Čís. 10145.

Podmíněnou dědickou přihlášku lze změniti v nepodmíněnou.
Inventář musí býti k návrhu nepominutelného dědice sepsán i tehdy, nebyl-li nepominutelný dědic výslovně obmezen na povinný díl, avšak není vyloučeno, že byl ustanovením poslední vůle na povinném dílu zkrácen.
Svéprávný nepominutelný dědic může se vzdáti zákonného nároku na sepsání inventáře.
(Rozh, ze dne 18. září 1930, R I 714/30). Návrh dědiců na změnu přihlášek s výhradou inventáře v přihlášky bezvýhradné a na upuštění od zřízení soupisu pozůstalosti, pozůstalostní soud zamítl v tom i v onom směru jako nepřípustný. Důvody: Usnesením ze dne 17. května 1930 byly přijaty dědické přihlášky pozůstalé manželky a zůstavitelových dcer ze závěti s výhradou dobrodiní inventáře. Dědické přihlášky byly tedy již na soud přijaty a nemohou tudíž již jednou přijaté přihlášky dědické býti změněny. Ostatně ani tato okolnost neměla by o sobě vliv na zřízení inventáře, ježto podle § 92 nesp. říz. jest zříditi z úřadu soupis, je-li dědic pod poručenstvím aneb opatrovnictvím. Dědicem jest dědic v širším slova smyslu, každý účastník dědictví, tedy i odkazovník. Odkazovníky jsou v této pozůstalosti nezletilé děti Radovan a Eva K-ovi pod poručenstvím své matky. Tito odkazovníci podle poslední vůle zemřelého omezeni jsou na povinný díl a kromě povinného dílu odkázáno jim právo na požívání jedné šestnáctiny zůstavitelova jmění. Jest proto povinný díl nezletilých dětí vypočítat! na podkladě inventury, ano jinak nebylo by vůbec možno spolehlivě pro soud povinný díl ustanoviti. Poněvadž tedy přísluší povinný díl nezletilým odkazovníkům pod poručenstvím, jest z úřadu naříditi zřízení soupisu, neboť zákonný zástupce dětí, v tomto případě matka jako poručnice se spoluporučníkem ve smyslu § 805 a 233 obč. zák. nemůže, ani nesmí se vzdáti zřízení soupisu pozůstalostního jmění. Nelz;e proto ve smyslu § 92 nesp. říz. od zřízení inventáře za žádných okolností upustiti. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Správným jest ovšem názor stížnosti, že jest přípustná změna dědické přihlášky výminečné v bezvýminečnou. Jinak však odpovídá odůvodnění napadeného usnesení stavu věci a předpisům zákona (§§ 805 a 233 obč. zák.). Nezletilé děti Radovan a Eva K-ovi, děti po předemřelém zůstavitelovu synovi Vilému K-ovi, jsou dle poslední vůle omezeni na povinný díl. Podle §§ 233, 804 obč. zák. jest tudíž zákonnou povinností poručenstva žádati o sepsání inventáře, kdyby zletilí dědici změnili výminečnou dědickou přihlášku v bezvýminečnou. Těchto předpisů musí soud dbáti a právem nevyhověl návrhu stěžovatelů, by nebyl proveden soupis jmění pozůstalosti.
Nejvyšší soud změnil usnesení nižších soudů v ten rozum, že přijal na soud změnu podmíněných dědických přihlášek v přihlášky bezpodmíněné; ohledně sepsání inventáře dovolacímu rekursu nevyhověl.
Důvody:
Podle § 805 obč. zák. nelze sice dědickou přihlášku již odvolati, aniž I změniti bezpodmínečnou ha přihlášku podmínečnou, ale proti změně podmínečné přihlášky na bezpodmínečnou není zákonné překážky. To vystihl správně již rekursní soud ve svých důvodech, ale nevyvodil z toho důsledky pro svůj výrok. V této příčině musilo býti dovolacímu rekursu vyhověti. Naproti tomu nepodařilo se v otázce sepsání inventáře stěžovatelům podle § 16 nesp. říz. dolíčiti, že napadené usnesení jest v rozporu se zákonem. Nejde v souzeném případě o odkaz, nýbrž o výslovné obmezení nezletilých nepominutelných dědiců na povinný díl, a tu musí býti podle § 784 obč. zák. z úřadu sepsáno a odhadnuto veškeré pozůstalostní jmění, což znamená právě, že musí býti sepsán inventář. Neprávem poukazují stěžovatelé k předpisům §§ 804 obč. zák. a § 92 nesp. říz. Nemají-li býti tato ustanovení v rozporu s § 784 obč. zák., nelze je vykládali jinak, než že inventář musí býti sepsán na návrh nepominutelného dědice i v případech, kdy nebyl výslovně obmezen na díl povinný, avšak není. vyloučeno, že byl ustanoveními poslední vůle na povinném dílu zkrácen, dále že se svéprávný nepominutelný dědic může zákonného nároku na sepsání inventáře vzdáti. Že se zákonní zástupci nesvéprávných nepominutelných dědiců mohou platně vzdáti sepsání inventáře jen se svolením poručenského soudu, ustanovuje § 233 obč. zák., o udělení tohoto schválení nebylo však zakročeno, aniž byly pro ně udány důvody. Nařízení, by byl sepsán inventář, musilo býti ponecháno v platnosti.

Citace:

Čís. 10145. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 357-359.