NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6581.

Známky: I. *K založení priority zápisu známky dle § 19 zn. zák. jest třeba, aby příslušné obchodní a průmyslové komoře předloženy byly čtyři exempláře známky té (§ 13, odst. 1 cit. zák.). — II. Jak jest postupovati při posuzování »podobnosti« známek?
(Nález ze dne 23. května 1927 č. 11220).
Věc: Firma Jindř. F. synové v Praze a firma Heinrich F. Sohne v Linci (adv. Dr. Kar. Fuchs z Prahy) proti ministerstvu obchodu (min. m. taj. Dr. Jos. Fák, za spolužal. firmu St-ovu továrnu na kávovou přísadu v Užhorodě adv. Dr. Emanuel Kellner z Prahy) stran ochranných známek.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se jednak pro nezákonnost, jednak pro vady řízení.
Důvody: Pro firmu Jindřicha F. synové v Pardubicích byla dne 12. února 1924 pod č. 24809 u obch. komory v Praze zapsána pro obilnou kávu, kávu, praženou kávu, kávu kofeinu prostou, kávový výtažek, kávové konservy, kávové preparáty, kávové náhražky všeho druhu, a veškeré k jejich výrobě sloužící přípravné produkty a pomocné látky, karamel, karamelový slad, zemědělské výrobky všeho druhu, sladovou kávu, sladovou kávu praženou a produkty ze sladové kávy, známka vykazující na hnědém podkladě sytou modrou barvou provedené bíle ohraničené pásy, jimiž jest hnědý podklad rozdělen v patero polí. Prvé pole jest prázdné, ve druhém poli je na sytě modrém čtverhranném štítku v bílém rámečku sytě bílými písmenami provedené slovo »Francovka«, vedle toho modrý, bíle a hnědě konturovaný kávový mlýnek Na obou koncích tohoto druhého pole nalézá se bílým písmem provedené slovo »Franck« a pod ním modrý, bíle konturovaný kávový mlýnek a černými písmeny provedený údaj 1/2 kg. V třetím prostředním poli umístěn jest v bílém, obdélníkovém rámečku nápis: »Zde nahoře otevříti!« Po té manuskriptovým písmem provedený nápis »Jindřicha F. synové« s příslušným ornamentem podpisovým. Pod tím drobnější nápis: »Celá etiketa jest chráněná zákonem o známkách ochranných«. Po obou stranách těchto nápisů jsou obrazy kávových mlýnků, provedených v barvě modré s bílými konturami, pod každým z obou mlýnků jest nápis: »Tovární známka«. Ve čtvrtém poli jest modrý obdélníkový štítek, na němž velkými bílými manuskriptovými písmeny jest provedeno slovo »Franck« s podpisovým ornamentálním podtrhem. V pátém poli jest v bílou čárou provedeném obdélníkovém rámci, černým výrazným písmem provedený nápis: »Pravá F-ova přísada ke kávě, Jindřicha F. synové, Pardubice«, pak drobný nápis: »Povoleno min-em zásob. z 26. října 1920«. Po obou stranách nápisů těch jest po jednom vyobrazení modrého bíle konturovaného kávového mlýnku, pod nímž jest nápis: »Tovární známka«.
Dále bylo pro firmu Jindřicha F. synové v Pardubicích pro stejné zboží jako známka č. 24809 u obch. komory v Praze pod č. 26298 dne 20. října 1924 zapsána známka, která co do barvy, rozdělení polí i umístění a obsahu nápisů souhlasí úplně se známkou č. 24809 Praha, liší se však od ní tím, že modré pásy, rozdělující jednotlivá pole, jsou nejen bílými čarami ohraničeny, nýbrž také přetínány, takže vznikají v nich modré bíle ohraničené obdélníky. Všude tam, kde ve známce č. 24809 jest vyobrazení kávového mlýnku, jest ve známce č. 26298 vyobrazení bílého, modře konturovaného kávového hrnečku se lžičkou a talířkem. Vedle hrnečku jest v druhém poli umístěn údaj 1/4 kg a štítky nesoucí nápis »Franckovka« a »Frank« jsou na rozdíl od známky č. 24809 (druhé jsou čtverhranné) elipsovité.
