Čís. 4058.

Stal-li se hlavní závod společnosti s r. o. následkem státního převratu závodem cizozemským, nelze domáhati se výmazu tuzemské odbočky závodu jedině proto, že všichni jednatelé společnosti bydlí mimo hranice republiky československé, nýbrž nutno postupovati podle § 107 a násl. zákona o společnostech s r. o.
(Rozh. ze dne 15. července 1924, R I 424/24.)
Návrhu finanční prokuratury, by vymazán byl z rejstříku pobočný závod v J. v Čechách společnosti s r. o., jejíž hlavní závod byl ve Vídni, rejstříkový soud vyhověl. Rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Společnost s r. o. S. se sídlem ve Vídni má dle obchodního rejstříku podnik v J. zapsaný ode dne 17. října 1913 jakožto odštěpný závod. Po vzniku Československé republiky však zápis ten neodpovídá již skutečnému stavu, poněvadž cizozemské společnosti s r. o., za jakou dlužno nyní pokládati i onu společnost se sídlem ve Vídni, nemohou míti v tuzemsku odštěpných závodů, nýbrž pouze závod po rozumu §u 107 zákona ze dne 6. března 1906 čís. 58 ř. zák. za podmínek v §u 108 cit. zák. vytčených, k jehož zrušení by mohlo dojíti za podmínek §u 113 cit. zák. Dle citovaného §u 107 a násl. zákona čís. 58/1906 nevyžaduje se tedy, aby jednatelé cizozemské společnosti s r. o. měli v tuzemsku svá bydliště, nýbrž jest potřebí pouze zříditi pro tuzemský závod tuzemské zastoupení, vyhovující předpisu §u 108 čís. 2 cit. zák. Proto zápis odštěpného závodu v J. v obchodním rejstříku neodpovídá skutečnosti a jest věcí rejstříkového soudu, by přivodil souhlas obchodního rejstříku se skutečným stavem (§ 102 zák. čís. 58/1906). Dle toho, co řečeno, jest návrh finanční prokuratury v Praze na výmaz odštěpného závodu v J., podaný z toho důvodu, že všichni jednatelé společnosti bydlí mimo hranice republiky Československé a že společnost neustanovila а k zápisu neopověděla jednatele v tuzemsku bydlící, neodůvodněný.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud právem poukazuje k tomu, že se zřetelem k ustanovení §u 107 a násl. zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák. nemůže vůbec jíti o otázku zřízení jednatelů cizozemské společnosti s r. o., kteří by měli v tuzemsku svá bydliště, kdyžtě zákon vyžaduje opatření daleko pronikavější, totiž zřízení tuzemského závodu po rozumu §u 107 a násl. zák. čís. 58/1906, ježto jde o společnost, která po státním převratu stala se cizozemskou. Výnosem zemské politické správy ze dne 14. září 1923 byla tuzemská pobočka firmy S. v J. zrušena jedině z důvodu, že společnost nevyhověla soudnímu příkazu, by v určité lhůtě ustanovila jednatele, mající bydliště v tuzemsku. Leč z toho, co bylo uvedeno, plyne, že by bylo bezvýznamným, i kdyby byla společnost onomu příkazu vyhověla, neboť i v tom případě bylo by musilo dojíti k opatření dle §u 107 a násl. cit. zák., jež nařídil rekursní soud. Rozhodnutí rekursního soudu ve směru právě uvedeném sleduje tedy týž cil, jako výnosy správních úřadů, totiž odstranění odštěpného závodu cizozemské společnosti s r. o., jenž po zákonu v tuzemsku nemá oprávnění. K výmazu této pobočky z obchodního rejstříku musí dojíti, nebude-li zjednán souhlas jeho se skutečným stavem. Uvésti jest ještě, že proti konečnému nálezu správních úřadu může společnost podati stížnost k nejvyššímu správnímu soudu a žádati, aby až do jeho rozhodnutí byl výkon nálezu odložen. Třeba tedy dle výnosu zemské politické správy ze dne 22. března 1924, ježto došlo po vydání napadeného usnesení, rozhodnutí této zemské politické správy ze dne 14. září 1923 výnosem ministerstva vnitra ze dne 13. března 1924 bylo potvrzeno, není vyloučeno, že podána byla stížnost na nejvyšší správní soud a že jí byl přiznán odkládací účinek. Proto nepozbyl příkaz rekursního soudu, aby rejstříkový soud konal šetření v příčině výnosu zemské politické správy ze dne 14. září 1923, ani potvrzujícím výnosem ministerstva vnitra svého významu.

Citace:

č. 4058. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 104-105.