NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 5078.

Samospráva obecní, — Administrativní řízení. — Řízení před nss-em (Slovensko): I. Rozhodnutí okresního úřadu zrušující z moci dozorčí usnesení obecního zastupitelstva podléhá ještě odvolání k župnímu úřadu. — II. Připojí-li okresní úřad k takovémuto svému rozhodnutí právní poučení, že rozhodnutí je konečné, zruší nss rozhodnutí to podle § 7. zák. o ss.
(Nález ze dne 3. listopadu 1925 č. 20602.)
Věc. Městská obec Rimavská Sobota proti okresnímu úřadu v Rim. Sobotě o zrušení usnesení ohledně upravení okresu Rima-Sobotského.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Ve schůzi obecního zastupitelstva města Rim. Soboty, konané dne 23. ledna 1924, jednáno bylo přes ohrazení notáře města a slovenské menšiny zastupitelstva města na základě návrhu Dra Josefa T. a spol. o následcích zamýšlené změny obvodu okresu rim.-sobotského v ohledu užívání jazykového práva menšinového pro obyvatelstvo okresu národnosti maďarské a bylo usneseno, aby zvláštním přípisem podaným okresn. náčelníku v Rim. Sobotě a ve Veledíně, župnímu výboru župy Zvolenské a memorandem předloženým ministru pro Slov., ministerskému předsedovi, národnímu shromáždění a presidentu republiky bylo žádáno ponechání okresu rim.-sobotského beze změny. Pro případ, že by to nebyla možno, aby sloučen byl okres rim.-sobotský se soudním okresem veledinským a kdyby také této žádosti nemohlo se vyhověti, aby město Rim. Sobota bylo připojeno k okresu veledinskému a ponechána v něm byla sídla okresního úřadu a soudu. Posléze bylo usneseno, aby zastupitelstvo města vyslalo 8členou deputaci, která by usnesení zastupitelstva a memorandum odevzdala presidentu republiky.
Notář města Rim. Soboty podal proti tomuto usnesení odvolání na okr. úřad v Rim. Sobotě z důvodu, že usnesení nesleduje žádný zájem města, nýbrž výhradně jen politický.
Okresní úřad v Rim. Sobotě rozhodnutím ze 6. února 1924 zrušil zmíněné usnesení s odůvodněním, že ob. zastupitelstvo překročilo meze své působnosti když předmětem svého jednání učinilo k návrhu Dra Josefa T. a spol. otázku upravení okresu rima-sobotského. O tom vyrozuměno bylo ob. zastupitelstvo s dodatkem, že odvolání proti tomuto rozhodnutí není přípustné.
Nss jednaje o stížnosti do tohoto rozhodnutí, zabýval se nejprve otázkou, zda věc nař. rozhodnutím řešená je podle ustanovení § 5 odst. 2 zák. o ss v řízení administrativním rozhodnuta konečně a tu shledal toto:
Žal. úřad zrušil usnecení zastupitelského sboru města Rim. Soboty z důvodu, že zmíněný sbor usnesením tím přestoupil meze své působnosti. Stalo se tudíž zrušení usnesení toho na základě dozorčího práva, jež okresnímu, obci bezprostředně nadřaděnému úřadu nesporně přísluší. Stížností napadené rozhodnutí pak bylo vydáno dne 6. února 1924, tedy v době, kdy na Slovensku byl již v platnosti zákon z 29. února 1920 č. 126 Sb. Předpis § 6 cit. zákona stanoví v bodě a), že okr. úřady mají tu působnost, která podle platných předpisů příslušela dosud služnovským úřadům. V § 11 odst. 4. vysvětlení k nař. býv. uher. ministra vnitra č. 125000/1902 se praví, že rozhodnutí hlavního služného mohou, pokud zákony něco jiného není stanoveno, brány býti v odpor u vícežupana. Z tohoto předpisu stanovena je pak odchylka pouze předpisem § 47 al. m) zák. čl. XXI : 1886 o municipiích a to v tom směru, že o odvoláních obce rozhoduje municipální výbor. V § 6 al. b) zákona č. 126/1920 se pak stanoví, že župní úřady podle tohoto zákona zřízeně mají tu působnost, která podle platných předpisů příslušela komitátům, jejich orgánům a správním výborům.
Z těchto zákonných ustanovení vyplývá, že proti rozhodnutí okr. úřadu v zásadě jest přípustno odvolání na župni úřad a že rozhodnutí okr. úřadu mohou býti konečnými rozhodnutími poslední instance jen v těch záležitostech obcí se týkajících v kterých další instanční postup piatnou normou výslovně je omezen. Takové platné právní normy však, která by též stanovila, že rozhodnutí okr. úřadů, kterými z moci práva dozorčího zrušují usnesení ob. zastupitelstva pro překročení meze jeho příslušnosti, nepodléhají řádnému opravnému prostředku, není.
Není tedy v daném případě nař. rozhodnutí konečným rozhodnutím poslední adm. instance a nemůže proto podle § 5 odst. 2 zák. o ss stížností u tohoto soudu platně býti naříkáno. Ježto však st-lka k podání stížnosti svedena byla nesprávným poučením právrím žal. úřadu, který vycházel z mylného právního náhledu, že jeho rozhodnutí je konečným rozhodnutím poslední instance a nelze připustiti, aby strana, řídíc se daným vadným poučením právním, byla zkrácena ve svém právu procesním, slušelo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 5078. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 438-439.