Pro firmu Jindřicha F. synovia v Košicích byla dále pod č. 795 u obch. komory v Košicích dne 8. února 1924 pro stejné zboží jako známka č. 24809 Praha zapsána známka vykazující provedení, jak bylo popsáno u známky právě zmíněné s tím jediným rozdílem, že v druhém poli jest místo nápisu »Franckovka« nápis »Franck« a místo l/2 kg údaj 1/4 kg. Dále byla pro tutéž firmu u téže obch. komory pro totéž zboží zapsána dne 20. října 1924 pod č. 837 též známka, vykazující téměř úplně stejné provedení jako ve známce č. 795 Košice s tím rozdílem, že jednotlivé modré pásy rozdělující pole jsou jako ve známce č. 26298 Praha bílými čarami přerývány, že nápisy »Franck« jsou umístěny ve štítcích tvaru elipsovitého a že slovo »Franck« jest v druhém poli umístěno ještě dvakráte, jednou nad a podruhé pod oválným štítkem, kdežto ve čtvrtém poli jest jen ve štítku a nikoliv nad ním a pod ním.
Pro firmu Heinrich F. Sohne v Linci byla dne 13. února 1891 u obch. komory v Linci pod č. 296 pro výrobky kávových náhražek zapsána dne 24. ledna 1901 pod č. 1889 a dne 13. února 1911 pod č. 4440 obnovena, dne 15. října 1919 u obch. komory v Praze pod č. 8094 pro oblast státu čsl. ohlášena a dne 13. října 1921 pod č. 17865 obnovena známka vykazující bílý, černě konturovaný hrneček kávový, se lžičkou na talířku a pod tím nápis »Schutzmarke«. Pro tutéž firmu byla pak u obch. komory v Linci dne 2. května 1895 pod č. 878 pro náhražky kávových výrobků zapsána dne 1. května 1905 pod č. 2894 a dne 30. listopadu 1915 pod č. 5962 obnovena a dne 18. srpna 1919 u obch. komory v Praze pro oblast státu čsl. ohlášena známka vykazující výrazně provedený kávový hrneček ze lžičkou na talířku. Nad hrnečkem a na hrnečku jest nápis: »Bitte verehrte Hausfrau, versuchen Sie echten Franck Kaffee«. Po straně pak jest v rámečku obrázek kávového mlýnku a nápis: »Verlangen Sie diese Schutzmarke«. Dále pod hrnečkem jsou nápisy obsahující údaj, v jakém poměru se má F-ova přísada přidávati.
Pro firmu S-ova továrna na kávovou přísadu byly pro poživatiny všelikého druhu u obch. komory v Košicích zapsány dvě známky, obě dne 18. září 1924. Prvá známka zapsána pod č. 830 vykazuje na hnědém podkladě modré, bílými čarami rovně i šikmo přerývané pásy, které rozdělují známku na čtyři pole, vlastně na pět polí, z nichž první pole jest prázdné, ve druhém jest elipsovitý, modrý, bílou paprskovitou ozdobou ohraničený štítek, nesoucí bílými písmeny provedený nápis: »Feinster Kaffeezusatz St., Užhorod«, v němž slovo »feinster« jest provedeno písmem velikým a výrazným. V třetím poli jest v obdélníkovém bílém a modrými čarami provedeném rámci nápis: »Feinster Kaffeezusatz«, taktéž bílými a modrými písmenami provedený, dále menšími, černými písmenami provedený nápis: »Gesamte Etiquetenmarke gesetzlich geschutzt«, pak nápis: »Bewilligt vom Min. für Volksernährung P. Z. No 9403/999 31./3. 1922«. Po obou stranách těchto nápisů jest v rámci obrazec osmihranné hvězdy, na níž jest vyobrazen bílý kávový hrneček se lžičkou na talířku. Na hrnečku jest vyobrazena osmihranná hvězda. Ve čtvrtém poli jest na oválném modrém, paprskovitou ozdobou ohraničeném štítku hebrejský nápis bílým, výrazným písmem provedený, nad ním jest obrazec, vykazující osmihrannou hvězdu a kávový hrneček s osmihrannou hvězdou se lžičkou a talířkem. V horní a dolní části tohoto pole odděleně od středu pole modrým, bílým, černým přerušeným pásem jest hebrejský nápis, kávový hrneček shora popsaného provedení a údaj 1/2 kg. V pátém poli pak jest v bílo-modrém rámci hebrejský nápis částečně velkým bílo-modrým písmem, částečně menším černým písmem provedený a dvé obrazů: kávový hrneček s hvězdou, na každé straně nápisu jeden.
