Authors:
= Váž. civ., 17 (1935)
PDF

Čís. 14764.


Pro posouzení vyživovací povinnosti manželského otce (zemědělce) přichází v úvahu nejen výnos majetku, nýbrž i majetek sám, tudíž i jeho hodnota.
(Rozh. ze dne 5. prosince 1935, Rv II 752/35.)
Žalobce (manželský syn žalovaného) tvrdí, že žil se žalovaným ve společné domácnosti do roku 1920, kdy byl donucen opustiti společnou domácnost, když se otec (žalovaný) po druhé oženil. Od žalovaného obdržel na založení existence 11000 Kč. Vyučiv se šoférem učinil se samostatným, onemocněl však plicní tuberkulosou a stal se nezpůsobilým k práci. Domáhá se proto na žalovaném placení výživného 400 Kč měsíčně. Nižší soudy žalobu zamítly.
Nejvyšší soud uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Žalovaný sice vyplatil roku 1930 žalobci 11000 Kč na zaopatření, nebylo však ani tvrzeno, že by byl žalobce vyplacených peněz lehkomyslně zúžil. Nobrání proto výplata řečených peněz žalobci, aby se nedomáhal na žalovaném placení výživného, není-li nadále s to, aby se sám vyživoval (srov. čís. 12598 sb. n. s.). Žalobce dostává invalidní rentu 220 Kč měsíčně a jest způsobilým jen k lehčím práčem, ježto jest plicně chorý. Nejsou tudíž osobní a výdělečné poměry žalobcovy takové, aby vylučovaly vyživovací povinnost žalovaného. Žalovaný má čtyři děti z druhého manželství a má společně se svou druhou manželkou, nevlastní matkou žalobcovou, hospodářství ve výměře 19 měř. polí. Odvolací soud zamítl žalobu v podstatě proto, že výnos hospodářství žalovaného není tak vysoký, aby žalovaný mohl přispívati na výživu žalobcovu. Podle vlastního údaje žalobcova o výnosu majetku žalovaného může žalobce dostati pacht z jedné měřice ročně 300 Kč. Příjem z pachtu pozemků jest obecně nižší než výnos pozemků, jež majitel sám obhospodařuje. Leč pro posouzení vyživovací povinnosti žalovaného přichází v úvahu nejen výnos majetku, nýbrž i majetek sám, tudíž i jeho hodnota. Co do hodnoty majetku žalovaného nebyla však věc nižšími soudy dostatečně probrána. Znalci slyšení v prvé stolici odhadli celkový majetek žalovaného, soud prvé stolice sám pokládal odhad za příliš nízký, ale neprovedl další důkazy, jež žalobce nabízel o tom, jaká byla prodejní cena pozemků, o nichž žalobce ještě uvedl, že jsou horší bonitní třídy, nežli pozemky žalovaného, a jaká byla prodejní cena budov. V odvolání byla vytýkána neúplnost řízení, že soud prvé stolice neprovedl důkazy nabízené žalobcem o majetkových poměrech žalovaného, ač soud sám odhadcům nevěřil. Odvolací soud uvedl k této výtce jen, že nebylo třeba prováděti další důkazy, ježto již podle tvrzení samého žalobce nemůže míti žaloba úspěchu. Údaj žalobcův o výnosu pozemků týká se jen propachtování pozemků, o což v souzené věci věci nejde. Vezme-li se však za základ údaj žalobcův v žalobě, že usedlost žalovaného má hodnotu celkem 130000 Kč, nelze uznati, že žalovaný není s to, aby přispíval na výživu žalobcovu. Bude tudíž třeba vhodným způsobem zjistiti, jakou skutečnou cenu má usedlost žalovaného a jaký výnos má žalovaný z usedlosti a na takto zjištěném základě bude teprve posouditi, zda a jakou měrou jest žalovaný s to, aby přispíval na výživu žalobcovu.
Citace:
č. 14764. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 905-906.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).