Čís. 15553.

Práce v závodě květinářském podléhají zákonu čís. 91/18 Sb. z. a n.; povolení práce přes čas podle § 6 cit. zák. nemohlo býti nahrazeno nařízením místodržitele pro království české čís. 69/13 z. z. čes.
(Rozh. ze dne 30. října 1936, Rv I 2346/36.) Žalobce se domáhá na žalované majitelce zahradnického závodu náhrady za práce přes čas v neděli konané, opíraje svůj nárok jednak o předpisy zák. č. 91/18 Sb. z. a n., jednak o bezdůvodné obohacení. V závodě bylo pracováno v neděli na základě vyhlášky místodržitele pro království České čís. 69/13 z. z. čes., podle níž byla práce v květinářských závodech povolena i v neděli. Nižší soudy žalobě nevyhověly majíce za to, že žalobce byl i za práce přes čas podle úmluvy odměněn paušální odměnou.
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Žalobce ještě v dovolání opírá žalobní nárok na náhradu za práci přes čas jednak o ustanovení zákona č. 91/18 Sb. z. a n., jednak o bezdůvodné obohacení žalované firmy. Odvolací soud rozhodoval sice o žalobním nároku s obou právních hledisek, avšak učinil tak na nedostatečném skutkovém podkladě, což žalobce v dovolání vytýká a dovozuje, že z nařízení místodržitele pro království České ze dne 8. listopadu 1913 č. 69 z. z. ještě neplynulo, že žalované firmě bylo povoleno konati v neděli práce přes čas. Žalobce připustil ve sporu, že žalované firmě bylo v roce 1913 úředně povoleno, aby provozovala květinářství i v neděli. Ježto zákon o osmihodinové době pracovní ze dne 19. prosince 1918 č. 91 Sb. z. a n. nabyl účinnosti dnem 11. ledna 1919, nemohlo povolení k nedělnímu provozování květinářství dané v r. 1913 nahraditi povolení práce přes čas předepsané zákonem č. 91/18 Sb. z. a n. Poněvadž odvolací soud nezjistil, zda žalovaná firma měla úřední povolení k práci přes čas podle § 6 zákona č. 91/18 Sb. z. a n., nemohl pokládati za pří¬ pustnou úmluvu o úhrnkové odměně žalobce za práci přes čas a jeho závěr o tom byl předčasný. Věc není zralá dosud k rozhodnutí, neboť dovolací soud nemůže přezkoumati vůbec přípustnost dohody o úhrnkové mzdě. Bylo proto věc vrátili odvolacímu soudu. V novém jednání bude nutno především doplniti přednesy stran, zda práce přes čas byla žalované povolena podle zákona č. 91/18 Sb. z. a n. Bude-li to zjištěno, bude tím dán již také podklad pro přípustnost dohody o úhrnkové odměně prací přes čas. Žalobce sice uplatňuje, že dohoda se žalovanou učiněná se nevztahovala na odměnu za práce přes čas v neděli, avšak z písemné dohody se žalovanou firmou sjednané plyne, že žalovaná firma prohlásila k žalobci, že se mu nedostane odměny za práci přes čas a že bude míti týdenní plat 330 Kč, kteroužto nabídku žalobce přijal dav tím najevo, že souhlasí s odměnou 330 Kč týdně, i když bude konati práci přes čas. Poněvadž obě strany byly odborníky v obchodě květinářském, není důvodu pro předpoklad, že jedné z nich nebylo známo, že v tomto živnostenském oboru se pracuje i v neděli, a není tudíž ani důvodu k předpokladu, že žalobce sjednávaje mzdu za veškerou svou práci u žalované firmy nemohl mysleti na odměnu také za nedělní práci přes čas. Dohodu o výši mzdy mezi žalobcem a žalovanou firmou sjednanou nelze pokládati ani za vzdáni se nároku na odměňování práce přes čas žalobcem, neboť žalobce neprohlásil v dohodě, že se vzdává nároku na zaplacení práce přes čas, nýbrž že se spokojuje úhrnkovou odměnou za všechny práce, tudíž i za práce přes čas zákonem dovolené. Kdyby tudíž bylo zjištěno, že žalovaná měla povolení podle zákona č. 91/18 Sb. z. a n., aby ve svém podniku pracovala přes čas, nebyl by nárok žalobcův opodstatněn. Zjistí-li se, že žalovaná firma neměla tohoto úředního povolení pro práci přes čas, byla by dohoda podle § 879 obec. zák. obč. nicotná a bylo by pak nutno zjistiti, zda a jakou práci žalobce konal přes čas, kolik hodin a jaká odměna za tuto práci přes čas by byla přiměřena. Kdyby se v celkové odměně nebylo žalobci dostalo odměny i za práci přes čas, o čemž si bude možno utvořiti úsudek po zjištění přiměřené mzdy za práci osmihodinnou, byl by nárok žalobní svým důvodem po právu pro neodůvodněné obohacení žalované firmy nedělní prací žalobce a bylo by žalobci přiznati náhradu škody, jejíž výši by odvolací soud určil po provedení znaleckého důkazu případně za použití § 278 c. ř. s.

Citace:

č. 15553. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1018-1020.