Druhá známka zapsaná pod č. 831, vykazující taktéž 5 polí stejným způsobem jako při známce č. 830 utvořených, má stejné barvy jako tato známka a vykazuje stejně provedené a umístěné obrazce jako známka č. 830 Košice. Rozdíl jest pouze v tom, že nápisy něm. a hebr. jsou provedeny při známce č. 841 v jazyku maď. a českém a mají částečně jiný obsah. Ve čtvrtém a pátém poli jsou rovněž maď. nápisy a údaj 1/6 kg.
Žalobou podanou u min. obch. domáhaly se stěžující si firmy výmazu známek č. 830 a 831 z důvodu § 3 známk. novely. V otázce priority uvedly pak toto: »Známky č. 830 a 831 Košice zapsány jsou sice ve známkovém rejstříku obch. komory v Košicích dne 18. září 1924, avšak nicméně nemají priority tohoto dne, jak plyne z následujícího: Firma St-ova továrna ohlásila sice sporné známky dne 18. září 1924 u rejstříkového úřadu v Košicích, nepředložila však současně s touto žádostí obrazy známek; tyto nebyly ani počátkem listopadu 1924 u obch. komory v Košicích podány, nýbrž chranitelka žádala teprve dne 1. listopadu 1924, aby jí byla povolena lhůta k předložení známek do 14. listopadu a známky skutečně předložila dne 11. listopadu 1924. Teprve po tomto datu byly známky do obch. rejstříku zalepeny. Pouhým podáním žádosti za zápis bez přiložení potřebných výtisků známek nenabyla firma St-ova továrna práva známkového, nýbrž teprve dodáním a zalepením známek do známk. rejstříku, které dle toho, co bylo uvedeno, se stalo teprve 11. listopadu 1924. Okolnost, že schází zobrazení známky aspoň v jednom exempláři, jest takovou vadou žádosti, že nemůže býti zachována priorita dodatečným předložením známky ve lhůtě k tomu poskytnuté.
V odpovědi na žalobu odpírala firma St-ova továrna na kávovou přísadu v Užhorodě návrhu žalobou uplatněnému vůbec, v otázce pak priority uvedla toto: Naše známky byly dne 18. září 1924 zapsány obch. komorou v Košicích. Toho dne předložena byla naše žádost za zápis těchto ochranných známek současně s prvotiskem etikety k zápisu. Stalo se tak u šéfa známkového rejstříku Dra W., který nahlédl do předloženého rejstříku našich ochr. známek a povolil nám lhůtu ku předložení dalšího otisku, ježto prvotisk nebyl graficky úplně bezvadný, byv zhotoven ručním lisem. Ve lhůtě nám povolené předložili jsme pak další otisky známek. Jest tedy v tomto případě řešiti otázku, dle čeho posuzuje se priorita té které známky. Otázku tu řeší § 19 známk. zák. v ten smysl, že rozhodno pro posouzení jest předložení známky. To se stalo dne 18. září 1924 a dle toho jest posouditi prioritu.
Na příslušný dotaz sdělila obch. komora v Košicích dne 17. března 1925 min-u obch. toto: Dne 18. září m. r. dostavil se osobně pan Leopold St., majitel firmy St-ova továrna na kávovou přísadu v Užhorodě, ke komoře a předložil žádost ze 17. září m. r. o zápis ochr. známek, zapravil předepsaný poplatek, podal výtisky přítomných ochr. známek č. 830 a 831 a žádal, aby tyto prozatím nebyly nalepeny do rejstříku ochr. známek, neboť nepodařilo se mu dosud výtisky v dokonalém provedení získati a chce dokonalejší exempláře později předložiti. Příslušný referent se vyslovil, že když techn. důvody tomu překážejí, může firma další výtisky i později, nejdéle však během 1 měsíce předložiti; z tohoto důvodu nebyly výtisky do ochr. rejstříku nalepeny. Dne 27. října m. r. opakovala firma sovu žádost a konečně předložila dne 11. listopadu m. r. výtisky v dostatečném počtu. Po obdržení ostatních dokonalých exemplářů byly výtisky ve známkovém rejstříku nalepeny.
