Čís. 16084.

Hrubou nedbalost (v pojistném smyslu) nelze spatřovati v tom, že pojistník uskladnil na půdě slámu ve vzdálenosti 1 m až 1 m 50 cm od komína a kouřového vedení, ani v tom, že byl odsouzen pro toto jednání pro přestupek podle § 459 tr. zák., nebyla-li tím přivoděna pojistná příhoda.
(Rozh. ze dne 7. května 1937, Rv I 1840/35.) Žalobce měl u žalované pojišťovny pojištěn proti požáru motor zn. »B.« na částku 20000 Kč. Dne 20. srpna 1033 vypukl u žalobce požár, kterým byl pojištěný motor poškozen. Žalovaná, jež byla včas o požáru zpravena, dala zjistiti znehodnocení motoru a určila škodu částkou 5000 Kč. Žalobce byl v době požáru na vojenském cvičení v Ž. Ježto žalovaná později odmítla hraditi mu vzešlou škodu, domáhá Se žalobce na žalované zaplacení částky 5000 Kč s přisl. Proti žalobě žalovaná namítla, že není podle čl. 3 všeob. poj. podmínek povinna vyplatiti žalobci náhradu, byla-li pojistná příhoda přivoděna úmyslně neb hrubou nedbalostí. Poněvadž pak žalobce byl odsouzen pro přestupek podle § 459 tr. zák. a požár u něho vznikl na půdě obytného domu, kde měl uloženou slámu v nepatrné vzdálenosti od komína, od něhož se sláma vznítila, jest v jednání tom spatřovati hrubou nedbalost žalobcovu, neboť žalobce měl možnost ukládali slámu ve stodole a jiných místech k tomu zvlášť určených. Soud prvé stolice zamítl žalobu. Důvody: Soud zjistil, že žalovaný byl pravoplatně odsouzen pro přestupek podle § 459 tr. zák., jehož se dopustil tím, že v srpnu 1933 uložil resp. dal uložiti na půdě svého stavení těsně u komína a na kouřovém kamenném kanálu asi 1 m 20 cm vysokou, silně ulehlou vrstvu slámy a slaměných odpadků, jež se vznítily, takže dne 20. srpna 1933 oheň skutečně vzešel, čímž se dopustil opominutí, z něhož lze snadno předvídati nebezpečenství ohně. Dále soud zjistil, že žalovaný měl uloženou slámu na půdě obytného stavení od komína na vzdálenost 1 m až 1 m 50 cm. Civilní soud jest vázán výrokem trestního soudu, že žalobce byl pravoplatně odsouzen pro opominutí, jehož se dopustil způsobem zhora uvedeným. Z pojistky ze dne 1. září 1931 soud zjistil, že podle ujednání sporných stran má žalovaná pojišťovna právo odepříti výplatu pojistného ve smyslu čl. 3 všeob. poj. podmínek, přivodí-li pojistník požár úmyslně neb hrubou nedbalostí. Trestní zákon nezná nedbalost hrubou neb menší nedopatření, menší neopatrnost, jakou má ve svých ustanoveních občanský zákon v §§ 1324, 1331, 1332. Jest tudíž samostatně a na trestním nálezu nezávisle zkoumati, zda jednání nebo opominutí jest kvalifikovati jako hrubou nedbalost či nedopatření. Z trestních spisů soud zjistil, že požár vznikl na půdě obytného domu, v němž měl žalobce uskladněnou slámu, a to od komína a kouřového vedení, že místnost, v níž byl uložen pojištěný motor, se nalézala v přízemí vedle obytného stavení, že žalobce měl ve svých nemovitostech ještě stodolu a kůlnu, že kryt kouřového kamenného kanálu na půdě, kde oheň vzešel, nebyl dostatečně isolován ód prostoru půdy a že byl v něm ve vzdálenosti 40 cm od komínu otvor 2 cm široký a as 5 cm dlouhý, u konců zúžený, že kouřový kamenný kanál má vedení jednak ze sporákové pekárny, umístěné v přízemí, a jednak ze sporáku v kuchyni, že mezi cihlami zdiva komínu na půdě byl otvor 2 cm široký a 3 cm vysoký, který procházející kouř tedy rovněž mohl unikati. Že sláma jest látka hořlavá, jest notoricky známo. Uložil-li resp. dal-li žalobce uložiti slámu na půdu obytného stavení, v němž měl jednak sporák kuchyňský, jednak sporákovou pekárnu, pak bylo jeho povinností — když musil věděti, že kouřové vedení na půdě ústí do komína na půdě, zvlášť když uložil na půdě slámu, což soud samo o sobě nepokládá za hrubou nedbalost —, starati se o řádný stav kouřového vedení a komínu. Opatrnost a bedlivost v tom směru nutno uložiti každému průměrně bedlivému člověku, tím spíše žalobci jako živnostníku, majiteli pily. Žalobce však tuto minimální opatrnost a bedlivost nezachoval, neboť, jak soud shora zjistil, byl v komínu samém otvor 2 cm široký a 3 cm vysoký a v kouřové rouře ve vzdálenosti 40 cm, od komínu otvor 2 cm široký a 5 cm dlouhý, tedy závady snadno při poněkud bedlivějším zkoumání seznatelné. V tom, že se žalobce nepostaral o řádný stav komínu a kouřového vedení, ač byl k tomu povinen tím více, že měl na půdě uskladněnou slámu, záleží hrubá nedbalost žalobcova. Na věci nic nemění to, že sláma byla umístěna na 1 m až 1 m 50 cm od komína, ježto, byly-li v komíně a v kouřovém vedení otvory, pak se jiskry z nich snadno mohly dostati na slámu, i kdyby byla bývala uskladněna ještě dále od komínu. Právem tudíž žalovaná pojišťovna odpírá žalobci vyplatiti pojistnou náhradu. Odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalovaná spatřuje nesprávné právní posouzení v tom, že odvolací soud neshledal hrubou nedbalost v žalobcově jednání, že uskladnil slámu na půdě »v bezprostřední blízkosti« komínu a kouřového vedení. Co se týká »bezprostřední blízkosti«, nevychází žalovaná přesně ze zjištění nižších soudů, podle nichž byla sláma uložena 1 m až 1 m 50 cm daleko od komínu. Nižší soudy správně dovodily, že v pouhém tomto uložení slámy na půdě nelze spatřovali hrubou nedbalost. Podle názoru žalované svědčí o hrubé nedbalosti žalobcově již to, že byl odsouzen trestním soudem pro přestupek podle § 459 tr. zák. Než otázkou tou netřeba se v této spojitosti zabývati, ježto nestačí hrubá nedbalost, není-li tu dalšího předpokladu, t. j. že pojistník takovou nedbalostí pojistnou příhodu přivodil (srv. znění čl. 3 všeob. poj. podmínek pro požární pojišťování). Žalovaná výslovně uznala, že v trestním odvolacím rozsudku nebyla zjištěna taková příčinná souvislost. Z pouhého uložení slámy na půdě za oněch okolností, k nimž lze hleděti podle zjištění napadeného rozsudku, neplyne ještě, že tím byla přivoděna pojistná příhoda. Marně proto dovolatelka dovozuje, že prý šlo o takové jednání nebo opominutí žalobcovo, s kterým jest spojeno nebezpečí požáru snadno předvídatelné, a že tato skutečnost ve smyslu čl. 3 uved., poj. podmínek stačí, když skutečně k požáru došlo.

Citace:

č. 16084. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 617-619.