Čís. 15300.


Dávkami podle § 17, písm. i) vlád. nař. čís. 250/35 Sb. z. a n. jsou jen dávky pro finanční erár, nikoliv dávky pojistného, předpisované veřejnoprávními sociálními ústavy pojišťovacími.

(Rozh. ze dne 17. června 1936, R I 671/36.)
Povinný, proti němuž vedla Úrazová pojišťovna dělnická exekuci k vydobytí dlužných pojistných dávek, navrhl, aby tato exekuce byla podle § 27 vl. nař. čís. 250/35 Sb. z. a n. odložena do 30. září 1936. Prvý soud návrhu nevyhověl. Odvolací soud uznal podle návrhu. Důvody: První soudce zamítl návrh, poněvadž se jedná o vy dobytí pojistného z roku 1932 a 1933, na něž se vládní nařízení č. 250/35 Sb. z. a n. (§ 17, odst. 1 a 2) nevztahuje. K tomuto náhledu nelze se připojiti; neboť právě z ustanovení § 17, odst. 2 lze seznati, že úlevy, jak jsou obsaženy v předcházejících §§ tohoto vládního nařízení, se vztahují také na pohledávky veřejnoprávních sociálně pojišťovacích ústavů, takže lze i tu použíti ustanovení § 27, odst. 1. Neboť, když §em 17, odst. 2 bylo upraveno placení pojistného, které se stalo splatným v roce 1935, jest z toho usouditi, že ohledně takových pohledávek z dří- vější doby platí jinaké úlevy při placení a že tudíž také lze se dovolati předpisu § 27, odst. 1.
Nejvyšší soud zrušiv obě uvedená usnesení uložil prvému soudu nové rozhodnutí.
Důvody:
I když jest přiznati, že příspěvky k úrazové pojišťovně, které se v projednávaném případě vymáhají, mají povahu veřejných dávek, jde ještě o to, zda je lze zahrnouti pod ustanovení § 17, písm. i) vlád. nař. čís. 250/35 Sb. z. a n., kde se stanoví, že úlevy podle předcházejících ustanovení nepříslušejí dlužníku, jde-li o pohledávky »veřejných daní a dávek, poplatků a cel«. Z toho, že se slovo »dávky« uvádí ve spojitosti s veřejnými daněmi, poplatky a cly, dále z toho, že se v § 17, písm. f) výslovně odkazuje na odstavec druhý § 17 a že se v odstavci druhém § 17 cit. vlád. nař. uvádí, že »jde-li o pohledávky veřejnoprávních sociálně pojišťovacích ústavů na zaplacení pojistného..., přísluší zemědělcům v okresích zvláště těžce postižených neúrodou úleva podle § 13 ...«, jest zřejmé, že slovo »dávky« v § 17, písm. i) sluší vykládati jen jako dávky pro finanční erár, že však pod toto ustanovení nelze zahrnouti i dávky pojistného, předpisované veřejnoprávními sociálními ústavy pojišťovacími, a že takové nezaplacené dávky jest posuzovati jako pohledávky ve smyslu § 17 písm. f). V příčině těchto dávek pojistného, které vznikly před 9. květnem 1933 (v okresích chráněných do 31. prosince 1935), po případě které se staly splatnými před 1. lednem 1936, příslušejí dlužníku zemědělci úlevy podle ustanovení cit. vlád. nař. V příčině dávek pojistného, které vznikly až po 9. květnu 1933 a, jde-li o zemědělce v okresích zvláště těžce postižených neúrodou, po 31. prosinci 1935, nepříslušejí dlužníku zemědělci úlevy podle předcházejících ustanovení, pokud není ustanoveno něco jiného v odstavci 2 § 17 (§ 17, odst. 1, lit. f) cit. vlád. nař.). Výjimku z toho stanoví odstavec druhý § 17 cit. vlád. nař. v ten způsob, že v příčině pojistného, které se stalo splatnými v roce 1935, přísluší zemědělcům v chráněných okresích úleva podle § 13 jen potud, že pohledávku jest zaplatiti ve dvou stejných splátkách nejpozději k 1. říjnu 1936 a k 1. dubnu 1937. Poněvadž nižší soudy projednávaný případ podle právních zásad právě vyložených neposoudily a důsledkem toho se údaji dlužníkovými v podání č. ř. 2 nezabývaly, zejména po té stránce, že tu jde o dlužníka zemědělce v chráněném okresu, že se vymáhají příspěvky za dobu od 1. ledna 1932 do 31. prosince 1933, o kterých dlužník tvrdí, že mu příslušejí úlevy, a že se zachoval podle ustanovení § 4 cit. vlád. nař., bylo napadené usnesení i usnesení prvého soudu zrušiti a prvému soudu uložiti, aby o návrhu dlužníka na odklad exekuce podle § 27 cit. vlád. nař. po případném doplnění řízení znovu rozhodl.
Citace:
Čís. 15300.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 697-698.