Nař. rozhodnutí zamítlo žalobu st-lek z těchto důvodů: — — — —
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto:
Žal. úřad odepřel zkoumati podobnost známek st-lek č. 26298 Praha a č. 837 Košice se známkami protistrany č. 830 a 831 Košice z důvodu, že tyto známky mají prioritu ode dne 18. září 1924, tudíž lepší nežli známky prv zmíněné. Při tom veden byl žal. úřad právním názorem, že ku získání priority podle § 19 známk. zák. dostačí, byla-li známka předložena příslušné obch. komoře alespoň v jednom exempláři, kdežto stížnost správnost tohoto názoru popírá, poukazujíc na předpis § 13 známk. zák.
Nss musil dáti stížnosti za pravdu.
Známkový zákon stanoví v § 19, že výlučné právo k užívání známky chranitelem počíná dnem a hodinou podání známky u obch. komory. Co vyrozumívá zákon slovem »podání«, blíže nedefinuje a nutno proto význam výrazu toho vyložiti v souvislosti s jeho celým obsahem. V té příčině sluší předem poukázati k § 2 cit. zák. — zařazenému v jeho oddílu I. —, jenž stanoví, že kdo si chce zabezpečiti výhradné právo k užívání známky, musí si vymoci její zápis podle předpisu následujícího, t. j. II. oddílu. Z toho plyne, že účinky, které právo známkové spojuje s výhradným právem užívati určité známky, jako známky ochranné, jsou závislé na splnění všech předpokladů, uvedených v oddílu druhém známk. zák. Tento oddíl, jednající o zápisu, přepisu a výmazu známek sahá až k § 22 včetně. V § 13 v tomto oddílu uvedeném a navazujícím zřejmě na § 2, jest pak stanoveno, že kdo si chce pro určitou známku zajistiti výlučné užívací právo, musí ji ve čtyřech exemplářích »odevzdati« příslušné obch. komoře. V § 14, zařazeném v tomto oddílu, jest pak stanoveno, že na každém exempláři »uložené« známky má registrační orgán poznamenati mimo jiné den a hodinu podání.
Podle těchto předpisu musí tedy ten, kdo si chce zajistiti výlučné právo pro používání známky, t. j. chranitel, tuto známku odevzdati příslušné obch. komoře ve čtyřech exemplářích a na všech čtyřech exemplářích takto uložené známky jest poznamenati den a hodinu jejího podání. Z toho plyne zřejmě, že zákon za známku »uloženou« (§ 14) pokládá známku, která byla »odevzdána« podle předpisu § 13, t. j. ve čtyřech exemplářích. Stanoví-li pak § 19, že výluč. právo k užívání známky počíná pro toho, kdo známku uložil, dnem a hodinou podání známky u obch. komory, předpokládá se i tu — ježto nic odchylného není stanoveno —, že uložení se stalo způsobem v § 13 vytčeným. Obsahem § 19 není, stanoviti formality k nabytí výhradného práva známkového potřebné, nýbrž jedině fixovati moment, kterým toto právo vzniká; na předpisu § 13, jenž k založení známk. práva vyžaduje splnění modalit tam uvedených, tímto § 19 nic není změněno.
Jak již bylo řečeno, založil v daném případě žal. úřad svoje rozhodnutí, jímž uznal prioritu známek č. 830 a 831/Košice na názoru, že k založení této priority stačilo, byly-li známky ty v jednom exempláři u obch. komory podány. Tento právní názor odporuje však, jak právě dovozeno, zákonu a bylo již proto nař. rozhodnutí v této části zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž bylo třeba uvažovati ještě o tom, v jakém uzpůsobení byly jediné exempláře známek č. 830 a 831 —, jichž skutečné odevzdání dne 18 září 1924 žal. úřad považoval za zjištěné — k registraci podány a kdy a za jakých okolností byla další vyhotovení známek těch u obch. komory v Košicích podána.
Pokud jde o otázku podobnosti ostatních známek st-lek se známkami č. 830 a 831/ Košice, třeba uvésti toto:
Nss, vykládaje § 3 známk. novely z r. 1890, vyslovil již opětovně, že účelem tohoto předpisu jest snaha, chrániti majetníka známky v posici, kterou získal zápisem své známky do rejstříku, t. j. poskytnouti mu ochranu, aby nebyl při provozování svého závodu poškozován tím, že by jiný podnikatel užíval známky stejné nebo podobné tak, že by zboží podniku cizího mohlo býti při obyčejné pozornosti průměrného kupce omylem považováno za zboží ze závodu majetníka známky dříve zapsané. Základním kriteriem podobnosti známek podle § 3 jest tedy možnost omylu v naznačeném směru způsobená obsahem známek.
