NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 5218.

Samospráva obecní. — Administrativní řízení: Obecní zastupitelstvo jménem obce není oprávněno stěžovati si do usnesení dřívějšího obecního zastupitelstva ve věcech hospodářské správy obce.
(Nález ze dne 16. prosince 1925 č. 24258.)
Věc: Obec J. proti zemskému správnímu výboru v Praze o zrušení obecního zastupitelstva.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Na základě usnesení obecního zastupitelstva v J. z 24. května 1921 domáhala se tato obec stížností z 1. září 3 921 řízenou na zsv v Praze toho, aby bylo uznáno, že schůze ob. zastupitelstva z 22. června 1917, v níž usneseno upsati VI. válečnou půjčku 50000 Kč, dále schůze téhož zastupitelstva z 20. listopadu 1917, v níž bylo usneseno upsati 50000 Kč na VII. válečnou půjčku a konečně schůze ze 4. července 1918, v níž usneseno upsati 20000 Kč na VIII. vál. půjčku — nebyly k usnášení schopné a kompetentní a že úpisy vál. půjček nejsou pravoplatné.
Osk zamítla stížnost tuto z důvodů meritorních, další pak stížnost odmítl zsv nař. rozhodnutím jako nepřípustnou z těchto důvodů: Nynější zastupitelstvo obce jest týmž (ovšem snad jinak složeným) orgánem téhož bývalého právního subjektu — obce J. — jako byl dřívější obecní výbor, i nemůže tudíž nikdy v pořadí stolic samosprávných bráti v odpor usnesení tohoto výboru. Měla proto již osk původní stížnost, jež byla podána na základě usnesení ob. zastupitelstva z 24. května 1921 a dle svého tenoru se domáhala instančního přezkoumání usnesení býv. ob. výboru z 22. června 1917, 20. listopadu 1917 a 4. července 1918 ohledně upsání vál. půjček obcí odmítnouti jako nepřípustnou. — — —
O stížnosti uvážil nss toto: — —
Obec J. domáhala se na základě usnesení svého zastupitelstva pořadem instancí samosprávných zrušení usnesení dřívějšího ob. zastupitelstva téže obce z 22. června 1917, 20. listopadu 1917 a 4. července 1918. Bylo tudíž řešiti otázku, zdali a pokud jest ob. zastupitelstvo jménem obce oprávněno bráti v odpor usnesení ob. zastupitelstva téže obce učiněného v rámci obecního hospodářství, neboť že tuto povahu ono usnesení má, nemůže býti pochybnosti.
Opravný prostředek vůbec a instanční opravný prostředek zvlášť slouží dle své povahy k tomu, aby strana, která cítí se zkrácenou úředním rozhodnutím neb opatřením ve svých právech, po případě i ve svých zájmech, mohla se u kompetentní vyšší stolice dovolati přezkoumání, zrušení a po případě i změny tohoto rozhodnutí neb opatření. Nezbytným pojmovým předpokladem opravného prostředku jest tedy, že ten, kdo chce ho použíti, má vůči naříkanému aktu postavení strany procesní, čili jinými slovy opravný prostředek dle svého pojmu předpokládá nejméně dva procesní subjekty a to jednak orgán úřední pravomocí nadaný, který rozhodnutí neb opatření vydal, jednak stranu, proti které úřední akt působí, a nebyl-li stranou náležitě vzat v odpor, s účinkem právní moci ji váže.
V daném případě uchopila se však opravného prostředku obec proti hospodářskému aktu svého vlastního orgánu, takže není tu nutné různosti dvou procesních subjektů, bez níž opravný prostředek nelze si představiti, nehledě ani k tomu, že usnesení ob. zastupitelstva o hospodářské disposici obce nemůže vůči obci samé míti povahu úředního rozhodnutí neb opatření, jež je způsobilé obec s účinkem právní moci vázati. Neboť obec usnášejíc se svým zastupitelským orgánem o určité disposici hospodářské, nemá v této relaci jiného právního postavení než osoba soukromá a právě jako tato právně nemůže a fakticky nemá ani příčiny svou pojatou vůli opravnými prostředky správními naříkati, majíc možnost své rozhodnutí změniti, pokud ovšem její projevenou vůlí nebyly založeny právní závazky vůči případnému kompaciscentu. To však jest otázka práva soukromého, kterou v případě sporu náleží řešiti řádným soudům.
Pro otázku legitimace obce k rekursu proti jejím vlastním aktům povahy hospodářské nemá významu, že ve složení zastupitelského orgánu obce nastala změna, neboť právním subjektem hospodářské správy obce jest a zůstává vždy toliko obec a nikoli osoby, z nichž zastupitelský orgán obce je složen, jejichž volní projevy v předepsaných formách učiněné obci se přičítají. Nemůže tedy ani různost ve složení ob. zastupitelstva přivoditi onu různost procesních subjektů, která je pojmovým předpokladem procesního práva na opravný prostředek.
Dle toho nemá obec práva ke stížnosti do usnesení svého zastupitelstva ve věcech hospodářské správy a soud neměl proto důvodu zabývati se vytýkanými vadami řízení, které st-lka shledává v neúplnosti skutkové podstaty proto, že nepostačuje k posouzení st-lčiny žádosti za zrušení svrchu jmenovaných usnesení ob. zastupitelstva.
Nebylo tedy možno nař. rozhodnutí, jímž žal. úřad odmítl stížnost obce pro nepřípustnost, uznati za nezákonné, a bylo proto stížnost k tomuto soudu podanou zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 7650. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 510-511.