Čís. 4118. Nabízel-li kdo ke koupi věc koupenou na splátky s výhradou vlastnictví, nedopouští se nedokonané zpronevěry, zamýšlel-li poslední splátku zapraviti ještě před uskutečněním zamýšleného prodeje nebo nejpozději současně s ním. (Rozh. ze dne 26. března 1931, Zm II 116/30). Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Opavě ze dne 12. března 1931, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem nedokonané zpronevěry podle §§ 8, 183, 184 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvé stolice, by o ní znovu jednal a rozhodl, mimo jiné z těchto důvodů: Zmateční stížnost namítá, že napadený rozsudek nezjišťuje, že stěžovatel jednal ve zlém úmyslu, jehož je třeba ke skutkové podstatě zločinu nedokonané zpronevěry. V tomto směru nelze jí upříti oprávnění. Po stránce subjektivní vyžaduje se ke skutkové podstatě nedokonané zpronevěry, by pachatel měl úmysl věc mu svěřenou za sebou zadržeti nebo si přivlastniti, a by si byl vědom hmotné protiprávnosti svého jednání. Tyto náležitosti subjektivní skutkové podstaty zločinu stěžovateli za vinu kladeného nejsou rozsudkem zjištěny; stížnost má pravdu, tvrdíc, že zjištění rozsudku, podle něhož stěžovatel věda, že traktor není ještě jeho vlastnictvím, nabízel jej firmě W. a spol. ke koupi, po této stránce o sobě nestačí, ano není (mimo jiné) ani zjištěno, že stěžovatel nezamýšlel poslední splátku za traktor s výhradou vlastnictví prodavatelova na splátky koupený zaplatiti ještě před uskutečněním zamýšleného prodeje, nebo nejpozději současně s prodejem. Při zkoumání otázky zlého úmyslu bude též uvážiti i, že podle původní úmluvy ze dne 23. dubna 1929 byl kup ujednán pevně, a že teprve prohlášením obžalovaného ze dne 11. května 1929 bylo vlastnictví ke traktoru i s příslušenstvím přiznáno firmě B. K.