NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 1

Čís. 5390.

Pouze dlužník — povinná strana ve hrozícím nebo již zavedeném exekučním řízení — může býti pachatelem přečinu podle § 1 zák. o maření exekuce.
Trestní zodpovědnost třetí osoby s tohoto hlediska nemůže býti založena ani skutečnosti, že ona osoba měla neomezenou plnou moc jednati jménem dlužníkovým.
Byly-li zabaveny věci typicky zastupitelné, při nichž nezáleží na jejích identitě (cihly), mohou býti beztrestně (§ 3 zákona o maření exekuce) odnímány úřednímu nakládání (prodávány), jsou-li jen neustále nahrazovány nově vyrobenými kusy, takže exekučnímu soudu je stále k disposici v zájemním protokole udaný počet věcí druhu tam uvedeného, s nímž může nakládati.
(Rozh. ze dme 5. října 1935, Zm I 31/35.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl zrna teční stížnosti obžalovaného E. S. mladšího dle rozsudku krajského soudu v Liberci ze dne 26. října 1934, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 1 zákona o maření exekuce ze dne 25. května 1883, č. 78 ř. z., napadený rozsudek zrušil a obžalovaného' zčásti obžaloby zprostil, zčásti přikázal věc okresnímu soudu v Liberci, by ji znovu projednal a rozhodl. Důvody:
Obžaloba neuvádí přesně, zda klade obžalovanému za vinu jako přečin podle § 1 zák. o mař. exek. dva činy, totiž, že při výkonu exekuce dne 13. prosince 1933 dal udati výkonnému orgánu, provádějícímu mobilární exekuci, počet uskladněných cihel v podniku na 86000 cihel, ač jich ve skutečnosti bylo 116000 kusů, čímž docílil, že výkonný orgán do zájemního protokolu zapsal a tedy zabavil pouze 86000 kusů, a tak obžalovaný dalších 30000 kusů před exekucí »odstranil«, a že dne 6. února 1934 prodal ze zabavených cihel 18000 kusů za 5800 Kč, či zda mu klade za vinu pouze tento druhý čin a první uveden byl pouze jako důkaz o úmyslu obžalovaného mařiti exekuci. Této druhé eventualitě svědčilo by v enunciátě obžaloby udání času spáchaného činu (únor 1934) a v důvodech odůvodnění subjektivní stránky zažalovaného přečinu, prvé však žalobní děj v důvodech obžaloby uvedený, líčící souvisle oba činy, bez bližšího označení, že zažalovaný přečin je spatřován pouze ve druhém. V každém případě nejasné znění obžaloby připouští výklad, že zažalovány byly oba činy, a soud proto, nechtěje zatížiti rozsudek zmatkem podle § 281, č. 7 tr. ř., totiž nevyčerpáním obžaloby, hodnotil oba činy s hlediska přečinu podle § 1 zák. o mař. exek. a shledal v obou trestnou činnost ve smyslu citovaného přečinu, totiž odstranění, resp. vzdání se předmětů majetkových v úmyslu zmařiti zčásti uspokojení vymáhajícího věřitele.
Právem vytýká zmateční stížnost celému rozsudku zmatek podle § 281, č. 9 a) tr. ř. (nesprávně též č. 10), totiž nedostatek objektivní skutkové podstaty přečinu podle § 1 zák. o mař. exek., dovozujíc, že obžalovaný nebyl dlužníkem v exekuci, o niž šlo, a proto jako pachatel přečinu podle § 1 zák. o mař. exekuce nemůže přicházeti vůbec v úvahu.
Soud zjistil, že exekuce byla vedena proti E. S. staršímu, otci obžalovaného, přes to však uznal obžalovaného vinným přečinem podle § 1 zák. o mař. exek. a odůvodnil to tím, že obžalovaný měl neobmezenou plnou moc jednati jménem' svého otce. Ustanovení § 1 zák. o mař. exek. mluví však výslovně o tom, že pachatel jedná v úmyslu, aby zmařil uspokojení svého věřitele, za exekuce jemu hrozící a stanoví skutkovou podstatu tak jasným a určitým způsobem, že nemůže býti sporu o tom, že pouze dlužník — povinná strana ve hrozícím nebo již zavedeném exekučním řízení — může býti pachatelem. Vzhledem k tomuto jasnému znění zákona nemůže založiti trestní zodpovědnost ani soudem zjištěná skutečnost, že obžalovaný měl neobmezenou plnoui moc jednati jménem svého otce (vid. sb. 1332/90). Výrok rozsudečný, který nepřevzal z enuinciátu žaloby slova »svého« věřitele a exekuce proti »němu«, neobsahuje již ani veškeré znaky skutkové podstaty přečinu podle § 1 zák. o mař. exek.
