Čís. 14940
K § 1163 obč. zák.
Vysvědčení slouží k tomu, by z něho bylo seznali, jakého druhu a jaké povahy byla skutečná činnost zaměstnancova v zaměstnavatelově podniku.
Požadavku tomu nevyhovuje výraz »hajný« u toho, kdo konal strážní službu lesní.
(Rozh. ze dne 7. února 1936, Rv I 2405/35.)
Žalobci, jenž byl u žalované zaměstnán jako lesní a polní hajný, vydala žalovaná po skončení služebního poměru vysvědčení, v němž potvrzovala, že byl u ní žalobce zaměstnán jako hajný od 28. dubna 1930 do 28. února 1933. Nižší soudy nevyhověly žalobě, jíž se žalobce domáhal na žalované vydání vysvědčení potvrzujícího, že konal u ní službu jako lesní hajný.
Nejvyšší soud uznal podle žaloby.
Důvody:
Oba nižší soudy mají za to, že vysvědčení ze dne 11. ledna 1933, kterým žalované potvrdila, že dovolatel byl v době od 28 dubna 1930 do 28. února 1933 u nich zaměstnán co hajný, odpovídá předpisům § 1163 obč. zák. Žalobce byl zaměstnán u žalovaných jako hajný lesní a polní. Podle § 1163 obč. zák. má zaměstnanec nárok na písemné vysvědčení o době a druhu služby. Nejvyšší soud vyslovil již v rozh. čís. 11627 Sb. n. s., že účelem vysvědčení jest, aby z něho bylo lze seznali, jakého druhu a jaké povahy byla zaměstnancova činnost v zaměstnavatelově podniku. Tato činnost může býti ve vysvědčení vyznačena buď uvedením skutečně konaných prací nebo i takovými výrazy, jež vystihují její druh a povahu. Rozhodili-li se žalovaní činnost dovolatele popsati stručnými slovy, museli užiti výrazů vystihujících druh a povahu jeho služebních výkonů. Uživše ve vysvědčení výrazu »hajný«, nevyznačili jím zřetelně druh ani povahu služby, kterou u nich žalobce konal. Především neplyne povaha skutečně konané služby žalobcovy z výrazu Samého, neboť jest všeobecný a nevystihuje jeho činnost jako hajného v lesním hospodářství, zvláště, když vysvědčení bylo vydáno hospodářskou správou dvora vinařského. Ani z patentu ze dne 3. prosince 1852 č. 250 ř. z. (zákon lesní) ani ze zákona čís. 84/72 ř. z. ze dne 16. června 1872 o úředním postavení zřízenců strážních pro ochranu některých odvětví v zemědělství ustanovených neplyne, že žalovaní výrazem »hajný« vyznačili zřetelně i povahu služby žalobcem u nich skutečně konané. Nařízení ze dne 1. července 1857 čís. 124 ř. z. o vzetí do přísahy strážních zřízenců lesních svědčí přímo proti právnímu názoru žalovaných, požadujíc v § 2 tohoto nařízení jako předpoklad vzetí do přísahy složení zvláštní zkoušku, čímž jest zřejmě vyjádřeno, že služba lesního hajného jest svou povahou rozdílná od služeb strážních zřízenců ustanovených pro jiné obory zemědělství. Poněvadž jest nesporné, že žalobce konal u žalovaných strážní službu lesní, právem domáhá se na obou žalovaných jako vlastnících velkostatku, v jichž službách byl zaměstnán, vydání vysvědčení, ve kterém by byla vyznačena jeho skutečná činnost jako strážního zřízence lesního (lesního hajného). Jeho žalobní prosbě nevadí, že konal u žalovaných také službu polního hajného, ježto na konání této služby v tom sporu nesejde.