Čís. 15306.K § 23 zák. o pracovních soudech. V pracovních sporech hodnoty menší než 1000 Kč jsou podle § 23 zák. o prac. soudech vyloučeni ze zastupování stran i notáři, vymínili-li si odměnu za zastupování. (Rozh. ze dne 18. června 1936, R II 174/36.) Prvý soud uznal ve sporu hodnoty nižší než 1000 Kč rozsudkem pro zmeškání podle žaloby. Důvody: Žalovaný, ač řádně předvolán, se nedostavil. Na místě něho se dostavil místní advokát a místní notář a vykázavše se řádnými plnými mocemi chtěli o přednesu žaloby přednášeti svoje námitky. Soud však nepřipustil zastoupení žalovaného ani advokátem, ani notářem, a vynesl proti žalovanému rozsudek pro zmeškání. Co se zastoupení advokátem týče, jest toto doslovným zněním zákona, t. j. § 23 zákona o pracovních soudech vyloučeno. Co se týče zastoupení notářem, zákon notáře v citovaném ustanovení přímo nevylučuje, soud má však za to, že zákon nechtěl tím favorisovati notáře proti advokátům, nýbrž chtěl vůbec vyloučiti ze zastupování právníky, kteří z povolání zastupování stran před soudy přijímají. Tendencí zákona jest, aby mezi stranami, z nichž jedna jest vždy hospodářsky slabší, bylo docíleno co největší procesní rovnosti. Tato rovnost však by byla porušená v neprospěch strany slabší, kdyby druhé straně byla ponechána možnost zastoupení právníkem. Zákon chtěl dále řízení co možná zlevniti a tak zbaviti zaměstnance tíživého risika k placení útrat právního zastoupení v případě, že by spor prohrál. Útraty notáře a advokáta jsou však podle § 42 c. ř. s. stejné. Soud má tedy za to, že zákon v § 23 zák. o pracovních soudech pod pojem »advokát« zahrnuje i notáře, když jako právní zástupce v procesu vystupuje. V důsledku toho nepřipustil soud zastupování notářem, i když tento tvrdil, že zastupování převzal pro žalovaného zdarma a z pouhého přátelství. Odvolací soud uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí. Důvody: V pracovních sporech jest podle § 23 zákona čís. 131/31 ovšem vyloučeno zastoupení advokátem v řízení před pracovním soudem, nemá-li předmět sporu hodnotu vyšší než 1000 Kč. Zákon mluví však toliko o advokátech a nutno z toho souditi, že notáři mohou strany i v takových sporech zastupovati, a to tím spíše, když, jako v daném případě, notář prohlásil, že zastupuje žalovaného jako soukromá osoba bez jakéhokoliv nároku na útraty. Dostavil se tedy k ústnímu jednání dne 19. července 1935 za žalovaného k soudu notář jako jeho zmocněnec a vykázal-li se řádnou plnou mocí, nesměl prvý soud vydati proti žalovanému rozsudek pro zmeškání. Tím, že tak učinil, odňal žalovanému nezákonným postupem možnost před soudem projednávati. Jeho rozsudek a řízení jemu předcházející počínajíc ústním jednáním dne 19. července 1935 trpí zmatečností podle § 477 čís. 4 c. ř. s., po případě § 28 čís. 4 zák. čís. 131/31 Sb. z. a n. Nejvyšší soud nevyhověl rekursu. Důvody: Podle § 23 zákona čís. 131/31 Sb. z. a n. mohou se strany dáti před pracovním soudem zastupovati každou svéprávnou osobou, která jest schopna před soudem jednati, a ve sporech, jejichž předmět nemá hodnotu vyšší než 1000 Kč, jest vyloučeno zastoupení advokátem. Podle čl. IV., druhého odstavce zákona čís. 251/34 Sb. z. a n. platí toto ustanovení o zastupování stran před soudem pracovním také pro spory, ve kterých okresní soudy jednají na místě pracovních soudů podle § 42 zákona čís. 131/31 Sb. z. a n. O takový spor jde, neboť žalobce se domáhá na žalovaném, nedoplatku mzdy, který není vyšší než 1000 Kč, a spor byl zahájen za účinnosti zákona čís. 251/34 Sb. z. a n. (čl. VI. téhož zákona). Ustanovení § 23 zákona čís. 131/31 Sb. z. a n. uvádí sice jen advokáty jako osoby vyloučené ze zastupování stran před soudy pracovními ve sporech o hodnotu nepřevyšující 1000 Kč, avšak z důvodové zprávy k zákonu čís. 131/31 Sb. z. a n., která se stala základem jednání ve sborech zákonodárných, je nepochybno, že ustanoveními § 23 zákona čís. 131/31 Sb. z. a n. mělo býti vyloučeno zastupování stran právními zástupci, jichž účast spor zdražuje. Bylať sice stranám ponechána větší volnost ve volbě zástupce, než tomu bylo dříve za platnosti zákona ze dne 27. listopadu 1896 čís. 218 ř. z. o živnostenských soudech, který v § 25 dovoloval zastoupení stran jen příbuznými, obchodvedoucími nebo zřízenci a s určitými omezením i druhy v povolání, avšak omezení této volnosti ve výběru zástupců pro jednání před soudem pracovním bylo uskutečněno právě pro spory o nejmenší hodnoty, aby tyto spory nebyly zdražovány. Toto nebezpečí zdražení sporu jest ovšem nejen při zastoupení stran advokátem, nýbrž každým jiným právním zástupcem, který jest oprávněn účtovati útraty zastupování, jako jest tomu u notáře podle § 42, druhý odstavec, c. ř. s. Podle plné moci, kterou předložil dostavivší se notář M. jako zástupce žalovaného, zavázal se žalovaný zaplatiti tomuto notáři veškeré výlohy jakož i odměnu za práce ve sporu konané, takže podle obsahu plné moci (t. j. smlouvy zmocňovací) nebylo žádné pochybnosti, že tento notář jednal jako honorovaný právní zástupce žalovaného, třebaže se u ústního jednání vydával za zástupce nehonorovaného. Pokud však jednal jako honorovaný zástupce žalovaného, bylo ho podle § 23 zákona čís. 131/31 Sb. z. a n. jako notáře pokládati za právního zástupce žalovaného ze zastupování na prvém soudě vyloučeného. Přesto však prvý soud nemohl vydati rozsudek pro zmeškání proti žalovanému. Ani civilní řád soudní, ani zákon čís. 131/31 Sb. z. a n. nestanoví, že v takovémto případě jest vyhověti návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání, a měl proto prvý soud jednati obdobně podle § 185 c. ř. s., rok k ústnímu jednání stanovený odročiti a žalovanému dáti poučení, aby k příštímu ústnímu jednání vyslal zmocněnce, který není podle § 23 zákona čís. 131/31 Sb. z. a n. ze zastupování stran ve sporu vyloučen (Sb. n. s. civ. čís. 2683, 5810, 12285). Poněvadž to prvý soud neučinil, zavinil zmatečnost podle § 477 čís. 4 c. ř. s., kterou uznal i odvolací soud, ovšem z jiných důvodů než v tomto rozhodnutí uvedených.