— Čís. 6835 —
338

Čís. 6835.

Zmocnění k uzavření narovnání zmocňuje též k úmluvě, že pohledávka obživne, nebude-li v určitý den určitým procentem zapłacena.
(Rozh. ze dne 24. února 1927, Rv I 1235/26.)
Žalobě, jíž se domáhala žalující firma na žalované firmě zaplacení celé pohledávky, ježto žalovaná nedodržela narovnání, ujednané za ni firmou W., bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolatelčiny vývody (§ 503 č. 4 c. ř. s.), že přisouzená žalobkyni částka byla neprávem žalobkyni přiznána podle žaloby jako zbytek salda z jejího obchodního spojení se žalovanou, protože bylo po podání žaloby učiněno ohledně zažalované pohledávky mezi stranami narovnání a tímto narovnáním že původní zažalovaná pohledávka aspoň co se týče jejího důvodu zanikla, nemají, jak správně dovodil odvolací soud, opodstatnění. Dotyčné vývody dovolání budovány jsou na tom, že prý k narovnání, k němuž nejprve po podání žaloby mezi stranami došlo, bylo bezpodmínečné, takže jím dřívější pohledávka zejména co se týče jejího právního důvodu zanikla. Ale jest zjištěno a není v odpor bráno, že po onom narovnání později došlo ještě k dalšímu ujednání týkajícímu se splatnosti pohledávky žalobkyně a že při něm bylo sjednáno, že, nebude-li žalobkyni v den 30. září 1924 pohledávka 70%, jak znělo ono předchozí narovnání, zaplacena, obživne původní dluh žalované v jeho celku. Tato podmínka splněna nebyla, pohledávka žalobkyně tedy obživla i co se týče jejího právního důvodu a právem proto byla zažalovaná pohledávka žalobkyni jako dluh z obchodního spojení a jako zbývající saldo, jak byla zažalována, přisouzena. Nelze také přisvědčili žalované k jejím vývodům, že ujednání o poshovění к 30. září 1924 — Čís. 6836 —
339
pod podmínkou obživnutí pohledávky, nebude-li pohledávka uvedeného dne zaplacena, není pro ni závazným, protože firma, která ono ujednání učinila, překročila, ujednavši uvedenou podmínku, meze svého zmocnění. Uvedená firma byla zmocněncem žalované při sjednání narovnání a také při onom podmínečném ujednání. Zmocnění to obsahovalo i oprávnění ujednati za žalovanou případné závazky. Podmínka, o jakou jde, není při narovnáních nikterak neobvyklou. Žalovaná netvrdila, že uvedenou firmu ohledně zmocnění k narovnání a ohledně ujednání poshovění nějak omezila. Rovněž netvrdila žalovaná,že ji firma W. o obsahu ujednání o posečkání neuvědomila a že se proti ujednání ohradila. Neohradila se proti němu ještě ani v dopise ze dne 17. října 1924, kdy jí stanovisko žalobkyně o obživnutí pohledávky bylo již známo. Dopisem ze dne 27. září ujednání potvrdila a oznamovala, že se podle něho zařídí. Za tohoto stavu věci nelze o překročení plné moci a o nezávaznosti ujednání firmy W. pro žalovanou podle §u 1016 obč. zák. mluviti.

Citace:

Čís. 7058. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 866-867.