O spoluvinu podle § 5 tr. z. na přečinu podle § 1 zákona o mař. exekuce nemůže na straně obžalovaného jíti, protože k tomu by bylo zapotřebí trestné činnosti hlavního vinníka — exekučního dlužníka — v souzeném případě E. S. 'staršího, kterou ani obžaloba netvrdí a která se také z výsledků hlavního přelíčení nepodává. Tím však, že obžalovaný nemůže býti pachatelem přečinu' podle § 1 zák. o mař. exek., padá vůbec trestnost jeho prvního činu, totiž »odstranění«, vlastně zatajení 30000 cihel, které nemožno podřaditi pod skutkovou podstatu nějakého jiného trestného činu před soud příslušejícího. Proto v tomto směru bylo nutno rozsudek zrušiti a vynésti ihned rozsudek osvobozující.
Jinak je tomu u druhého zjištěného činu obžalovaného, totiž prodeje exekučně zabavených 18000 cihel J. H. Zde přichází v úvahu ustanovení § 3 zák. o mař. exek.; činu trestného podle tohoto ustanovení se může dopustiti i osoba třetí, od dlužníka rozdílná. Zmateční stížnost snaží se sice výtkou zmatku' podle § 281, č. 5 tr. ř. dovodiiti, že soud nezjistil, že obžalovaný dal rozkaz, aby cihly pro J. H. byly vzaty ze zabavených cihel, leč přehlíží, že soud zjistil na základě doznání obžalovaného v přípravném vyhledávání, že vzal cihly pro H. z cihel exekučně zabavených.
Nejvyšší soud nemůže však na základě skutkových zjištění prvého soudu rozhodnouti ve věci samé, protože soud, vycházeje z nesprávného právního názoru, právem zmateční stížností s hlediska zmatku § 281, č. 9 a) tr. ř. vytýkaného, nezjistil vůbec, zda v cihelně byly prodávané hotové cihly v důsledku nepřetržité výroby neustále nahrazovány nově vyrobenými cihlami, a zda zejména oněch 18000 cihel, prodaných J. H-oví bylo ihned takto nahrazeno. Okolností tou se obžalovaný hájil a okolnost ta je také obsahem spisů napovězena a pro posouzení viny obžalovaného rozhodná. Byla-li by soudem zjištěna, nebyla by splněna ani skutková podstata přestupku podle § 3 zák. o mař. exek. Šloť o zabavení cihel, věcí to typicky zastupitelných, v cihelně, kde jsou neustále vyráběny nové cihly a hotové cihly rozprodávány. Podle § 253 ex. ř. vykoná se zabavení hmotných věcí tím, že výkonný orgán je v zájemním: protokole zapíše a popíše. Jde-li o věci zastupitelné, napíše výkonný orgán pouze množství a druh (pálené, červené cihly a pod.). Již z toho a dále z povahy věcí zastupitelných je patrno, že v takovém případě nejsou zabaveny individuálně určité cihly, nýbrž pouze určitý počet cihel určitého druhu, který má sloužiti k uspokojení vymáhané pohledávky. Cihly, které byly na místě v době zabavení, mohou býti, prodávány, jen když jsou neustále nahrazovány nově vyrobenými cihlami', takže exekučnímu soudu je stále k disposici v zájemním protokole udaný počet cihel druhu tam udaného, s nímž může nakládati. Prodané cihly vystupují ze zástavy a na jejich místo vstupují cihly nově vyrobené a stávají se předmětem exekuce (toto pojetí naznačil nejvyšší soud již v rozhodnutí č. 2459 Sb. n. s.). V souzeném případě bylo by o vině obžalovaného možno mluviti tím méně, byla-li by zjištěna pravdivost tvrzení obžalovaného, že po odprodeji 18000 kusů cihel Hi-ovi ještě zbývalo 98000 cihel, tedy stále ještě více než zabavených 86000 cihel.
Bylo proto zmateční stížnosti, pokud směruje proti výroku odsuzujícímu pro prodej zabavených cihel J. H. vyhověti, rozsudek v tomto směru zrušili a věc přikázali podle § 288, odstavec 2, č. 3 tr. ř. příslušnému okresnímu soudu v Liberci, aby ji znovu projednal s hlediska přestupku podle § 3 zák. o mař. exek. a rozhodil.

Citace:

č. 4838. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 591-592.