Čís. 5605.

Pro posouzení, zda jde o žalobu nájemní, jest rozhodným obsah žaloby a návrh žalobcův, nikoliv však právní otázky, jež vyplynou z přednesu stran. Tvrzeno-li v žalobě, že mezi žalobcem a žalovaným není právního poměru, neplatí kratší lhůty §u 575 c. ř. s.
Propachtovatel nemůže se s obejitím pachtýře domáhati vrácení a předání pachtovního předmětu přímo na podpachtýři (podnájemníku).
(Rozh. ze dne 31. prosince 1925, Rv I 2032/25.)
Žalobě o vyklizení tří nájemníků, obývajících domek čp. 198, procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud ji zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání, uplatňující toliko důvod nesprávného právního posouzení věci podle §u 503 čís. 4 c. ř. s., není opodstatněno. Předeslati dlužno, že, ač dovolací spis podán byl na poštu dvanáctého dne po doručení odvolacího rozsudku, jest přece podán včas, protože žalobce opřel nárok na vyklizení bytů o tvrzení, že mezi ním a žalovanými není právního poměru, takže nelze tu použiti předpisu §u 575 c. ř. s., který právě předpokládá spor z poměru nájemního nebo pachtovního. Pro posouzení, zda jde o spor nájemní, jest rozhodným obsah žaloby a návrh žalobcův, nejsou však rozhodnými právní otázky, jež z přednesu stran vyplynou. Skutková tvrzení žalobcova stačí již o sobě k zamítnutí žaloby, jak odvolací soud podle návrhu žalovaných správně učinil. Žalobce žaluje tři nájemníky, bydlící v domu čp. 198 ve dvoře Р., o vyklizení bytů, tvrdě, že jest knihovním vlastníkem domku, že továrník M. byl pachtýřem statku Р., k němuž domek náleží, že, dokud ještě byl pachtýřem, nastěhoval do domku žalované jako své tovární dělníky, že po vypršení pachtovní doby domek nevyklidil a vlastníku neodevzdal, naopak vyklizení odepřel, a že žalovaní dosud neprávem v domku bydlí, nejsouce se žalobcem v právním poměru. Žalovaní namítali toliko, že platí nájemné M-ovi, který podle jejich mínění jest vlastníkem domku, a že se žalobcem nájemní smlouvy neujednali. Navrhli proto zamítnutí žaloby. Podle přednesu stran a obsahu opravných spisů není o tom sporu, že byty dal žalovaným do nájmu nebo do podnájmu továrník M. buď jako vlastník, nebo jako pachtýř statku s domkem čís. p. 198. Teprve z opravných spisů vychází na jevo, že M. činí si nárok vlastnický na domek. Dovolatel sám připouští, že M. byl oprávněn dáti nemovitost do podpachtu nebo do podnájmu, ovšem jen na tak dlouho, dokud sám byl pachtýřem. Podle skutkového podkladu žaloby nejde o pravou žalobu vlastnickou (§ 366 obč. zák.), protože žalovaní domku nezadržují a jej jako nájemníci nebo podnájemníci vůbec v moci nemají, nýbrž jsou jen v držení práva nájemního nebo podnájemního. Podle toho, co strany tvrdí, je držitelem a uživatelem domku dosud M. Nejde však ani o žalobu zápůrčí (§ 523 obč. zák.), protože žalovaní nezasahují bezprávně ve vlastnický obor žalobcův, nýbrž užívají místností z důvodu obligačního práva proti pachtýři žalobcovu. Kdyby stačila k vyklizení podpachtýře nebo podnájemníka vždy žaloba zápůrčí, byl by zbytečný předpis §u 568 c. ř. s , protože by vlastník vždy mohl nastupovati na vyklizení přímo proti podpachtéři nebo podnájemníkovi, s nímž sám smlouvy neučinil. To bude moci učiniti jen tehdy, když se s pachtéřem již vypořádal. Proto tu také nepřicházejí v úvahu předpisy §u 375 obč. zák. a §§ 22 až 25 c. ř. s. o pojmenování auktora, ježto žalovaní domku vůbec v držení nemají, nedrží tedy domek jménem M-а a, pokud jsou v držení práv nájemních, drží je vlastním jménem a nechtěli by ani v případech, uvedených v §u 24 c. ř. s., nárok žalobcův uspokojiti. Podle skutkového podkladu žaloby jde o žalobu ze smlouvy, ale podanou proti jiným osobám, než proti spolusmluvníku žalobcovu. Jde o žalobu na vrácení pachtovního předmětu, což vyplývá zvláště z odstavce III. žaloby, podle kterého M. domku nevyklidil a nepředal a z prosby žalobní, že jsou žalovaní povinni byty vykliditi a domek žalobci odevzdati. Nevrátil-li žalobci jeho pachtýř po vypršení pachtovní smlouvy část pachtovního předmětu, totiž domek č. p. 198, jest on s vrácením pachtovního předmětu podle §u 1109 obč. zák. v prodlení, takže jen proti němu musí býti smluvní nárok na vrácení uplatněn. Zvítězí-li žalobce ve sporu proti pachtýři, bude soudní rozhodnutí podle §u 568 c. ř. s. účinným a vykonatelným také proti podnájemníkům a podpachtýřům, any obě strany v tom souhlasí, že mezi nimi není právního poměru, takže poslední věta §u 568 c. ř. s tu nepřichází v úvahu. Pokus propachtovatelův domoci se vrácení pachtovního předmětu přes hlavu pachtýřovu (a snad jen proto, by se vyhnul jeho námitkám) přímo na podnájemnících, musil tedy selhati.

Citace:

Čís. 5605. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 917-918.