Žal. úřad zkoumaje podobnost střetnuvších se známek v tomto sporu, možnost takového omylu vyloučil; sluší tudíž zkoumati, zdali tento jeho úsudek po skutkové a logické stránce jest dostatečně fundován.
Pokud jde o známky st-lek č. 24809 Praha a č. 795 Košice a o známky protistrany č. 830 a 831 Košice, vycházel žal. úřad ze zjištění, že známky ty se shodují v barvě, podkladu, v rozdělení na jednotlivá pole, v ornamentálních pásech tato pole tvořících a v barvách jejich, dále v barvě štítků nesoucích jednotlivé nápisy, a i v písmu, jímž tyto nápisy jsou provedeny. Nepokládal však tuto okolnost za rozhodnou pro možnost uvedení průměrného konsumenta v omyl shora naznačený a to proto, že barva ve známce má význam podřadný, obzvláště však v případě daném, ježto k označování zboží, o které se tu jedná, jest v obchodě všeobecně obvyklým užívati barvy hnědé, použití pak barvy bílé a modré jest dáno již hnědým podkladem, ježto toto seskupení barev tvoří jistý soulad.
Nss nemohl žal. úřad na cestě takto nastoupené sledovati. I když možno míti za to, že jedině použití stejných neb podobných barev ve známkách samo o sobě nemusí ještě zakládati podobnost známek podle § 3 známk. novely, nelze přece uznati za všeobecné pravidlo, že barva ve známce má význam podřadný. Jmenovitě pak jest úsudek takový vyloučen, když jde o známky, jež jsou v grafickém základu shodné anebo podobné. V případě takovém nutno právě naopak usouditi na to, že použití stejných nebo podobných barev k vytvoření grafických obrazců v podstatě shodných nebude míti pro otázku podobnosti význam podřadný, nýbrž že takové shodné použití barev na stejném grafickém podkladě podobnost grafického základu známky ještě zvyšuje. V daném případě konstatoval žal. úřad, že známky, o které tu jde, shodují se co do grafického rozdělení polí, štítků i písma. Jestliže, jak rovněž nař. rozhodnutí zjišťuje, toto grafické rozdělení jest provedeno na podkladě téže barvy, pásy v barvě rovněž podobné a jsou-li i štítky a nápisy na nich umístěné co do barvy shodné, nelze podle toho, co shora řečeno, vysloviti, že použití stejných barev v těchto mezích má pro otázku podobnosti střetnuvších se známek význam podřadný, nýbrž dlužno dojíti k úsudku právě opačnému.
Ostatně žal. úřad v nař. rozhodnutí nevylučuje sám kategoricky možnost omylu, jaký má na mysli § 3 známk. novely na podkladě graf. souhlasu známek a použití barev, v nichž jsou tyto známky v mezích tohoto graf. souladu provedeny, usuzuje-li, že možnost takového omylu nelze toliko za všech okolností připustiti. Za okolností určitých dopouští tudíž žal. úřad sám možnost takového omylu.
Nař. rozhodnutí nepřestává ovšem na všeobecném tvrzení právě vyvráceném, nýbrž opírá se ještě o zjištění, že používání barev, o které se v daném případě jednalo, jest jednak v obch. se zbožím, o které tu jde, všeobecně obvyklým, jednak že barvy ty tvoří dohromady jistý obvyklý soulad. Na jakém podkladě však žal. úřad toto své zjištění založil, není zřejmo ani z nař. rozhodnutí ani ze správních spisů. Tím jest ovšem nss-u znemožněno, tento úsudek žal. úřadu co do jeho spolehlivosti přezkoumati.
