalovaného — nerozlišujíce v dotyčných svých úvahách objektivní a subjektivní stránku (otázku příčinné souvislosti a otázku nedbalosti) zodpovědným za nehodu, protože bylo jeho povinností, by učinil taková opatření, která by byla znemožnila sesutí stěny. Stanovisko soudu, touto větou rozhodovacích důvodů nepřesně naznačené, dochází přesnějšího vyznačení, přihlíží-li se k další větě rozhodovacích důvodů, že obžalovaný měl každým způsobem zabrániti tomu, by Emil B. nepracoval na dně jámy proti jeho zákazu bez nařízeného vystužení stěn. Zřejmě má napadený rozsudek za to, že obžalovaný přivodil a zavinil nehodu Emila В-a tím, že neopatřil vše, čeho bylo třeba, by k nehodě nedošlo, takže bylo nalézacímu soudu, třeba že mluví v rozsudkovém výroku o jednání po případě opomenutí, příčinou nehody a proviněním obžalovaného pouhé jeho opomenutí. Přivodění určitého výsledku opomenutím spočívá v tom, že pachatel nebrání příčinné působivosti stavu věcí, poukazujícího ku vznikání tohoto výsledku, positivním jednáním, které by bylo výsledek zamezilo, které pachateli předsevzíti náleželo a které bylo pachateli možné. Zákonnou známku příčinného vztahu protiprávního výsledku k nečinnosti pachatelově dlužno tudíž opodstatniti zjištěním skutečností, z nichž vyplývá, že pachatel neučinil, neb alespoň neučinil vše, čeho bylo třeba k zamezení protiprávního výsledku stavem věcí opovězeného, že určité úkony, po případe určité další úkony, jež náleželo pachateli předsevzíti (po případě kromě toho, co beztak byl již učinil) byly by vzejíti tohoto výsledku zabránily, a že pachatel byl s to, by předsevzal tyto úkony, pokud se týče i tyto další úkony. Pro směr a rozsah těchto zjištění jest si uvědomiti, že i povinnost pachatele k zabezpečovacím úkonům má své přirozené meze a že zpravidla — není-li takové zastupování pro zvláštní pachatelovy poměry nebo pro jiné zvláštní okolnosti případu nepřípustno — není závady, by pachatel činností jiných osob nezjednal, čeho k zamezení protiprávního výsledku s jeho strany nutno. Záleží-li stavem věcí opovězený protiprávní výsledek v tom, že dělníkům určitou práci vykonávajícím vzejde změnou prostředí, v němž pracují, újma na životě, zdraví nebo tělesné neporušenosti, možno příkazu, by před započetím práce zjednali bezpečnostní opatření vhodná k zamezení oné zrněny prostředí, klásti na roveň příkaz, by se až do zjednání této záruky chovali určitým způsobem, při němž nemohou býti zasaženi účinky oné změny. Nezůstal-li tedy pachatel (jako v projednávaném případě obžalovaný) naprosto nečinným, nýbrž omezil se na příkazy osobám, stavem věcí ohroženým, jest k opodstatnění zákonné známky příčinného vztahu protiprávního výsledku, t. j. nastavší nehody k (částečné) nečinnosti pachatelově třeba: 1. zjištění, zda to, co pachatel nařídil, bylo by stačilo k zamezení protiprávního výsledku, zda nehoda, která se skutečně stala, nebyla by nastala, kdyby dělníci byli vyhověli příkazu pachatelovu, zřídivše před započetím práce jím nařízená zabezpečovací opatření, nebo zachovávajíce se při práci způsobem pachatelem nařízeným; 2. pro případ, že by bylo to, co bylo nařízeno, stačilo, dalšího zjištění, že pachatel nevyčerpal všech prostředků jemu po ruce jsoucích a podle zvláštních okolností případu nutných, by svým příkazům zjednal průchod; 3. pro případ zjištěné nedostatečnosti toho, co pachatel nařídil, dalšího zjištění, které další úkony byly by bývaly protiprávný výsledek odvrátily, a že pachateli náleželo předsevzíti i tyto další úkony a bylo mu to možné.
