NPD documents search: Váž. civ., 21 (1939)

Čís. 3472.

Je-li to v obci zvykem, lze uložiti vlastníku obražení (§ 858 odstavec druhý, obč. zák.) po levé straně od vchodu.
(Rozh. ze dne 5. února 1924, Rv II 473/23.)
Žalobkyně domáhala se na žalovaném svém sousedu, by zřídil ohradu po levé straně hlavního vchodu svého domu. Stavení byla v oné části obce Š., v níž bylo zvykem, že majitelé ohraničovali své pozemky po levé straně od hlavního vchodu. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud jí vyhověl. Důvody: Dle §u 858 třetí věta obč. zák. má vlastník povinnost, postarati se o potřebné uzavření svého prostoru a oddělení od cizího prostoru po jedné a to po pravé straně hlavního vchodu. Odvolatelce však nutno přisvědčiti, že zákon, ukládaje vlastníku povinnost, postarati se o nutné ohražení, neklade důraz na slova »po pravé straně«. Je-li, jako v tomto případě, místním zvykem zavedeno ohražování po levé straně, vyžaduje hospodářská potřeba nutnost ohražení po straně této a jest proto povinností žalovaného, postarati se o uzavření a oddělení svého prostoru po levé straně hlavního vchodu. Jsoucnost byť i zbořené příhrady není předpokladem použití §u 858 obč. zák., jak ze znění třetí věty tohoto ustanovení zřejmo. Místní zvyk, ohraditi prostor po levé straně hlavního vchodu, nelze považovati za zvyklost (právní obyčej) ve smyslu §u 10 obč. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání, uplatňujícímu dovolací důvod §u 503 čís. 4 c. ř. s., nelze přiznati oprávnění. Předpis §u 858 obč. zák. stanoví povinnost výhradného držitele (vlastníka) neuzavřeného prostoru, postarati se o to, by prostor ten byl uzavřen a by z neuzavřenosti prostoru nevznikla škoda sousedovi; o nějakém omezení práva vlastnického nemůže proto býti řeči. Poněvadž každé stavení směrem od hlavního vchodu má dvě strany a když oba sousedé z jedné a téže strany své volné prostory uzavřou, prostory ty jsou směrem k sousedovi plně uzavřeny, nemůže býti pochyby, že ustanovení zákona, že vlastník jest povinen pečovati o oddělení svého prostoru od prostoru sousedova po pravé straně od svého hlavního vchodu, má za účel uzavření volných prostorů mezi sousedy docíliti, a že v tomto účelu a nikoli v ustanovení pravé strany od hlavního vchodu těžiště tohoto zákonného ustanovení spočívá. (Randa: Vlastnictví.) V důsledcích toho soud odvolací, zjistiv, že v Š. v těch místech, kde stavení stran se nalézají, jest zvykem rozhraničovati, t. j. uzavírati prostory po levé straně od hlavního vchodu, nemůže žalovaný tvrditi, že jest proti zákonnému předpisu ve svém právu vlastnickém omezován, když se mu ohraničení jeho prostoru po levé místo po pravé straně od vchodu do stavení ukládá, neboť, když je zvykem v Š., že vlastníci stavení po levé straně své prostory proti sousedu ohražují, žalovaný ohražením svého prostoru po levé straně jen vyhoví své zákonné povinnosti k uzavření svého prostoru jen po jedné straně k sousedovi a druhá strana jeho prostoru plotem sousedovým rovněž po levé straně postaveným bude uzavřena a tak uzavření volného jeho prostoru na obě strany k sousedům a zamezení škody z neuzavřenosti prostoru, které zákon především má na mysli, bude docíleno. O nějaké možnosti obcházení předpisu zákona k uzavření volných prostorů s ohledem na zjištěný stávající zvyk nemůže býti řeči, neboť otázka, na které straně postaveny jsou chlévy, na platnost onoho zvyku nemůže míti vlivu, i když snad je příčinou vzniku tohoto zvyku.

Citace:

Čís. 3472. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 199-200.