Než i co do dalšího obsahu nelze sdíleti závěry učiněné žal. úřadem ohledně známek, o které se tu jedná. Žal. úřad usuzuje, že známky st-lky jsou ovládány nápisem »Franck« a »Franckovka«, z nichž průměrný konsument může usouditi na původ zboží jimi chráněného, usuzuje však dále zcela patrně z té okolnosti, že podobný nápis neb pojmenování se ve známkách č. 830 a 831 nenašel, na to, že průměrný konsument při obyčejné pozornosti bude míti za to, že zboží těmito známkami chráněné nepochází z podniku st-lek. Tento úsudek nelze uznati za logicky správný. Okolnost, že určité jméno nebo označení, byť i všeobecně známé, se ve známce jedné nalézalo, svědčí snad tomu, že zboží jí chráněné pochází z určitého podniku. Nevylučuje však ještě závěr, že i zboží známkou jinak zaměnitelně podobnou označené z téhož podniku nepochází jedině proto, že toto jméno neb označení se v této známce nenalézá, obzvláště slouží-li za měřítko, jak opětovně již zdůrazněno, obyčejná pozornost průměrného konsumenta. Není-li však — jak dovozeno — úsudek toho konsumenta o podobnosti známek, o které se nyní jedná, vyloučen již následkem podobného grafického a barevného jejich utváření, nelze jej podle vývodů posléze podaných vyloučiti ani tehdy, jestliže v jedné ze známek v tom směru si podobných není označeno vůbec jméno svědčící původu zboží, byť i všeobecně známé.
Totéž v celku platí i ohledně použití kávového mlýnku ve známkách st-lek a kávového koflíku ve známkách protistrany. Žal. úřad byl si ostatně toho vědom, že momenty právě probrané, o které opřel svůj úsudek, dovozující záměny schopnou podobnost známek, o které tu jde, podle § 3 známk. novely, jsou rázu podružného, označil-li je v nař. rozhodnutí za jednotlivé detaily. Již tím připustil sám, že mohou obyčejné pozornosti průměrného kupce ujíti. Totéž nutno ovšem vysloviti i o podrobném rozebírání grafického uzpůsobení pásů dělících známky 830 a 831 Košice v jednotlivá pole.
Pokud jde o podobnost známek st-lek č. 17865 Praha a 5962 Linec se známkami protistrany č. 830 a 831, jest uvésti toto:
Porovnávaje známku č. 5962 Linec se známkami protistrany, vycházel žal. úřad ze zjištění, že známka tato působí na konsumenta ve svém celku, t. j. nejen obrazem kávového hrnce a lžičkou, nýbrž i obrazem kávového mlýnku v ní obsaženým a textem na ní umístěným a srovnával celkový optický dojem takto vyvolaný s dojmem vyvolaným známkami protistrany. Postup ten označil však nss ve svém nál. Boh. 3861/24 adm. za nesprávný, vysloviv, že při porovnání známek s hlediska § 3 známk. zák. nutno přihlížeti k tomu, jakou charakterisační způsobilost mají jednotlivé jejich součástky. Avšak právě toho se st-lka v řízení správním domáhala, poukazujíc k tomu, že charakteristickou součástí známek v úvahu tu přicházejících jest právě obraz kávového hrnce v nich obsažený. Jestliže žal. úřad přes to omezil se na srovnávání známek, o něž tu jde, toliko s hlediska jejich celkového optického dojmu a nevešel na žádání st-lky, aby zkoumal právě otázku charakterisačního významu obrazu kávového hrnce ve známce č. 5962 Linec se vztahem na podobný obraz ve známkách č. 830 a 831 Košice, nezaujal právní stanovisko k podstatě žalob, žádání a zůstalo proto jeho rozhodnutí v této příčině kusým.
To zakládá podstatnou vadu řízení správního.
Téže chyby dopustil se pak žal. úřad i v otázce podobnosti známky č. 17865 Praha se známkami protistrany, jestliže popřel podobnost obrazu kávového hrnce v této známce zobrazeného se známkou č. 830 a 831 Košice jedině z toho důvodu, že obraz ten nemá žádných dalších součástí. I tu omezil se žal. úřad jen na porovnávání celkového optického dojmu známek č. 830 a 831 Košice na straně jedné a známky č. 17865 na straně druhé, ač st-lka kladla důraz právě na charakterisační význam obrazu kávového hrnce či koflíku se lžičkou, obsaženého v těchto známkách. Žal. úřad nepostihl tudíž ani tu podstatu žádání žaloby a nezaujal k ní v této příčině náležitého stanoviska Bylo proto nař. rozhodnutí i v tomto bodě zrušiti jako podstatně vadné podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 6581. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 904-911.