NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 1

Čís. 7950.

Stavebník jest povinen postaviti výstražné znamení ku skládce stavebního materiálu na silnici, třebaže místo bylo dostatečně osvětleno obvyklým světlem.
(Rozh. ze dne 4. dubna 1928, Rv I 785/27.) Automobil firmy B. najel v noci na stavební materiál na opravovaném mostě a sřítil se do řeky. Žalující pojišťovna nahradila firmě B. škodu z rozbití automobilu a domáhala se na žalovaném podnikateli stavby náhrady. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud mimo jiné z těchto důvodů: Při právním posouzení věci dospěl prvý soud na základě zjištěných skutečností a při správném jich ocenění k správnému právnímu závěru, že žalovaný jednal proti ustanovením § 52 stavebního řádu a proti předpisu § 380 tr. zák. tím, že jako podnikatel stavby při opravných pracech na mostě opominul v noci na 3. června 1925 připojiti předepsaná výstražná znamení rozsvícenými lucernami u stavebního materiálu a štěrku, odklizeného do jízdní dráhy před mostem, že toto protizákonné opomenutí žalovaného jest v příčinné souvislosti s tím, že automobil firmy B. najel na hromadu štěrku nasypanou v jízdní dráze, že se automobil sřítil do řeky a že tím byla firmě způsobena škoda 14 990 Kč, která jí byla nahrazena žalující pojišťovací firmou, a že tudíž jest nárok na náhradu škody žalobkyně proti žalovanému založen na jeho zavinění spočívajícím v přestoupení zákona. K vyvrácení vývodů odvolatelových, jimiž žalovaný napadá onen právní závěr, jest uvésti toto: Neprávem uplatňuje odvolatel především, že připojení výstražných znamení v tomto případě nebylo nutným, poněvadž překážky dopravy v jízdní dráze byly za normálního pouličního osvětlení před i za mostem zcela zřetelně a již z daleka viditelny a seznatelny. Slyšený znalec však udal, že normální pouliční osvětlení činilo by zbytečným připojení předepsaných výstražních znamení (luceren) na místě nehody jen za normálních poměrů. Svědkové potvrzují, že v době nehody na jejím místě byla mlha, a proto jest již z toho jasno, že nebyly normální poměry znalcem předpokládané. Dále udávají svědkové, že stromy před mostem vlevo od silnice následkem pouličního osvětlení vrhaly stín právě na místo, kde v jízdní dráze byla nasypána hromada štěrku, čímž tato byla zastíněna. Ze všech těchto okolností lze s určitostí usuzovati na to, že při normálním pouličním osvětlení z jízdní dráze ležící překážky dopravy také na prostřední vzdálenost byly nepřesně viditelny a poznatelny a že jejich lepší osvětlení připojením předepsaných výstražných znamení osvětlenými lucernami, které měly býti postaveny v jízdní dráze nebo na překážkách, bylo nutností. Citovaná ustanovení stavebního řádu a trestního zákona, zvláště také doslov § 424 tr. zák. poukazují k tomu, že zákon míní dostačujícími výstražnými znameními pro bezpečnost v noci osvětlovací tělesa, jež pro svou různost od normálního pouličního osvětlení a umístěním odlišným od osvětlovacích těles pouličních lze od těchto ihned rozeznati a jsou již z dálky poznatelna a nápadna. Z toho následuje, že žalovaný, opomenuv postaviti osvětlené výstražné lucerny, jednal proti předpisům stavebního řádu a trestního zákona.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech:
Soud odvolací buduje své rozhodnutí na zjištění soudu prvé stolice, že žalovaný, opominuv v noci na 3. června 1925 připojiti proti ustanovení § 52 stav. ř. pro Čechy a proti předpisu § 380 tr. zák. předepsaná výstražná znamení, rozsvícené lucerny, u stavebního materiálu a štěrku v jízdní dráze, zavinil nehodu a tím škodu ve výši 14 990 Kč postihnuvší žalující stranu, pokud se týče firmu B. Marně se pokouší dovolání napadat rozsudek soudu odvolacího dovolacím důvodem čís. 4 § 503 c. ř. s. dokazujíc, že žalovaný stavitel nemusil postaviti hořící lampy. Dlužno úplně souhlasiti s odvolacím soudem, k jehož správným, zákonu i věci hovícím vývodům se poukazuje, a na vývody dovolání se dodává: Jest sice pravda, že § 52 čís. 2 stav. řádu pro Čechy ze dne 3. ledna 1889, čís. 5 zems. zák. pro Čechy stanoví, že při novostavbách, opravách a zbouráních staveb dlužno postaviti výstražná znamení a že v noční době nutno u materiálu stavebního a stavebních rekvisit, pokud jsou ponechány ve volné prostoře, podle potřeby postaviti pod dozorem osvětlené lucerny, a že § 380 tr. zák. stanoví trest toliko, bylo-li opomenuto postaviti u stavby výstražná znamení, než nelze přihlížeti pouze k těmto dvěma zákonným předpisům, nýbrž též k § 424 tr. zák., podle něhož dlužno, nastane-li při provádění stavby potřeba, by stavivo bylo ponecháno přes noc na silnicích a náměstích, postaviti při něm (a to vždy, nikoli pouze podle potřeby) jako výstražné znamení jednu neb dvě osvětlené svítilny a zakládá opomenutí v tom směru přestupek a, přišel-li tím kdo ke škodě, má se podle § 425 tr. zák. trest zostřiti. Poněvadž v souzeném případě, jakž nesporno, byl na silnici u zbořeného mostu ponechán žalovaným stavební materiál, hromada štěrku, kolečka, příční trámy atd. přes noc, bylo povinností žalovaného, by k stavivu tomu postavil jako výstrahu aspoň jednu osvětlenou svítilnu, bez ohledu na to, že místo to bylo, jak soudem první stolice zjištěno, dostatečně osvětleno elektrickou lampou se strany R-ské a plynovou lampou se strany L-ské, neboť taková svítilna se liší, jak správně uvádí odvolací soud, jak od normálního silničního osvětlení stupněm svítivosti, tak i umístěním světla od pravidelných osvětlovacích těles uličních a lze ji od nich ihned rozeznati a jest již z dálky nápadna. Bylo tedy postavení zvláštní svítilny jako výstražného znamení nutno a nezbytno.

Citace:

č. 7950. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 578-580.