Čís. 14278.

Jde o věc prázdninovou (§ 224 čís. 7, nový doslov, c. ř. s.), domáhá-li se zaměstnanec na zaměstnavateli náhrady škody proto, že ho »přihlásil« u úrazové pojišťovny nižším výdělkem než skutečným, takže mu byl vyměřen úrazový důchod nižší než by se mu dostalo při řádném přihlášení.
(Rozh. ze dne 29. března 1935, Rv I 2151/33.)
Žalobce byl zaměstnán u žalovaného jako dělník pří bourání stodoly, jejímž padajícím zdivem byl zraněn. Tvrdě, že byl přihlášen u úrazové pojišťovny menším výdělkem, než který mu byl ve skutečnosti vyplácen, a že byl mu následkem toho vyměřen úrazový důchod nižší, domáhá se žalobou na žalovaném rozdílu mezi úrazovým důchodem, který skutečně jest mu vyplácen a důchodem, který by pobíral, kdyby byla úrazové pojišťovně oznámena jeho mzda ve výši, již skutečně dostával. Nižší soudy neuznaly žalobní nárok důvodem po právu.
Nejvyšší soud odmítl dovolání.
Důvody:
Jde o spor, tkvící ve služebním poměru mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Zákonná povinnost podle §§ 8, 35 zák. o úraz. pojištění dělnickém, sděliti úrazové pojišťovně výši výdělku pojištěných, kterou žalobce nazývá ne zcela případně povinností přihlašovací, postihuje sice podnikatele, který není vždy totožný se zaměstnavatelem (srov. § 11 zák. o úraz. pojišť. dělnickém), ale v souzeném případě byl podnikatel totožný se zaměstnavatelem, žalobce utrpěl podnikový úraz při výkonu prací, jež převzal služební smlouvou se žalovaným, a podnikatelská povinnost, již prý žalovaný porušil, souvisela důsledkem toho tak těsně s postavením žalovaného jako zaměstnavatele žalobce, že nebýti služebního poměru žalobce se žalovaným, nebylo by tu bývalo ani oné povinnosti žalovaného a nebylo by došlo ani ke sporu, o nějž jde. Takovým sporům však přiznává zákon pro jejich povahu výhodu urychleného řízení a prohlašuje je v § 224 čís. 7 c. ř. s. (v doslovu zákona ze dne 19. ledna 1928 č. 23 sb. z. a n.) ze věci prázdninové, v nichž okolnost, že nastaly soudní prázdniny, nemá podle § 225 odst. 2 c. ř. s. vliv na počátek a uplynutí lhůt, (srov. rozh. sb. n. s. č. 10613). Rozsudek odvolacího soudu byl zástupci žalobcovu doručen dne 25. srpna, dovolání však bylo sepsáno a podáno teprve dne 13. září, tedy již pot uplynutí lhůty vytčené v § 505 c. ř. s., po případě v § 34 odst. (2) zák. čís. 131/31 sb. z. a n., takže je bylo podle § 507 c. ř. s. jako opožděné odmítnouti.

Citace:

č. 14278. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 290-291.