NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 17164.

Smluvní pojištění.
Při sjednání pojistné smlouvy proti následkům poškození motorového vozidla lze ujednati, že pojistný poměr, zaniklý zcizením pojištěného vozidla, trvá (že se v něm pokračuje) po určitou smluvenou dobu, počínaje od toho času, kdy vyšlo původně pojištěné motorové vozidlo důsledkem zcizení z pojistníkovy úschovy, nabude-li pojistník jiného vozidla.
Nejde o pokračování v původní pojistné smlouvě, stanoví-li pojistné podmínky, že nabude-li pojistník do určité doby místo původně popojištěného motorového vozidla jiného vozidla, jest povinen přihlásiti je k pojištění, že pojistitel jest pak povinen oznámiti pojistníkovi do určité lhůty po obdržení přihlášky, zda pojištění přijímá či zamítá, a že při přijetí rozhodují zásady dřívější pojistné smlouvy.
(Rozh. ze dne 4. ledna 1939, Rv I 2742/38.)
Srov. rozh. č. 16374, 13173, 9939 Sb. n. s.
Proti žalobě podané 30. prosince 1930, kterou se žalující pojišťovna domáhala na žalovaném vrácení dobové slevy za léta 1928 až 1930, namítl žalovaný mimo jiné i promlčení zažalovaného nároku, ježto původní pojistná smlouva, týkající se pojištění proti poškození automobilu značky »škoda«, byla zcizením tohoto automobilu v březnu 1930 zrušena a dodatkem k původní pojistce byla sjednána nová pojistná smlouva, jež se týkala automobilu »Auburn«. Soud prvé stolice uznal podle žaloby, kdežto odvolací soud zamítl žalobu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Podle účinného ustanovení § 67 zákona č. 501/1917 ř. z. (§ 167 č. 24), jež nelze změniti v neprospěch pojistníka (§ 72), zaniká pojistný poměr zcizením movité věci, jakmile tato věc vyjde z úchovy zcizitelovy. Vzpomenuté ustanovení bylo převzato do pojistných podmínek v § 8 č. 1. Přesto lze pojistný poměr prodloužiti i po splnění těchto předpokladů, neboť lze pojistiti i budoucí zájem na pojištění, jak plyne z účinného § 63, odst. 2, téhož zákona (§ 167 č. 23). V takovém případě se tudíž pokračuje v pojistné smlouvě. Není proto vyloučeno, aby pojistník měl budoucí zájem na pojištění proti poškození motorového vozidla, které si opatří do určité smluvené doby, počítané od toho času, kdy vyšlo původně pojištěné motorové vozidlo následkem zcizení z jeho úchovy. Než v souzeném případě se tak nestalo, poněvadž pojistka ze dne 14. ledna 1928 č. 554641 nic takového neobsahuje a ani ze všeobecných pojišťovacích podmínek to neplyne. Neboť § 8 č. 2 pouze stanoví, že, nabude-li pojistník místo silostroje, na nějž se pojištění vztahuje, do šesti měsíců potom, kdy přestal býti jeho vlastníkem, jiného silostroje, jest povinen ihned, jakmile si nový silostroj opatřil, přihlásit! jej doporučeným dopisem k pojištění, že pojistitel jest pak povinen oznámiti pojistníkův do 14 dnů po obdržení přihlášky, zda pojištění silostroje přijímá či zamítá, a že při přijetí jsou směrodatný zásady dřívější smlouvy. Není tu tedy uvedeno výslovně, že pojistný poměr trvá po smluvenou šestiměsíční dobu dále, a není to ani mlčky (§ 863 obč. zák.) projeveno. Ustanovení to pouze ukládá pojistníkovi smluvenou závaznost, aby učinil oznámení o tom, že si opatřil nové motorové vozidlo, z čehož nelze ještě dovoditi, že se po tuto dobu pokračuje v pojistné smlouvě. Naopak z toho, že pojistník jest povinen učiniti oznámení o opatření si nového motorového vozidla, a dále z toho, že pojišťovna má právo se rozhodnouti, zda jeho pojištění přijímá nebo zamítá, a že v kladném případě jsou rozhodující zásady dřívější smlouvy, — jest souditi, že tu jde pouze o nový, ve smyslu smlouvy nucený pojistný návrh pojistníkův, o jehož přijetí nebo zamítnutí pojišťovna volně rozhodne. Jsou tu proto splněny všechny předpoklady písemné nabídky (oferty) na uzavření nové pojistné smlouvy (čl. 319 obch. zák.) podle zásad »dřívější« smlouvy a není tu podkladu pro názor, že jde o pouhé pokračování v původní pojistné smlouvě (srov. rozh. č. 13173 Sb. n. s.).
Není rozhodující, že tím nebyly splněny formality, jaké se obvykle zachovávají při uzavření pojistné smlouvy, že totiž pojistný návrh nebyl učiněn na tiskopisu pojišťovny a že nebyla vystavena nová pojistka, nýbrž pouhý dodatek k původní pojistce č. I. ze dne 30. května 1930. Neboť to nejsou takové okolnosti, které by vylučovaly jakoukoliv pochybnost o tom, že jde o pouhé pokračování v původní pojistné smlouvě (§ 863 obč. zák.), když všeobecné pojistné podmínky neposkytují podklad pro závěr, že strany projevily jasně při uzavření původní smlouvy úmysl, že chtějí za podmínek uvedených v § 6 č. 2 pokračovati ve smlouvě původní.
Důvodně proto uznal odvolací soud, že tříletou promlčecí lhůtu podle § 19 zákona č. 501/1917 ř. z. jest počítati od onoho dne, kdy zcizené auto »Škoda« vyšlo z úchovy žalovaného.

Citace:

č. 3605. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1272-1273.