NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Č. 6928.

Státní občanství: Opční právo pro čsl. státní příslušnost podle ustanovení čl. 3-2 rozhodnutí konference velvyslanců o Těšínsku... z 28. července 1920 náleží jen těm, kdož se stali podle čl. 1 téhož rozhodnutí plným právem státními příslušníky polskými.
(Nález ze dne 29. listopadu 1927 č. 25027).
Věc: Josef L. v Brně (adv. Dr. Ludv. Singer z Prahy) proti ministerstvu vnitra o opční prohlášení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Min. vnitra rozhodlo nař. výnosem takto: »Prohlášení podané dne 11. února 1926 u měst. rady v Brně, jímž polský státní příslušník Josef L., rozený roku 1882 a příslušný do Tarnowiky v Haliči, bytem v Brně, dovolávaje se rozhodnutí konference velvyslanců o Těšínsku, Oravě a Spiši, daného v Paříži dne 28. července 1920, optuje pro čsl. státní občanství, odmítá se pro nedostatek předpokladů opci odůvodňujících, neboť podle výše dotčeného rozhodnutí odst. 111:1 a 2 přísluší opční právo pro čsl. stát. občanství pouze těm polským státním příslušníkům, kteří měli před 1. lednem 1914 dom. právo v býv. vévodství Těšínském, nad nímž svrchovanost Polska byla uznána, nebo sídlili v řečeném území již před 1. lednem 1908, jmenovaný však na uvedeném území nemá ani dom. právo od 1. ledna 1914, neboť, jak sám uvádí — přísluší dosud do Tarnowky v Haliči, ani tam nesídlil již před 1. lednem 1908 nepřetržitě, neboť podle svého vlastního údaje přebýval od 26. dubna 1905 do 1. dubna 1913 v Bílsku a v Dědicích u Bílska, od roku 1913 až dosud v Brně.«
Stížnost do rozhodnutí toho shledal nss bezdůvodnou.
Rozhodnutí konference velvyslanců z 28. července 1920, uveřejněné vl. vyhláškou z 18. prosince 1924 č. 20 Sb. z roku 1925, rozeznává 1.) mezi nabytím státní příslušnosti plným právem (3 5. 1.) a 2.) mezi opčním právem pro státní příslušnost (3 2.).
Ustanovení 3 1. 1. vyložil nss již v nál. Boh. 5153/25 adm. v ten rozum, že nabyly dle něho plným právem čsl. stát. příslušnosti osoby, které měly před 1. lednem 1914 a odtud i dále až do 28. července 1920 dom. právo, nebo které sídlily již před 1. lednem 1908, a odtud ovšem zase nepřetržitě až do 28. července 1918, na území býv. vévodství těšínského, nad nímž byla uznána svrchovanost Československa, a že naopak nabyly polské státní příslušnosti osoby, které měly po dobu uvedenou dom. právo, resp. sídlo na území býv. vévodství těšínského, nad nímž byla uznána svrchovanost Polska. — Opční právo přísluší dle výslovného ustanovení 3.-2. uvedeného rozhodnutí osobám, získávajícím plným právem polskou nebo čsl. státní příslušnost ve smyslu čl. 1. (III 1. 1.).
Ustanovení tomu nelze ovšem rozuměti jinak, než že náleží opční právo pro čsl. státní příslušnost jen těm, kdož se stali dle článku 1. plným právem polskými státními příslušníky a že naopak opční právo pro polskou státní příslušnost náleží jen těm, kdo se stali dle článku 1. čsl. státními příslušníky.
Z toho plyne, že ten, kdo chce s úspěchem optovati pro čsl. státní příslušnost ve smyslu 3. 2. uvedeného rozhodnutí, musil po dobu shora vytčenou míti buď dom. právo nebo sídlo v oné části Těšínská, jež připadla Polsku, poněvadž mohl podle 3. 1.1. téhož rozhodnutí jen za tohoto předpokladu nabýti plným právem polské státní příslušnosti, jež je podle 3. 2. velvyslaneckého rozhodnutí podmínkou opce pro čsl. státní příslušnost.
St-l uplatňoval v řízení správním nárok na opci pro čsl. státní příslušnost dle uvedeného rozhodnutí konference velvyslanců. — Žal. úřad opční prohlášeni odmítl, vycházeje jednak z právního názoru, že opční právo pro čsl. státní příslušnost přísluší dle 3. 1. a 2. rozhodnutí konference velvyslanců jen polským státním občanům, jednak z předpokladu, že st-l polské státní příslušnosti nenabyl, poněvadž nemá ani dom. právo ani sídlo v části Těšínská připadlé Polsku po dobu v rozhodnutí konference stanovenou.
Stížnost ani nepopírá správnost onoho názoru žal. úřadu — ostatek dle toho, co uvedeno, správného — ani netvrdí, že se stal st-l plným právem polským státním občanem, nýbrž namítá, že st-li opční právo dle uvedeného rozhodnutí konference přísluší, poněvadž po určitou dobu před 1. lednem 1908 i po něm sídlil v části býv. vévodství těšínského připadlé Československu a od r. 1913 sídlí trvale v Brně. Leč tyto okolnosti dle toho, co shora uvedeno, opční právo pro čsl. státní příslušnost ve smyslu uveď.ného rozhodnutí konference nezakládají, jsou tudíž pro věc nerozhodné a slušelo proto stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 6928. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 553-554.