NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

Čís. 15316.

Směnečný platební rozkaz nelze zrušiti s omezením, že žaloba se zamítá pro tentokráte.
(Rozh. ze dne 19. června 1936, Rv I 1338/36.)
Prvý soud vyhověl námitkám žalovaného proti směnečnému platebnímu příkazu a směnečný platební příkaz zrušil proto, že dosud nenastala dospělost zažalované pohledávky. V odvolání uplatňoval žalobce, že měl býti směnečný platební příkaz zrušen alespoň s obmezením, že se žaloba zamítá pro tentokráte. Odvolací soud odvolání nevyhověl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dle § 557 c. ř. s. vyřizuje se žaloba směnečná, jsou-li pro to dány zákonné předpoklady, vydáním směnečného platebního příkazu. V případě námitek proti platebním příkazům zůstává rozhodnutí soudu omezeno na výrok, zda platební příkaz zůstává ve své moci, nebo zdali a pokud jest zrušen. (§§ 513 a 559 c. ř. s.). V řízení o námitkách zavedeném nerozhoduje se tedy již o žalobním žádání, zda se mu vyhovuje či zda se zamítá, nýbrž rozhoduje se o tom, zda směnečný platební příkaz obstojí materiálně, zda totiž nárok jím přiznaný je po právu. Není-li tomu tak, musí platební příkaz býti zrušen. Jest ovšem možné i částečné zrušení platebního příkazu (srov. slova: »a pokud«), byl-li nárok uznán oprávněným jen z části; o takový případ však nejde, bylo-li uznáno, že nárok toho času není po právu. Nezbývá proto v těchto případech než vysloviti, že se platební příkaz zrušuje. Tím ovšem není žalobci zabráněno, aby po nastalé splatnosti směnku znovu zažaloval;
44* nebylo by v tomto případě lze vyhověti námitce rozsouzené rozepře pro nedostatek totožnosti věci, když nová žaloba bude opřena o jiný skutkový, a právní stav (mezitím nastalou splatnost). Opětnému zažalování směnky by ani nebránilo, že biankosměnka byla vyplněna datem splatnosti předcházejícím době splatnosti. Nejde o vyplnění proti úmluvě, byla-li směnka taková zažalována, až když nastala splatnost pohledávky, k jejímuž zajištění směnka sloužila (rozh. čís. 13370 Sb. n. s.).

Citace:

Čís. 15316.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 717-718.