Takového skutkového opodstatnění se onomu znaku přečinu §u 335 tr. zák. v rozhodovacích důvodech rozsudku prvé stolice nedostalo. Rozhodovací důvody zjišťují, že obžalovaný dohlížel — docházeje denně, někdy i dvakráte za den na chvíli do pískovny — na postup při dobývání písku, že dal rozkaz, by stěny pískovny byly dřevem vytuženy, že poslal v den, kdy se pak nehoda stala, ráno do pískovny dřevo ku vytužení stěn a dal (obzvláště i pozdější nehodou postiženému B-ovi) příkaz, by se v jámě nepracovalo, dokud nebude jáma proti sřícení se stěn zabezpečena roubením; některé výsledky hlavního přelíčení poukazují k dalšímu příkazu obžalovaného, by dělníci, dokud nezabudují lom (nevytuží stěn jámy), nepracovali v jámě, nýbrž odkrývali povrch, až obžalovaný přijde. Rozhodovací důvody však neuvažují o tom, zda by k nehodě B-ově bylo nebo nebylo došlo, kdyby B., pokud se týče i ostatní dělníci byli provedli, co jim obžalovaný byl nařídil, nebo zachovali se tak, jak jim byl přikázal, a zda obžalovaný použil všech prostředků po ruce mu jsoucích a nutných, by svým příkazům zjednal průchod. Nepouštějíce se do těchto úvah, vyslovují rozhodovací důvody dále, že soud považuje jím zjištěná opatření obžalovaného za nedostatečná, a shledávají vinu obžalovaného v tom, že neoznámil okresní politické správě dobývání písku na dotyčném pozemku a že neustanovil zkušeného a odborného dozorce, který by obzvláště při stálém dozoru byl zabránil případnému podkopávání stěn. Avšak nehledě k tomu, že rozsudek nezjišťuje, že B. nebo jiný dělník podkopával stěnu jámy a že k sesutí se stěny a usmrcení В-a došlo následkem podkopávání sřítivší se stěny, neuvažují rozhodovací důvody ani o tom, podle kterých předpisů nebo z jakých jiných důvodů mají za to, že byl obžalovaný povinen oznámiti dobývání písku okresní politické správě a ustanoviti dozorce, ani o tom, která další neb účelnější neb i jen přesněji naznačená opatření zabezpečovací, než jaká byla beztak dělníkům nařízena samým obžalovaným, byl by nařídil politický úřad nebo dozorce, ani o tom, zda by byl měl politický úřad nebo dozorce účinnější prostředek než obžalovaný, by dělníky, zvláště В-a, přiměl ku splnění příkazů. Pro nedostatek zjištění v těchto směrech není zákonná známka příčinné souvislosti mezi opomenutím obžalovaného a smrtelnou nehodou Emila B-a zjištěnými skutečnostmi opodstatněna, takže není skutková podstata přečinu §u 335 tr. zák. naplněna ani po stránce objektivní. Uznal-li nalézací soud přes to obžalovaného tímto přečinem vinným, spočívá odsuzující výrok na nesprávném použití zákona, tak že jej bylo z důvodu čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř. zrušiti jako zmatečný, aniž třeba zabývati se ostatními vývody stížnosti. Budiž jen podotčeno, že neposlušnost Emila В-a vůči příkazům obžalovaného a vlastní, byť vědomá nedbalost B-ova byla by jen vedlejší příčinou (náhodou v to přišlou), nerušící příčinné souvislosti mezi nehodou a případným opomenutím obžalovaného, leda že obžalovaný, by zjednal svým příkazům průchod, marně použil všech prostředků po ruce mu jsoucích, ve kterémžto případě nebylo by jednání obžalovaného k nedbalosti B-ově zavdalo příčinu (§ 134 tr. zák.). Jak dovoděno, nedostává se ve zrušeném rozsudku a jeho důvodech ani po stránce objektivní skutkových zjištění, které by měly při správném výkladu zákona tvořiti podklad nálezu. Jelikož se z toho důvodu nelze obejíti bez nového hlavního přelíčení v prvé stolici, bylo za souhlasu generálního prokurátora podle §u 5 zákona ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878 zmateční stížnosti vyhověti ihned v zasedání neveřejném a uznati, jak se stalo. Při opětném projednání a rozhodnutí bude nalézacímu soudu, dojde-li k závěru, že příčinou, nebo jednou z více příčin smrtelné nehody Emila В-a bylo opomenutí obžalovaného, přesněji, než se stalo v zrušeném rozsudku, uvažovati o subjektivní stránce trestného činu (o otázce nedbalosti obžalovaného).

Citace:

č. 2334. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 229-232.